Rodinný přítel

To je celý Sorrentino. Príbeh síce slabší, v pomalšom tempe a s minimom zaujímavých situácií, no tá forma a štýl podania divákovi, tak to je už iná kávička... bol som uchvátený a opäť ako hypnotizovaný. Či už navonok i vo vnútri zaujímavou a škaredou hlavnou postavou alebo vizuálnou kompozíciou, farbami, hudbou... To všetko ma vtiahlo do jedinečného Sorrentinovho sveta a dokázalo upútať po celý čas, a to i napriek tomu, že sa tam zas až tak veľa neudialo. Nadpriemer. 75/100 (26.11.2018)

Při sledování tohoto filmu se vkrádá otázka: Je možné odpustit či dokonce milovat i tak odporného a výsostně slizkého člověka, jakým je hlavní "hrdina", no spíše hlavní postava, tohoto příběhu? Čím vlastně je - strůjcem všech neřestí nebo jen ubohou a slabou obětí? Chvílemi jsem se přistihl, že ho i lituji, ale pak jsem musel lítost zaplašit. Právě takovou lítostí se totiž posiluje zlo a ne naopak. Ještě že je to jenom film. I když ... (28.05.2008)

Rodinný přítel je oproti ostatním Sorrentinovým filmům obtížně přístupný nejenom významovou mnohoznačností, ale také skutečností, že v jeho středu stojí odpudivý lichvářský skřet. Stejně jako nám nepomáhá s dešifrováním symbolů nesených záběry, jež by obstály jako obrazy v galerii (lidské figury nabývají srovnatelného strukturálního významu jako neživé objekty), neulehčuje nám režisér ani cestu k protagonistovi, kterého jsem osobně vnímal s podobným odstupem, s jakým pozorujeme hororová monstra. Jako groteskní horor o zaprodanosti a citové vychladlosti dnešní společnosti dává vypravěčsky komplexní film více smyslu než jako cool historka z podsvětí, třebaže inspirace Scorsesem, stejně jako estetikou reklam a videoklipů, je opět zřejmá. Obdobně jako si Geremia navyšuje sebevědomí pokořováním těch, kteří mu zdánlivě nemohou ublížit (avšak ve skutečnosti nejsou o nic méně prohnilí), vyžívá se Sorrentino ve formálním zvýznamňování scén, v nichž navenek neběží o nic výjimečného (nakupování v supermarketu). Až zpětně, poté, co jsou zprvu nesrozumitelné segmenty vsazené do širších souvislostí, vychází najevo hlubší podstata nečekaných setkání formy a obsahu. Životy nízkých charakterů vypovídají o velkých otázkách zásluhou takřka operetního podání. Rodinný přítel je nepříjemný film, který nic nedává zadarmo, který lépe funguje v celcích než v neživotně působících detailech a který dost okatě exploatuje ženské tělo, ale pořád je ryzím filmem Paola Sorrentina, jehož výrazný režijní rukopis přes (záměrnou) odpudivost obsahu nedokážu neobdivovat. 70% (15.08.2018)

Tak tohle je celý Paolo, kde mě jeho příběhy budou asi pokaždé přitahovat, odpuzovat a současně fascinovat. Ani tady to nebylo jiné s Geremiem, jeho dlouhým nehtem na malíčku své ruky, postojem k životním hodnotám a lidem ve svém okolí. Hlavně, že od něj neuslyším : " Moje poslední myšlenka bude patřit Tobě". (11.03.2016)

Odporně slizký lichvář v podání vynikajícího Giacoma Rozza mohl nechat diváky utápět v neutuchajících pocitech zhnusení nad tím, čeho všeho jsme my lidé schopni. To by ovšem musel jeho příběh natočit někdo jiný než Paolo Sorrentino, který v podstatě každým svým počinem dokazuje, jak se dá nadmíru okouzlujícím způsobem propojit obsah s formou. Ač se snímek hemží odpudivými lidskými charaktery, tak díky jisté dávce tragikomiky a dokonale namixované hudbě nepatří k filmům, o nichž si po jejich zhlédnutí řeknu, že už je nikdy nechci vidět. Ba právě naopak, moc ráda se k němu zase vrátím, abych se ujistila, že i o stinných stránkách člověka je možné vyprávět s nadhledem a důrazem na estetiku. (90%) (11.02.2021)