Funny Games USA

Snaha o moderní exploitation a nakonec z filmu máme psychologické drama. Plusem je slizká dvojice záporáků a zajímavý námět, ovšem do extrémů film nezachází. Naked Naomi Watts je mimo záběr, krev zde chybí. Jak může v exploitationu někdo vynechat násilí a nahotu a soustředit se pouze na psychologii postav ?? Jakmile dvojice opustí dům nastává dokonce půl hodinová nuda, né nejsem tímhle počinem spokojen. 55% (11.07.2015)

Pár dobrých nápadů a patřičně mrazivá premisa, obojí pečlivě zazděno samoúčelností. Nečekaná pomrknutí na diváka sice nejsou špatným nápadem, ale ničí budovanou atmosféru nepředvídatelnosti a absolutního strachu. A že to je satira? Tak proč v tom případě Haneke předkládá znepokojující scény a nechává hrdiny trpět fyzicky i psychicky v několikaminutových záběrech? Tahle nesnesitelně umělá "hloubka" je jenom do sebe zahleděným prostředkem k pozornosti. K pozornosti slušné porce diváků, kteří budou s nadšením mluvit o psychologicky laděném thrilleru, který se s tím vůbec nepáře. Nikomu jeho vkus neberu, ale snímek, který svůj příběh dokáže doslova zničit bizarní fintou s ovladačem a zoufale tuctovým závěrem u mě nestojí za bližší pozornost. (09.02.2009)

Sirotek evropského intelektualismu Haneke zrealizoval tenhle remake z prostého důvodu – chtěl protlačit své jméno a své filmy mezi Američany a obecně mezi jedince, kteří cokoliv non-english ignorují. To není výmysl, Haneke to sám přiznává v rozhovorech. Zvolil si Funny Games, protože nemají chybu a na rozdíl od Hanekeho ostatních děl fungují i v žánrově vděčnější úloze jako standardní psycho thriller, respektive slasher. Není podstatné se pídit po tom, v čem se liší originál od remaku (až na pár detailů v ničem, je to točený shot-by-shot) a který z nich je lepší. Lepší je ten, který vidí člověk první. (13.04.2008)

Originál jsem neviděl, remake (i když s tímhle termínem je zde třeba zacházet malinko opatrněji než jinde) mě zliskal tak jak nejspíš měl. Cynický, krutý, opravdu ne k smíchu inspitující thriller, který vypadá podobně jako jeho američtí bratránci až do doby, kdy se poprvé postava otočí směrem k divákovi a položí mu otázku. Od té doby tušíte, že je něco špatně, přičemž jistotu získáte dlouho před závěrečnými titulky a přestože jsou už dnešní filmoví diváci připraveni čelit sebevětším zvěrstvům na obrazovce, tenhle má naději je (vás) velice (ne)příjemně překvapit. Herecké výkony jsou opravdu na úrovni, hudba většinu času příhodně absentuje a režie několikrát odvážně znudní, aby nechala přirozeněji dýchat emoce a zoufalství plynoucí ze situace. Odvážné, neotřelé, výborné. Na nejvyší hodnocení jsem to ale na první projekci necítil. 80% (08.10.2008)

Miluju, když se ve filmu vyskytují dva vyšinutí mladíčci s bledými tvářemi, mastnými vlasy, přiblblými úsměvy, rudými plnými i tenčími rty, bílými rukavicemi, triky i kraťasy, teniskami světlé i tmavé barvy a bezelstnýma modrýma očima, a blábolí nesmysly, zatímco oči divákovy způli nevěří, co to vlastně vidí, a z druhé půlky vědí, že to tak je, a srdce jim proto buší. Originál jsem (doufám, že jenom zatím) neviděla, ale zároveň jsem už dlouho neviděla něco tak originálního. Jeden z mála filmů, u kterého si pamatuju, že bych se dívala až do úplného konce titulků a ještě bych zírat vydržela, ač k nim nehrála žádná hudba. ♥♥♥ "Teď jste tomu dala, Paul nám specificky řekl, abychom dali pozor na koberec." (21.06.2008)