Návrat čápů

Největším mým přáním během filmu bylo, aby se tam ta K.Lorenz furt nesvlíkala (záměrně se vyhýbám charakteristice, protože taky nejsem žádný Di Caprio). Druhým mým největším přáním bylo, ať už se to nějak doplete do konce. A třetím, ať tento film probůh nezíská žádné ocenění na Třineckém filmovém létě 2008, což se naštěstí nestalo, protože nechat se oblbnout "hezkými záběry" slovenských scenérií není až tak nemožné. Takže dvě ze tří přání byly splněny a ostatním doporučuji, aby si raději nemuseli přát nic, což lze zrealizovat tak, že si doma raději pustí něco na videu. (12.10.2008)

Sympatické je, že se ve slovenském filmu opět objevil uzavřený scenáristický tvar, který má tah a jasný cíl. Rovněž po filmařské stránce je Návrat bocianov dobrým standardem. Jediné co zamrzí je velmi průhledná ideologie prosazená německou koprodukcí, jež se snaží o křečovitou harmonizaci národnostních a generačních skupin pronikajících do venkovského regionu "na konci světa", jež se záhy stává důležitým místem s celoevropským dopadem. Nečekejte žádné trauma a vykořenění způsobené odsunem Němců, předsudky vůči cizím vetřelcům ani výraznou společenskou kritiku - i téma kšeftování s uprchlíky v rukou ruské mafie se nakonec mění v romantizující pašeráckou historku. (21.07.2013)

Návrat bocianov je úplne obyčajný slovenský film s prevahou nemeckých dialógov, zasadený do krásneho prostredia a zobrazujúci reálne ničím neprifarbené témy zo života....Toto všetko je fajn, pokiaľ by slovenská kinematografia neprekypovala len týmto typom filmov...hlavne tie z posledných rokov, ktoré sa tvária, že sa neboja pozrieť pravde do očí. Napriek dobrej téme znova žiadna sláva... (29.09.2007)

„Bociany sa vždy vracajú na miesto, kde sa im páčilo.“ NÁVRAT BOCIANOV je jeden z mála filmov roku 2007, kde okrem rôznych ďalších jazykov, počujeme vo výraznej miere aj ten slovenský. Môžeme byť samozrejme radi, že sa robí aspoň niečo (hoci k tomu potrebujeme nemeckého koproducenta). Na druhej strane, Alice Nellisová dobre hovorí, že v krajine (hocijakej) nemôže vzniknúť päť „zásadných“ filmov a nič viac, ale dvadsať filmov a z nich sa po vzájomnom porovnaní určí, ktoré sú zásadné; stav, kedy vznikne jeden film a krajina je naň hrdá, je nielen chorý, ale svojím spôsobom i nebezpečný (umenie veľa vypovedá o ktorejkoľvek krajine na svete a ak nevzniká žiadne, je to celé strašne prázdne). Ale dosť silných slov, máme tu ďalší takmer-slovenský film a sme radi, že sme radi. Scenár nepatrí k najoriginálnejším a nie som si istý, či je o prevádzačoch alebo o mladej žene, nachádzajúcej v lone malebnej slovenskej prírody zmysel života. A ten otravne patetický Brzobohatý je už tiež v úplne každom filme a seriáli. Napriek tomu to mohlo dopadnúť ešte horšie. Dialógy sú dobrými hercami prednášané vierohodne a nebijú do uší (ničí ich však nekvalitný zvuk, keď pasáže pohlcuje spev cvrčkov, miestami som nepočul, o čom sa postavy rozprávajú!) a kameraman nepokazí parádnu výpravu, ani keby chcel. Občas sa tvorcom podarí vytvoriť prázdninovú atmosféru zaspatej pohraničnej dedinky, v zovretí horúceho slovenského pralesa. Pričom ani nahé ľudské telo im nerobí problém („je tam toho!“, chcelo by sa zvolať... keby to toľkým slovenským, českým ale vlastne aj americkým, ázijským a eskymáckym filmárom nerobilo také tragikomické problémy). A vôbec, celé je to príjemné. Avšak nič viac. Kino Považan 2007 (15.12.2007)

Přespřílišná ambicióznost snímku velí vplést do devadesátiminutové stopáže hned několik žhavých témat - krom narušených rodinných i partnerských vztahů i téma imigrantství, ztráty kořenů a hodnot ve sjednocené, přesto stále nejednotné Evropě. Hodí se i téma rasismu a sudetských Němců."Zodpovědnost? Za koho, za co? V tomto světě?" táže se zoufale Vandin partner. Slovenští filmaři očividně zodpovědnost za tento svět na rozdíl od řady českých cítí a chtějí cítit - otázkou je, zda tím své filmy nezatěžují natolik, že v nich už nezbývá nic jiného. Ve výsledku jejich snaha snímek hubí; kvůli přehršli zájmů působí jako dort pejska a kočičky, navíc dort ochucený spíše fádně. Další a další motivy vyznívají jen jako manýra - ať jde o folklorně pojednané scény z romské osady či neustálé záběry hnízdících čápů, kteří mají sugerovat návrat ke kořenům a návrat domů. Rádoby poetické hlubokomyslné dialogy silně šustí papírem, nedomrlá hrdinka v podání Němky Kathariny Lorenz také mnoho nezachrání. Líto nám může být i německé herecké naděje Floriana Stettera (Napola, Poslední dny Sophie Schollové), i když jen za to, že do projektu vůbec vstoupil. Návrat čápů tradičně hýří i odhalenými scénami, takže pohled na Vandino nahé (případně souložící) tělo si diváci mohou dopřát vícekrát. Film nešetří ani líbeznými pohledy do krajiny, snad aby na Slovensko přilákal turisty, s ohledem na množství nahých scén nejspíš i ty erotické. Ti filmoví to nejspíš nebudou, alespoň dokud slovenským tvůrcům nedojde, že méně ambicí by někdy bylo více. (13.06.2020)