Jako malé děti

O filmu jsem v podstate nic nevedel, ale docela jsem se na nej tesil, ale nakonec musim rict, ze teda nic moc. Jednak film v podstate neni originalni. Proste se tu resi nevera a vztahy a to jeste nijak zvlast dramaticky, vsechno to jen tak nak plyne, ale aspon, ze ma film takovej ten krapet divnej look. Nicmene linie s uchylem mi prisla naprosto zbytecna, sice to misty ozivi a kdyby nejak na konci zasah do deje, tak nic nereknu, ale takle to bylo krapet k nicemu. Nicmene Jackie Earle Haley je fakt lahudkovej. Navic ma celej film, na to, ze se v nem prakticky nic moc nedeje, dost prestrelenou stopaz. A konec je taky nakej divnej, v podstate se nic nedoresi a jen tak se film usekne. Jediny, co film vytahuje nad prumer, jsou herecke vykony. Winslet i Wilson jsou dobra dvojka a Winslet je opet bezchybna. Akorat me mrzelo, ze Connelly dostala minimum prostoru. Celkove se jedna o zajimave natocenej filmecek, kterej sice nenudi, ale je v podstate o nicem. Taky me ze zacatku stvali ty desny vysvetlovaci kecy vypravece, kterej furt vysvetloval, co si postava mysli, co si preje a podobne. Lepsi 3*. (31.10.2007)

K linii Sarah a Brada mě napadá úsloví dr. Plzáka: "zamilovanost je krásný stav, užijte si ho, ale proboha nečiňte v něm žádná zásadní rozhodnutí." Místy syrový a drsný, místy naopak docela odlehčený a vtipný, takový je film o životě zdánlivě spokojených párů na jednom předměstí, kde zpravidla manželé tráví dny v práci a jejich manželky pečují o ratolesti. Přitom se hlavními místy vyžití stávají dětské hřiště, bazén či jakýsi klub čtenářek. Mezi matkami na mateřské se však pohybuje jeden fantom - Brad, který dvakrát neudělal advokátské zkoušky a tak je on tím, kdo pečuje o syna. Pro matky se stává králem plesu a pro Sarah, která sexuálně nezajímá svého manžela, představuje jediného, s kým si na celém předměstí rozumí. Brad zase v Sarah vidí ženu, která si více všímá jeho skutečných přání. Film myslím velmi dobře zobrazuje psychické stavy a pohnutky postav, navíc oplývá velmi dobrými dialogy a herci. Škoda, že Jennifer Connelly nemá více prostoru, ale svým výkonem dokazuje, že není malých rolí (a v jedné scéně je vidět jen velmi spoře oděna v posteli, uh, rázem jsem se nějak nesoustředil na děj :)). Ale je vlastně zbytečné takhle se rozepisovat, zkrátka velmi dobrý film o vztazích a lidech. K maximu chybí snad jen to, že mi v podstatě z postav nebyl nikdo příliš sympatický, resp. že by se choval tak, jak by se chovat měl. Což je vlastně reálným obrazem, takže to objektivně negativum vlastně není. Jen prostě můj pohled je: chlap nikdy nemá zapomínat na rozum a zodpovědnost. (01.08.2007)

Dlouhou dobu mi tahle exkurze do maloměšťáckého života ležela v myšlenkách. Talentovaný Todd Field opět zdařile konstruuje vztahové drama, zrovna jako ve své prvotině V ložnici z roku 2001. A nejen on, ale řada dalších renomovaných tvůrců má k americkému předměstí co sdělit – hořkosladké společenské drama Ledová bouře (Ang Lee, 1997), existenciální drama O Schmidtovi (Alexander Payne, 2002) nebo naprosto odzbrojující Americká krása (Sam Mendes, 1999), kde tvůrci líčí prostředí a mentalitu maloměsta jako hotové peklo na zemi. Jako něco zchátralého a odcizeného. Americká krása je stejně jako výše zmiňované filmem o zajetí a o útěku z něj. Za dokonalou fasádou se postupně představují lidé, jejichž vzájemné vztahy jsou disharmonické a vyprahlé a osudy zoufalé a ponižující. Zároveň si svoji samotu a zoufalost nedokáží ani sdělit, protože mezi nimi vyprchal i jakýkoli náznak komunikace a vzájemného pochopení. Společnými silami vše pohřbili pod frázemi a nucenými úsměvy pro stejně okoralé okolí. Prvotním zásadním pojítkem je fakt, že se nacházíme v americkém maloměstě, kde manželské páry s potomky žijí život na dálku podobný tomu našemu. Field opět sklízí ze „všech“ stran jen pochvalné ohlasy. Jeho úžasně sebejisté druhé představení nás zavádí do osudů matky a manželky Sarah, která v novém známém vidí šanci na změnu (bravurní Kate Winslet ji dodala uvěřitelnost a lidskost pochybující a chybující ženy – ostatně všechny postavy působí kompaktním dojmem), k tomu nabaluje i další postavy, rodinu zbloudilého Brada, fanatického kamaráda, pedofilního loosera, jeho matku a podobně jako u Mendesova debutu se celým filmem nese svíravý a lehce ironický opar, dávaje tušit nevyhnutelnost (mírně sešroubované) tragédie. Má to atmosféru, jízlivě úsměvné dialogy, i přes přepálenou stopáž spád a silné sekvence, které nesklouznou do uslzeného klišé. Navíc Field nahlíží na své ovečky s upřímným pochopením!! Moc příjemný filmový zážitek. 80%. (28.07.2007)

Mám výhodu, že se mi tyhle vztahové studie často otřou o osobní strunu, někdy je z toho - jako v tomto případě - celý akord. Tím jsem chtěla jen říct, že se Little Children nemusí a jistě nebudou líbit každému a i to se mi jakýmsi potměšilým způsobem zamlouvá. Máme tu osamělou Sarah, jejíž manžel si to rozdává s počítačem, a Brada - muže na mateřské, kteří se sblíží. Máme tu však několik dalších zdánlivě vedlejších postav, bez nichž by jistě byla stopáž (pro někoho) snesitelnější, ale hlavní postavy by tak zůstaly poněkud na suchu. Detail přece tvoří celek nebo ne? A tak se blíž seznámíme i s místním pedofilem a jeho milující maminkou a agresivním policistou v dobrovolně nucené výslužbě, který teď nemá do koho praštit, a postupně poznáváme, že nejen ten, kdo má čerstvé propouštěcí papíry by zasloužil minimálně pár hodin veřejných prací. Sarah je krásně napsaná postava (a v podání Kate Winslet tak opravdová) - do babince na předměstí moc nezapadá a na jedné literární párty se půvabně odhalí, když popisuje svůj vztah k Paní Bovaryové: "Vzala si nepravého muže a dělala jednu hloupost za druhou, byla v pasti, ale měla možnost - dál žít v něštěstí nebo s tím bojovat, v jejím odhodlání a vzpouře bylo něco krásného". Identifikace s touto postavou je jasná i bez toho, ale právě tento okamžik je ve filmu jeden z nejniternějších. Jak to přesně s Bradem a Sarah dopadne, nepovažuji v celém kontextu za to nejdůležitější, nakonec se totiž ukáže, že právě ony "postradatelné" linie mají zásadní vliv na ty hlavní. (19.04.2007)

Téměř dokonalé ´vztahové drama´, které stojí především na vynikajícím scenáři, plném svěžích neokoukaných situací a v závěru nečekaně vygradovaném. Postava sexuálního devianta Ronnieho mi zpočátku přišla až příliš násilně vsazena do příběhu, ale nakonec se jeho osud stal nejemocionálnějším prvkem celého vyprávění, s jedním mrazivým momentem v závěru, při kterém by se ve mě krve nedořezal. V téhle souvislosti nemohu než si na adresu oscarových akademiků zaklepat na čelo, že dali před působivým výkonem Jackieho Haleye přednost trapnému Arkinovu dědečkovi v ´Little Miss Sunshine´. To, že v závěru Field v případě obou hlavních postav se nesnažil se o co nejfatálnější vyznění jejich vztahu, kvituji s povděkem. Není pokaždé, pro vyvolání intenzivních emocí, třeba příliš ´tlačit na pilu´. A vůbec poprvé musím vyzdvihnout také geniální trailer, který je díky použití netradiční minimalistické zvukové stopy přijíždějícího vlaku, perfektně sladěné se střihem záběrů, takovým malým uměleckým dílem (a i díky němu jsem ´Little Children´ očekával s netrpělivostí, navzdory skutečnosti, že trailery vždy beru s rezervou). (23.05.2007)