Neznámý

Filmy typu „lidé v místnosti“ mám ve veliké oblibě. A to díky psychologické rovině. Tento film byl spíše krimithrillerem. Každopádně námět byl velmi dobrý. Premisa totiž spočívala ve snaze zjistit - po probuzení se z bezvědomí - kdo jsem, proč zde jsem, a na čí straně stojím. Tedy kdo je ve staré tovární hale můj spojenec a kdo naopak nepřítel. Vzhledem k tomu, že všichni zúčastnění trpěli dočasnou ztrátou paměti, nemohl si být nikdo ničím jist. Vtip je v tom, že po probuzení se uzavírala nová spojenectví a to čistě na základě intuice a vzájemných sympatií či vzájemné důvěře. Což znamená, že lidé, kteří před upadnutím do bezvědomí stáli proti sobě ve dvou jasně stanovených táborech, nyní své postavení pozměnili. Prostě jako by se znovu narodili. Což nám dává alespoň částečnou odpověď na jistý sociální postoj, který pronesl např. E. M. Remarque ve své knize „Na západní frontě klid“, kdy německý voják říká smrtelně zraněnému francouzskému vojákovi, se kterým byl nucen přežít nějakou dobu v díře způsobené výbuchem granátu: „nebýt této války, mohli jsme být třeba přátelé“. (12.01.2015)

Velice jednoduchý thriller, který mění svou tvář od začátku až do konce. Nejprve sledujeme zajímavě mysteriózní snímek vyvolávající spoustu otázek a hrající si s myslí diváka, který je potěšen nad tím, že si může sám vykonstruovat, jak to všechno vlastně bylo. V prostřední pasáži si může krásně ověřit své fantastické teorie a porovnávat je s filmovou skutečností, kdy nám režisér se scénáristou pomalu osvětluje události tajemné továrny. Tomu říkám ještě dobrá zábava. Postupně ale díky mdlé režii upadá film do technické klišovitosti a divák postupně ztrácí zájem na osudech bezesporu zajímavých postav, který se částečně oživí zajímavým rozuzlením a akčním zakončením. Ale úplný konec filmu je už jen hollywoodská berlička (používaná od léta páně 1999, kdy vznikl Šestý smysl), jak o něco zvýšit sledovanost filmu, která však v tomto případě selhává na plné čáře a jediný její efekt je rozčarování nad podivnými myšlenkovými pochody scénáristy. Ještě že je ale od začátku do konce na koho koukat, obsazení je totiž skvělé. Jinak průměr jak hovado... (27.08.2007)

K takovému filmu není vhodné cokoliv prozrazovat. Chválím výborný nápad v konečných titulkách. Jelikož se hlavní postavy nepředstavují kvůli kompletní ztrátě paměti, dostali takové přezdívky, podle kterých se dají rozeznat, jména postav jsou uvedena v závorce, aby bylo jednodušší poznat, kdo hrál koho. Rozhodně jsem je tak poznal lépe než podle jmen. (03.07.2010)

Tajemný thriller o skupince mužů, kteří si nic nepamatují, ale z nějakého důvodu jsou uzavřeni v rozpadlé továrně a očividně se nevidí poprvé. Tyto typy thrillerů stojí vždy na scénáři, hercích a neuškodí ani zkušený režisér, ale tento snímek je po všech směrech průměrný a nedokáže vůbec ničím překvapit ani vyloženě zaujmout. Naštěstí nenudí a neurazí. (14.07.2013)

Příběh ze začátku vypadá jako špatná epizoda z průměrného sci-fi seriálu (hvězdná brána, krajní meze) a závěr je protwistovanější než cokoliv jiného. Mínusem budiž, že velkou část z nich jsem odhalil (ke svému potěšení) velmi brzo. Jen ten nejposlednější mi unikl a to snad jen proto, že člověk s trochou soudnosti by tohle skutečně nečekal - to shodou okolností platí i o scénáristovi s trochou soudnosti, který se očividně někam vytratil. Pravděpodobně byl příliš zaměstnaný nářkem k uchu barmana v zaplivaném baru u prázdných sklenic whiskey o tom, jaký BLBOSTI musí psát. Každopádně formální stránka se samozřejmě vyznačuje wannabe-SAW stylem, takže dynamický střih (jump-cuty, rapidmontáže) a kamera a ke zblití, přefiltované flashbacky. Když už jsme se společně zastavili u těch přefilrovanejch flashbacků, co je to sakra za trend, když obrysy předmětů ujíždí do modré a červené jako u filmu pro staré 3D brýle? Každopádně... Někdo by možná řekl, že se jedná o onanistickou manýru, já bych spíš použil výrazu "hnusná, klišé onanistická manýra". No a pak je tu ta věc, že když vidíte ve filmu o partě omámených gangsterů se skupinovou ztrátou paměti, jak při snaze uniknout ze skladu začnou pískat americkou hymnu (jeden po druhém se přidává a tak překonají společné rozpory), tak můžete říct, že jste v životě viděli už všechno a pak... a pak třeba klidně umřít... No abych filmu nekřivdil, musím říct, že přes veškerou hloupost, formální přehnanost, klišé a i přes naprosto absurdní děj to byla docela zábava... Možná né zcela nejzábavnější zábava a možná zábava, která má občas hluché a nezábavné místa, ale zábava u které si člověk povýšenecky odplivne, ale co? Aspoň, že to nebyla taková nuda.... Takže já hodnotím nízko a vzápětí budu doporučovat všem svým známým, protože z určitého pohledu je to neskutečně cenný kousek... (04.04.2011)