Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918–1992)

Vachek jistojistě dokáže být každým svým dokumentem, minimálně v dílčích věcech, objevný, kontroverzní, podvratný, inspirující i zábavný, posud všechno v pořádku, i Záviš... (2006) je nepochybně výborným kusem filmařiny, ale (a jedná se o první "ale", které u mne v souvislosti s jeho filmografii vyvstalo) stejně se neubráním dojmu, že to stěžejní bylo řečeno/ukázáno v čtyřdílném cyklu Malý kapitalista (1992-2002). A tak se bojím že jak Tmář... (2011), tak Komunismus a síť... (2019), dvojice olbřímích dokumentů-esejů, které se v průběhu tohoto roku ještě chystám zhlédnout, na mě budou stejně jako Záviš... (2006) působit jako doplněk, sice pozoruhodný, avšak pořád jen doplněk, jako cosi odvozeného, nekanonického, možná i vyčerpaného. Pokud však mám stále odvahu si ověřit, zda tomu tak bude, či nikoliv, tak je vše v nejlepším pořádku. 80 % [dafilms] (30.05.2023)

Moje první setkání s dílem Karla Vachka. A musím říct, že celou dobu jsem měl na mysli jeden film, který je tomuhle hodně podobný - Socialismus. Ten natočil Godard, v roce 2010 (takže se nabízí otázka, jestli Godard nekopíroval Vachka - což je dost šílená úvaha) a se Závišem (budu tomu filmu takhle říkat ve zkratce) je ten film hodně podobný, co se stylu týče. Oba jsou jen nahodilým sledem myšlenek, bez nějakého celistvého propojení, složené z nahodilých záběrů všeho možného, akorát Socialismus mi připadal čitelnější, než Záviš. V Závišovi sice na začátku zazní pár zajímavých věcí a objeví se pár myšlenek, ale po asi 20 minutách je z toho prostě náhodný sestřih obrazů s náhodně přidaným zvukem (třeba je tady záběr maratonců bežících po Karlově mostě a do pozadí zpívá Záviš, nebo tu je scéna, ve které Vachek zabírá detailně nějaké sochy krav a do toho jsou zvuky z nějaké modlitby v kostele). Je to prostě Vachkův (evidentně zmatený) myšlenkový pochod o všem možném (i když hlavně o politice), ze kterého si něco můžete vzít a zároveň nemusíte, žádnou celistvou myšlenku to nemá. I když by se ten dokument dal označit jako "relaxační", protože chvílemi jsem měl pocit, že ani člověk nemusí koukat na to, co se děje v obraze, stejně to většinou nijak nesouviselo s tím, o čem se tam mluví. Mě osobně to bavilo částečně, protože čím více se to blížilo ke konci, tím větší to byla nuda a posledních 20 minut už mě to silně nebavilo. Nutno ale uznat, že to spojení obrazu se zvukem, co je většinou úplně mimo, byl zajímavý. A jelikož mi to částečně sedlo + mám rád experimenty, dám 3*, ale znova bych se na to už nepodíval. Každopádně jsem to rád viděl. 3* (16.04.2020)

Vzhledem k tomu, že v názvu dokumentu je jméno mého těžce oblíbeného folkaře Záviše jsem pokládal za povinnost se na něj podívat, ale sktečnost, že je celý pořad úplně o něčem jiném a mistrova hudba zazní jen párktát a to ještě někde v pozadí mě doslova nasralo. Stopadesát minut úplně zbatečného pokoukání o hovně. (09.10.2007)

Společně s Šílením jediný český film posledních let, z kterého je cítit jistá filmařská suverenita a invence, a zároveň jediný, který se mnou dokázal opravdu zahýbat. Nedá se to všechno asi brát zas až tak moc vážně (jak radí sám autor), ale kus pravdy o naší zemi, o její historii i současnosti tam jistě je. A je to strašná sranda :-) (24.09.2007)

Množstvím témat, která jsou během něho probrána či jen letmo naznačena a zase opuštěna, je to rozmáchlé dílo. Na pochycení všech detailů a rozluštění mnoha spojení hudby, obrazu a komentujícího slova pravděpodobně nepostačí jediné shlédnutí. Mnohdy mi význam těchto spojení zůstal utajen; nejvíc na mě zapůsobil záběr z auta jedoucího po dálnici na nahuštěné parkoviště kamionů, zvukově spojený s bitevní vřavou historické rekonstrukce z předchozí scény - že by naznačení, kam se řítí současný životní styl vyspělého západního světa? Mnohé další montáže mi jsou zatím záhadou, přesto je na mnoha místech filmu cítit (a z různých projevů autora mimo tento film je to také jasné - viz. např. rozhovor s ním v jednom z posledních čísel "Filmu a doby") Vachkův odsudek k povrchnosti různých oblastí dnešního života přesycené společnosti, která "už neví roupama coby" a staví tak i psí hřbitovy, a zájem o alternativní životní styl. Z tohoto okruhu mi v paměti utkvěl výklad o (anarchistickém) ideálu života v soběstačných komunitách, v rámci kterých je člověk ještě v přímém kontaktu s důsledky svého jednání a se svými bližními; fakt, že počet obyvatel takové komunity by neměl přesáhnout 10 000 lidí a konstatování, že dnešní vývoj se tomuto ideálu vzdaluje. Vzhledem k mému pesimistickému pohledu na současnou západní civilizaci je mi tato převládající kritická poloha Vachkova filmu velmi sympatická. Další, mně ne tak blízká témata (nebo ta, u nichž jsem jejich vztah k ústřednímu tématu nedokázal odhalit - rád bych si vyslechl důvod, proč autor zmiňované československé osobnosti považuje za "mystiky") mi ale film nezkazila. Díky zábavným a svižným Závišovým písničkám, které jednotlivé části oddělují, film rychle ubíhá. Rozhodně jsem z něj neměl pocit délky přes dvě hodiny. Už proto, že mě film prostě hodně bavil, ale i pro množství naznačených témat a otázek na něj rád zajdu znovu a také se pokusím seznámit s dalšími autorovými díly. Českému filmu chybí témata? Tady je těch závažných na deset filmů. (26.11.2006)