Obsah
-
Jediný film Jeana Geneta (střih, scénář, režie), černobílá a němá (!) Píseň lásky, je snad nejslavnější krátký film s gayovskou tématikou vůbec. Dva vězni a dozorce demonstrují v omezeném prostoru vězení ve Fresnes poesii i vášeň erotického vztahu. (slunicko2)
Jediný film Jeana Geneta (střih, scénář, režie), černobílá a němá (!) Píseň lásky, je snad nejslavnější krátký film s gayovskou tématikou vůbec. Dva vězni a dozorce demonstrují v omezeném prostoru vězení ve Fresnes poesii i vášeň erotického vztahu. Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
Radko
Uzavrená mužská túžba v cele plnej samoty trpí pretlakom. Prieniky k partnerovi sú nedostatočné, nestačia k plnohodnotnej konzumácii vzťahu. Ostáva chvíľkové trenie o steny, spoločne zdieľaný cigaretový dym a onanovacie fantázie. Úchytkové radosti trpiacich osamelcov, sužovaných nemožnosťou naplnenia svojej vášne navyše bedlivo pozoruje voyaeristicko-sadistický dozorca. Alegória menšinového postavenia homosexuálov, ktorí sú pod neustálym dozorom a svoje vášne nemôžu naplno rozvinúť realizoval Jean Genet vo svojom jedinom filme. Rozsiahlejšie rozvinuté nápady a fantázie však chýbajú, čo v kombinácii s jednoduchučkým dejom a takmer polhodinovou dĺžkou žiadne veľké divácke ohúrenie nevyvoláva. Prekvapivo umiernená verzia naplnená umeníčkom (na rozdiel od velebenia drsných špinavostí, zločinov a homosexuality v jeho knihách) možno viedla spisovateľa neskôr k tomu, že sa k zakazovanému filmu veľmi nehlásil.(7.4.2008)
-
Iggy
Film je k vidění i ke stažení zde.(22.10.2007)
-
Angerr
Píseň lásky jako svůj jediný film natočil homosexuální spisovatel a básník Jean Genet. Dva homosexuálové sedí ve vězení, zavřeni v oddělených sousedících celách. Vědí o sobě a touží po sobě. Komunikují spolu dost neobvyklým způsobem, v němž se odráží jejich osamělost a vzájemná touha. Ve snu o svobodě prožité spolu unikají před ohrožením v podobě šmíráckého, sadistického dozorce, který, spolu s prostředím vězení, může být brán jako symbol zdroje strachu homosexuálů z většinové společnosti. Přes odvážné extrémní záběry (film byl zakazován a i sám autor se ho prý později zřekl) je to velmi čisté dílo (beze slov a s harmonickou tichou hudbou v pozadí), vyjádření lidské touhy a strachu. Kdo ví, zda tak film působil i v roce 1950, nebo se jen posunuly hranice.(9.1.2007)
-
thommas
Na rok svého vzniku obdivuhodný film, silně erotická atmosféra je naprosto odzbrojující dokonce i dnes. Jak Haynesův Poison a Fassbinderův Querelle, tak samotný Genetův Un chant d'amour nesou společné znaky. Genetova záliba ve svalnatých mužích společenské spodiny (i zčernalý nehet dokáže u takových mužů vidět jako květ) se však nejvíce projevuje právě v jeho vlastním snímku. Ať už jde o vězně či námořníky, homosexuální erotika jako by byla v této kastě samozřejmostí, milostné toužení jako by snad ani nešlo vyjádřit jinak. Ač to zní naivně, je Zpěv lásky hlavně právě o té lásce a touze po ní. Fakt, že jde o nejerotičtější a nejdráždivější film jaký znám, na tom nic nezmění. III Odzbrojila mě metafora pohlavního údu jako hlavně smrtící zbraně. Nepůvodní hudební doprovod, který je na kopii z UBUWebu, má na finální atmosféře nemalý podíl, takže doporučuji tuto kopii. III Za kamerou stál i Jean Cocteau, který v titulcích nakonec nebyl uveden.(7.5.2009)
-
BFP
Po filmove strance nemuzu nic vytknout. Jean Genet ukazal ze psani neni zdaleka jedine co umi. Priznam, ze jediny duvod proc jsem nedal plny pocet je to tema.(5.7.2007)
