Havana blues

Netradiční kubánský film o kubánské hudbě poněkud jinak, navíc ovlivněné osudy lidí, kteří na tomto ostrově, kde vládne komunismus, musejí žít. Hodně mladých už netuší, co znamenal komunimus před rokem 1989 v Československu. Při sledování filmu Havana blues možná mohou trochu z té absurdity pochopit - proklamovaná svoboda je jen ideologickou zástěrkou, vše je pod dohledem, a to dokonce hudba. Přesto na Kubu přicházejí nové módní vlivy, pop rock například, a ty vlivňují tradiční hudbu, jak ji máme spojenou třeba s filmem Buena Vista Social Club. Zde sledujeme osudy dvou skoro třicetiletých chlápků, přátel od dětství, kteří skládají podobnou muziku a snaží se prorazit. Jeden z nich řeší odcizení s manželkou, ale mají děti a neradi by se proto rozcházeli, druhý žije s excentrickou a soběstačnou babičkou, která umí říct pár jadrných vět v pravou chvíli. Když se v Havaně objeví skupina španělských producentů, vedená Martou, pokusí se Ruy a Tito dostat na seznam zpěváků a kapel, kteří mohou posléze odletět hrát do Španělska. V určité chvíli, kdy je jim předložena poměrně vyděřačská smlouva, však jejich přátelství utrpí - jeden z nich je ohocten se všeho vzdát díky vidině svobody v jiné zemi, druhý tak miluje Havanu a určitou omezenou nezávislost v ní, že raději zůstane. Jejich roztržka ohrozí i chystaný "velekoncert" u příležitosti vydání jejich jediného a posledního společného alba. Citlivý film se spoustou současné kubánské muziky, s uměřenými hereckými výkony a skoro dokumentárním snímáním sice pracuje s jednoduchou historkou, díky ní nám však dává možnost hlouběji nahlédnout do nitra postav i údajně moderní Havany. DVD neotravuje se žádným protipirátským trailerem, zamrzí však, že snímek je na disku pouze ve formátu 4:3, přičemž jak z bonusů, tak "povytaženého" obrazu u titulků je zřejmé, že původním formátem bylo 1,85:1. Zvuk v DD 5.1 však zní solidně. Najdeme zde i dva bonusy - fotogalerii z filmu i natáčení (1:00) a vcelku netradiční film o filmu (24:03) s CZ titulky natvrdo v obraze, v němž tvůrci poměrně otevřeně a s vnitřním nadšením mluví o důvodech vzniku filmu, či vlastním dětství a dospívání v Havaně, uvidíme také hodně záběrů z natáčení i třeba z castingu. (10.08.2019)

Těšila jsem se na maximální zážitek na minimálním prostoru, něco jako "Buena Vista Social Club", ale tak nějak se přihodilo, že mně v příběhu kubánských Milli Vanilli nebyla sympatická ani noha... ani hudba... a vlastně ani celá Kuba. Jen mně tak přišlo zkraje do hlavy, jak jsou Kubánci pěkně rozjetí, až se bojím domyslet, co by se stalo, vtrhnout k nim demokracie... Pozornost si zasloužila jen poslední třetina, včetně rozhodnutí hlavního hrdiny, okružka noční Havanou a dvě fajn skladby, zbytkem jsem zůstala hrubě nevtažená. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (12.04.2015)

U tohohle filmu se stalo něco, co se mě ještě nikdy v životě u filmu nestalo. Po dvou minutách jsem věděl že filmu dám pět hvězd. Nechápu to, ale prostě mezi mnou a tím filmem přeskočila jiskra, po prvních tónech hudby, po prvním záběru na Ruye a Tita a ta vzájmená chemie už tam opravdu zůstala až do konce. Já si tam totiž ty lidi naprosto zamiloval, všechny do jednoho. Působili upřimně a jejich otevřené srdce a svobodomyslné duše to bylo něco, z čeho jsem byl každou minutou víc a víc na měkko. Způsob jakým se k sobě chovali, jak dokázali dát najevo jeden druhýmu svoje city i když to nebylo vždycky příjemný, bylo to upřimný a šlo to od srdce a ať už to bylo sebe víc nepříjemný, po chvíli si zase dokázali podat ruce, dát pusu a usmát se na sebe, to ano, prostě mě tohle bere se vším všudy. No a pak je tu ještě jedna věc.....hudba, ta působí skvěle jak v kontextu s příběhem, tak reáliema Kuby, tak sama o sobě. Záverečný dvě skladby jsem do sebe nabral se szlním doprovodem v očích. Filmu vyčítám jedinou věc, že skončil. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 3. (04.04.2015)

Na Havaně blues je nejzajímavější to, na kolik je kubánská cenzura benevolentní (pokud tedy film prošel nějakým schvalováním). Ti, což mají za sebou například Jahody a čokoládu, to však zase tolik nepřekvapí. Kritický akcent je v obou filmech zřejmý na první pohled, přestože tvůrci zároveň nezapomínají na jistou společenskou konformitu. Ta se ve filmu projeví zejména smířlivým koncem a stereotypním démonizováním kapitalismu. Kritika režimu se ve filmu objeví jen co v nejobecnějších prohlášeních, a tak se tvůrci zabývají spíše životem v neustálém nedostatku, aniž by však vznesly nějaké konkrétnější protesty vůči komukoliv nedejbože Fidelovi. Havana blues tak přináší hlavně zprostředkovanou realitu všedních dnů na Kubě. Život v chudobě, bez svobod a či nadějí na splněné sny. Tvůrci se však pořádně nedokázali vypořádat s hlavním tématem, které řeší zda odejít nebo zůstat na Kubě, a toto dilema se nakonec rozplizlo v nejasnou kličkovanou. Navíc na tvůrcích je vidět, že víc než scénáristy, herci, režiséry či kameramany jsou zdatnými hudebníky. To, že Havana blues přináší poměrně nepřikrášlenou pohlednici z "ostrova svobody", převažuje většinu vyjmenovaných nedostatků, i kdybych si z toho měl odnést jen to, že v té době se v kubánských kinech promítala Tajemná řeka od Clinta Eastwooda. (24.07.2009)

Výborný ,,návodový" film pro všechny, kteří chtějí pochopit, jak to v Československu vypadalo před rokem 1989. Ta uzavřenost, izolace za oponou (možná symbolická scéna s polorozpadajícím se divadlem) z něj doslova trčí. A navíc ta spousta lidských příběhů uvěřitelně zahraných přiměřeně hrajícími herci a herečkami. K tomu nutno připočítat film jako sondu do světa, kam mají naše (západní) média stále ještě vstup zakázán a pokus o uchopení něčeho tak mýtického, jako je kouzlo a genius loci staré Havany. Inu, kubánská Praha 21. století:-) A jako největší klad celého (téměř hudebního) snímku vidím hudbu - ne takovou, jakou si ji představuje západní turista, tedy sofistikovaně ve stylu Buena Vista Social Clubu, laicky prostě něco latinskoamerického, ale hudbu přefiltrovanou skrze železnou oponu a kopírující (asi obdobně jako kdysi u nás s nemalým zpožděním) západní módní proudy. Tenhle trend je popisován v nejedné sociologické studii a už byl dokonce na jeho základě vytvořen stratifikační model rozdělení společnosti. Diverzita západní populární hudby je ohraničená a pomalu vytlačí hudbu etnickou a folklórní... Tenhle film je skutečně nejenom pro českého diváka (sic romantickou a sentimentální) cestou proti proudu času... (03.07.2007)