Bez dcerky neodejdu

Fantastickou knižní předlohu Betty Mahmoody jsem přečetl během několika dní, strhující čtení. Ovšem Hollywood opět dokázal skvělou knihu "zholywoodštit" (čti zprasit). Dokoukal jsem jen s nějvětším sebezapřením. Kvůli tradičně výborné Sally Fieldové nedám odpad, přestože nutkání mám obrovské. Každopádně doporučím všem, aby se této nepodařené záležitosti obloukem vyhnuli a raději si přečetli knihu! (11.11.2004)

O tomto filmu nemám valné mínění, neboť je pouze vykalkulovaným tahem a jakékoliv hodnocení by se týkalo pouze řemeslné zručnosti. Nad rámec jeho kvalit ovšem nemohu souhlasit s námětem jako takovým. Pitomá káča, zamilovaná do perského prince na bílém arabském koni slepě následuje svého vysněného na místa, která nezná ani z pohlednic. Kdyby aspoň řádně chodila do školy, tak by ji ledacos došlo. Pochopitelně nastalý střet naprosto rozdílných způsobů myšlení a kultur musí následně řešit desítky lidí, kteří nejenom že se touto nánou zabývají, ale k tomu ještě musí poslouchat její stesky a srdervycné štkaní. Kolik je na světě podobných primitivních ženštin, které to nemají v hlavě v pořádku a vyžadují neustálou pozornost všech kolem sebe? Uvědomují si tyto frajle, které se nechají okydlit kdekým, že by si svůj problém následně měly řešit samy kde vznikl a neotravovat druhé? Věřím že případů je bezpočet, zde toto pojetí dělá z muslimských mužů despoty a debily, což ve skutečnosti může být klidně naopak? (06.08.2011)

Kniha dokonalá, film už méně, ale tak to už bývá. Představujete si tisíc obrazů, které jste před sebou viděli při čtení knihy a nakonec... někdo to vše zrealizoval "za Vás" a najednou je to špatně. Tenhle měl vypadat jinak, tohle tam chybí atd. Jó, hodnotím film, já vím, ale to se prostě nedá oddělit -> chyběla mi tam spousta toho "hnusu", jako posmrkaný čádor, perský koberec nejen od cukru, vaření choreš a použití dombe, švábi na toaletě, sprchování jednou měsíčně a i třeba hloupost jako proleželé matrace s péry ven. Vím, že jsou to třeba nepodstatné detaily, ale mně osobně ubíraly na autentičnosti celého obrazu o tom, jak tam lidé žijí. A spíš o tom, že tam nedokázala zůstat. Je to samozřejmě nepochopitelné pro "západní" svět, na druhou stranu věřím, že tento svět není až tak špatný. Protože věřím i v to, že tam se najdou opravdu dobří lidé, kteří "u nás ne". Lidé s jinými hodnotami. Možná jednoduššími, ale možná jsou i šťastnější... (06.10.2013)

Film příliš nepřispívá k bourání předsudků či strachu z jiných kultur a hodnot, kterým nerozumíme, ale tak to někdy bývá, když stavíme pouze na své konkrétní a špatné zkušenosti. Kdo by se ale rád ocitl v situaci, kdy všechna ochrana, na kterou se doposud spoléhal, zmizela jako mávnutím kouzelného proutku (myšleno i spolehnutí na manžela)??A to Sally Fieldová v roli Betty skvěle prezentuje a těžko jí nefandit. Ostatně je jedno jestli si člověk vezme Iránce-Iránčanku, Němce-Němku nebo Itala-Italku, prostě každý by si měl předem spočítat, zda si je vědom právních důsledků takové situace. Viz nedávné "únosy" dětí z mezinárodních manželství. Hlavní postava příběhu tvrdě doplatila na to, že si plně neuvědomila svoje právní postavení v zemi svého manžela. Alfred Molina nemá dost prostoru a tak je jeho úhel pohledu naznačen jen zkratkovitě a můžeme si ho spíš jen představit než z příběhu pochopit. Silné rodinné vazby, které ho přirozeně táhnou domů a předsudky se kterými bojuje na cestě za americkým snem a také chlapská ješitnost, kdy chce zpátky doma ukázat ostatním ze své rodiny, že si dokáže udělat pořádek ve své domácnosti. Jeho postoj není nepochopitelný, když se na to díváme z pohledu jeho kultury a v případě, že by si vzal ženu zvyklou na danou kulturu, byl by pravděpodobně velkorysý a laskavý manžel, který by na ženu nevztáhl ruku. Tato pro oba manžele bezvýchodná situace dohnala oba k meznímu chování. Příběh se mi velmi líbi a jeho emotivnost je podána vcelku vkusně, méně se mi líbí prezentace Ameriky jako vůči východním kulturám kontrastní oázy svobody. (17.11.2007)

Dobře si vzpomínám, jak mi někdy kolem patnáctého roku maminka zatrhla nápadníka od džihádistů, a místo vysvětlení mi dala přečíst knihu Bez dcerky neodejdu. Trvale mě tím odradila nejen od příliš kontaktních multi-kulti kamarádů, ale i od snění o snědých cizincích s mandlovýma očima. Film lze hodnotit ze dvou úhlů: pokud jej člověk vnímá jako ilustraci knižní předlohy, jde o dobrou práci. Bez její znalosti ale vyvstává jeden zásadní nedostatek, a to je totální plochost charakterů – oproti knize jsou postavy zcela černobílé a jediným náznakem vývoje je to, že zlí jsou chvílemi ještě horší. A to je na příběh podle skutečných událostí dost málo. (24.02.2014)