Suzumija Haruhi no júucu

Nádherný příběh člověka, který v obrovském světě hledá svou individualitu, něco, čím by se odlišil od milionů ostatních, protože je zoufalým prozřením, že zážitky, jež považuje za výjimečné, zažívají i všichni okolo... A zároveň doklad síly lidské vůle a odhodlání, schopnosti dosáhnout v životě toho, co si vytýčí. Jde o psychologicky nezvykle propracované anime, jež veškeré myšlenky ohromně atraktivním a přirozeným způsobem transformuje do děje popisujícího v zásadě běžný život studentů střední školy. Na jedné straně je Suzumija Haruhi poměrně typickou středoškolskou (mírně!) komediální podívanou, plnou krátkých sukýnek a poněkud trhlého humoru, na straně druhé dokáže během několika vteřin plynule navodit existenciálně neskutečně tíživou atmosféru, která seriál staví do zcela jiného světla. Jednotlivé epizody mají často úplně jiné tempo a náladu, jsou proměnlivé jako mysl dospívajícího člověka. Narazíme na detektivku, při jejímž rozmotávání se solidně zavaří mozkové závity, nebo obrovské bitvy vesmírných lodí, jiný díl zase tone v takřka bezeslovné melancholii deštivého zimního podvečera a kapitolou samou o sobě je fantastická nultá epizoda, při jejímž sledování jsem naprosto nechápal, oč jde, ale byl jsem bezmezně fascinován. Vypravěčem, postavami, kostýmy, kočkou na Jukině rameni... Téměř každý díl je unikátní, ale báječně spolu ladí a navzájem se doplňují. Společně s dějem se stejně důsledně proměňuje i audiovizuální forma jeho vyprávění, jejímž vrcholem jsou abstraktní obrazy malované po stěnách cesty do Haruhiny duše, obzvláště scéna se Stadionem, při níž pozná, jak bezvýznamnou pro svět je. Celý seriál má režisér pevně v rukách, nic z něj nevyčnívá, nic v něm nechybí. Při opakovaném zhlédnutí lze jen obdivovat, jak dobře v něm fungují všechny souvislosti a jak pečlivě hrají svou roli i zdánlivé detaily. Suzumija Haruhi no Júucu je jedním z těch uměleckých děl, s nimiž jsem se setkal, a už mě neopustila. (24.11.2006)

Hahahaha, takovou srandu jsem ještě nezažil…dobrý, už dost ironie, teď vážně. Tak špatný anime jsem ještě neviděl. Ten, kdo to zařadil do žánru komedie měl asi v hlavě velký prázdno nebo v krvi pár promile. Buď jsem suchar, co nemá vůbec smysl pro humor, nebo je humor v Haruhi tak inteligentní, že jsem ho ani nedokázal postřehnout. Za celý seriál jsem se totiž usmál jen párkrát. Situace, které měly být nejspíš komické, mi koické rozhodně nepřišly. Vpodstatě nic mi tam komické nepřišlo. Jediné co se mi z toho líbilo byl opening, písničky z festivalu a ta rádoby vážná část posledního dílu, všechno nekomediální věci a mám takový pocit, že tohle by se u komedie asi stávat nemělo. Například Kyonovy komentáře, které měly velký potenciál mě z 99% nechaly naprosto chladným. Od Haruhi jsem sice žádnou vyjímečnou kvalitu nečekal, ale že to bude takový propadák jsem si skutečně nemyslel. Zatím nejhorší anime, jaké jsem zatím viděl…no dobře, ten Pokemon byl horší. (08.09.2007)

Iné než na čo som bežne zvyknutý, ale tým nemyslím, že je to zlé. Byť členom SOS klubu je totiž rozhodne zaujímavá mimoškolská činnosť. Stačí veriť v cestovateľov v čase, mimozemšťanov a iné dimenzie a mať slabosť pre divné dievčatá:) Sú celkom tri. Flegmatickosť hlavného hrdinu je to, čo ma počas sledovania bavilo, hoci som častokrát rovnako ako on, nerozumel motiváciam takmer v žiadnom z dielov. Divné, iné ale dobré. Japonské školské prostredie mám veľmi rád či už v anime, alebo vo filmoch ( aj v tých pre dospelých :) (01.09.2016)

Vše, co by se o tomto seriálu dalo napsat již napsáno ať už výše nebo níže. Já jen přidám, že ono zvláštní řazení epizod mě mátlo, a já se neustále přesvědčoval, že se ve skutečně dívám na tu správnou. Potíž je v tom, že to řazení začíná už v prvním díle, takže jste hozeni v podstatě do seriálu s vytřeštěným obličejem a pokleslou čelistí. Dále bych rád napsal, že takto vyvážené hlavní postavy, potřeštěné Haruhi a vážného a realistického Kyona, jsou v anime ze školního prostředí viděny zřídka. Zatímco Haruhi vás upoutá svým excentrickým chováním, Kyon si od ní nenechá jen tak vše líbit a skvěle vše glosuje. Tady mě napadá srovnání s Love Hina, kde ten nepoměr doslova bije do očí. Vzhledem k tomu, že se na podzim chystá nová řada, neřeknu tedy Sbohem, ale Na viděnou, Sněhurko, spící krásko. Copy mě vzrušují. Pokaždé, když jsi měla cop, seknul ti tak, až to byl zločin. 100 % (03.01.2007)

Haruhi je základ všeho dobrého a zlého co se dá u otaku najít. Vlastně jen toho dobrého. Kdo neviděl, ten má smůlu, protože přichází o skvělou podívanou. Celá parta S.O.S týmu je velmi povedená, bodeďby ne, je v ní člověk, mimozemšťan, cestovatel časem a jasnovidec, a vší té estrádě velí polobůh Haruhi. Je hezké vidět, že zrovna takové anime má takový úspěch. Kyon je super! Jeho styl alá ''kašlu na všechno a hlavně na tebe, Haruhi'' je velmi zajímavý, zvlášť když lže sám sobě. Celé anime má šťávu a rychle to ubíhá, což je najednu stranu dobře a nadruhou špatně, protože jak rychle to uteče tak rychle přiteče druhá série, při které jsem si nejednou řekl jedno velké WTF - tedy, ano, mluvím o dílech ležaté WTF osmičky. WTF, WTF, WTF - co to má být? Ani nevím kolikrát, ale prostě mockrát se opakuje jedno a to samé. Toto je test pro zkušené otaku - vydržíte se dívat 10x na to samé? Já ano, a tedy, po 3tím stejném díle jsem začínal být poněkud paranoidní, a po 10té ležaté osmičce jsem vypadal jako mrtvola. Ale přežil jsem to, scénáristi očividně chtěli vyzkoušet co lidé vydrží, a myslím že se jim to povedlo. Proto, zprůměrované hodnocení obou dvou Haruhi -. 95% :) (11.12.2012)