Za mraky

Pokud se divák dokáže povznést nad nereálnost jednotlivých příběhů a neskučné filozofování, tak si určitě prožije překrásný romantický láskyplný zážitek ještě zvýrazněný vynikající hudbou. Já jsem to nedokázal, jen jsem sledoval dialogy, které postavám diktuje scénář a přemýšlel nad tím, co bych dělal, kdyby takovým způsobem se mnou hovořila tak pěkná slečna jako Inés Sastre. Asi bych opravdu uvažoval o tom, kde jsem si založil vizitku od psychiatra. (05.01.2007)

Za mraky... Michelangelo Antonioni s Wimem Wendersem zpracovali literární námět italského filmaře. Jde o Michelangelovo velmi zdařilé rozloučení s dlouhometrážním filmem. Je osobní, více filozofuje a snaží se odhalit umělcovu duši v nahotě i v neustálé touze po nových rozměrech vědomostí i bytí. Jde o pocity, jde o nezachytitelné impulsy, jde o těžce uchopitelná zákoutí života. Půvab lidské existence je zachycena v tazích filmové kamery, Éros je nejsilnějším pudem lidského konání ve smyslnosti i mučednického sebetrýznění a absurdita žití se skládá do neposedně lehkonohých veršů životní laskavosti, moudrosti a porozumění. Rozverně tančí a zpívá, bezelstně přemýšlí, podléhá i odolává, poznává, odzbrojuje bezprostředností. Pocit osamělosti posunul svůj symbolický význam, Antonioni rozsvítil své nitro a ozářil duhu života. Pozorovatelem a konferenciérem poetické filozofie života je filmový režisér (příjemný John Malkovich). Je prostředníkem mezi slavným Italem a diváky, uvádí myšlenky v život, slyší vyprávět veselý letní vítr o mileneckých objetích. Chvilka štěstí a zahnání osamělosti a strachu. Mužské smutné i veselé hrdiny se sklony k slabosti zastupuje ozvěna touhy i zdrženlivosti Silvano (Kim Rossi Stuart), nerozhodný a pohodlný Roberto (Peter Weller), překvapený a vyléčený Carlo (Jean Reno), vytrvale zamilovaný mladík Niccolò (Vincent Perez) a malíř a duch života (Marcello Mastroianni). Křehkou a zranitelnější polovinu života zastupuje bezelstně otevřená Carmen (Inés Sastre), chvilkové bezpečné a očistné útočiště naleznoucí mladá prodavačka (Sophie Marceau), impulsivně přímá Olga (Chiara Caselli), Robertova trpící manželka Patricia (Fanny Ardant), z vášní života vystrašená cudná budoucí jeptiška (Irène Jacob) a závan elegance života (Jeanne Moreau). Za mraky je poeticky filozofující film, se kterým se italský intelektuál stylově rozloučil z dlouhometrážní hranou tvorbou. Umělcova pocta a vyznání životu. (20.06.2018)

Poetika až na hranici běžné srozumitelnosti. Film je poskládaný ze čtyř základních příběhů, které spojuje a do kterých vstupuje postava filmového režiséra, v každém příběhu je něco těžko pojmenovatelného a velmi křehkého.Ale všechny jsou o pocitech, které vzbuzuje láska. Mimořádně hvězdné herecké obsazení v rozhodně výjimečném filmu, který, ale asi nebude pro každého. (22.01.2006)

95% - Vizuálně překrásná podívaná o mezilidských vztazích, o lásce, o touze, o promarněných šancích, o naději i beznaději... Film se sice tvářil jako mozaika několika jednoduchých povídek, ale díky úžasné atmosféře, působivé hudbě, skvostným hereckým výkonům, a nádherné kameře jsem se dostal do zvláštní nostalgie, ve které jsem "mezi řádky" scénáře našel nejedno poselství, a ve vzniklém tranzu se mi brouci v hlavě rozmnožovali ještě dlouho po skončení filmu. (03.01.2006)

Dvě natolik silné osobnosti jako Wenders a Antonioni se při realizaci tohoto filmu neměli sejít, neboť vzniklo dílo až příliš oduševnělé a přepoetizované. Jednotliví hrdinové, kteří vystupují ve čtyřech povídkách, ze sebe neustále soukají nějaká moudra a jejich chování postrádá punc reálnosti. K tomu neustále dlouhé záběry, jenž mají prohloubit již tak zveličelou citovost, začínají po několika minutách nudit, otravovat. Téma příběhů se primárně točí kolem vztahů mezi ženami a muži, přesto značně okleštěně. Jednoznačné zklamání... (18.04.2004)