USA versus John Lennon

Obrazová stránka složená z dobového zpravodajství, rozhovorů, záběrů je přímo luxusní. Skvěle koresponduje s mluveným slovem, ba přímo ho i předstihuje. Mluvené slovo je však převážně agitkou a oslavou sebestředného Lennona, který se ke světovému dění vyjadřoval – podle mě – až hloupě naivně a přitom si neviděl do pusy. Výmluvná je scéna přípravy postele pro jeho mírový rozhovor z postele s Yoko, kterou jim stelou dvě pokojské, pro které by patrně nebyl pobyt v takovém hotelu finančně možný. Takže připravují postel, na které se rozvalí John s manželkou a budou svět přesvědčovat o tom, že všichni musí žít v míru. Jak dlouho by jim tenhle postoj vydržel, kdyby si ty postele museli stlát sami? Nic proti bohatství, které si Lennon sám zaslouženě vydělal, ale blahosklonně pak poskytovat hraběcí rady, to je chucpe. Dokument a promluvy respondentů vytvářejí kolem Lennona gloriolu neohroženého bojovníka za svobodu, který se nebál riskovat vše, zatímco ve skutečnosti se dost hloupě přátelil s lidmi, o jejichž skutečných záměrech a prostředcích nic nevěděl a hrozilo mu tak maximálně, že ho deportují z USA. Tuto atmosféru dokreslují výpovědi bývalých státních zaměstnanců Nixonovy a Hooverovy éry, kteří si teď sypou popel na hlavu. Náznak, že atentát na Lennona si vlastně objednala vláda, už nechtěně parodickou paranoidní oslavu jenom umocňuje. (05.01.2022)

I když je to velmi jednostranný dokument vysazený na to, ukazovat Johna jako politického mučedníka, musím uznat, že John ležel v žaludku asi hodně papalášům. Ne, že by jen nedali spát oni jemu, ale Lennon je taky dvakrát nešetřil. John Lennon byl rebel, politický aktivista, výborný hudebník, ojedinělý textař a můj hrdina. Když v dokumentu padly tři výstřely, brečela jsem ještě 10 minut po jeho celkovém skončení. (01.02.2011)

Představ si, že není není Nebe, je snadné přestavit si to.... Lennona žeru a to ať už jako člena Brouků, tak na jeho sólo dráze, kterou ukončila kulka vraha Chapmana. Kdo se o Johna zajímá, tak v dokumentu nenajde nic zajímavého. Prakticky je to o tom, že Lennonovi USA velice sedly. Navíc cítil jak to tam žije. Lid se bouřil nejen kvůli válce ve Vietnamu, řešila se rasová politika a do téhle vřavy vstoupil písničkář zpívající o míru, lásce, Nutopii... Navíc skutečná star. Dokud si zpíval to své a dokonce i když si lecos v USA zakritizoval, bylo to všem více méně šumák. Ale jakmile začal podporovat různá hnutí vyzývající k revoluci a svržení vlády, vykoledoval si tím logicky zájem nejen CIA, ale i vlády, protože Lennon byl nepřehlédnutelný. Bohužel jeho sny a představy ač byly úžasné byly nerealizovatelné a zůstal z nich jen krásný odkaz na svoji dobu. Dokument obsahuje nejen archivní záběry (více méně známé z jiných dokumentů), ale i rozhovory s členy tehdejších hnutí, komentátorů novin, členů tajných služeb a s Yoko Ono. * * * (26.06.2013)

Velmi kvalitní dokument, jeden z nejlepších, co jsem o muzikantech populární hudby dodnes viděl, velkým dílem i díky tomu, že John Lennon prostě byl vskutku zajímavá osobnost. Dokument je však zajímavý i tím, že se na dobové události dívá z většího spektra a vy si tak můžete udělat alespoň trochu ucelenou představu (protože slovo tu dostávají obě strany, i když autoři, logicky, sympatizují s Lennonem a spol.) o tom, jak to v těch neklidných letech šedesátých v USA vypadalo. To vše prokládáno všemi těmi úžasnými písněmi z pera nejlepšího songwritera všech dob. John Lennon byl svůj, byl to rebel, sígr, vzpouzel se všem autoritám, co ho chtěli přitlačit ke zdi, ale hlavně to byl úžasný a v jádru duše opravdu čistý člověk, jehož odkaz se navždy nesmazatelně zapsal nejen do světa popmusic/rock'n'rollu. "Lennon oslavoval život, Nixon a Bush oslavovali smrt." (12.08.2013)

Nevím, jak vy, ale mnohem raději mám záběry Johna Lennona s Paulem, Georgem a Ringem než s Yoko Ono a zakladatelem Černých panterů Bobbym Sealem, mnohem raději než (možná poněkud naivní) hlas revoluce jej mám jako autora geniálně jednoduchých písní či kontroverzních výroků z éry Beatles (tím známým o Ježíši a popularitě a hysterické reakci, jakou vyvolal, snímek začíná). A to si rozhodně nemyslím, že by Nixon s Hooverem byli správní hoši a dvě funkční období George Bushe (na něhož dokument míří především) přinesla Spojeným státům (a potažmo světu) kdovíjaké požehnání. (17.02.2010)