Láska podle předlohy

Tento film by na mě bez problémů zapůsobil jako průměrná vyprávěnka o partnerském kolotání s různými rozchody, schody a pak zase napravenými rozchody, nebýt dvou skutečností. Tou první je absurdní nasazení všech problémů hrdinů a hrdinek na knihy Jane Austenové, kteří jimi žijí, ba dokonce se ve svém partnerském životě jimi řídí, hledají v nich návod pro svá rozhodnutí, či přímo se nechavájí ovládnout určitou podobností svých situací a románů. Své drahé polovičky nutí sdílet tu Austenovskou vášeň a co čert nechtěl, všechno to vede k tomu, že drahé polovičky jsou z toho celé na větvi a milují a milují. Tato ujetá snaha zaustinovizovat životy protagonistů se pak tváří jako největší klad filmu, jeho trademark a raison d'etre. Přidaný odpor budí pak ve mně způsob, jak jsou city a pocity postav sdělovány diváku tak okatě a zřejmě, že chovat se tak normální lidé, každý si v okamžení někoho najde - filmové postavy jsou však slepé, páč jinak by to nebylo žádné drámo. Takové ty trapné hollywoodské povinnosti stylu "v závěru velkoryse přehlédněme ty, kteří zůstali na ocet, případně jim přihoďme jen tak někoho, kdo se ve filmu vůbec nevyskytl" či "všichni jsou krásní, sexy, hodní a kultivovaní", to už jsem v průběhu filmu ani moc nevnímal, leč teď při psaní komentáře na mě dolehly a dolehly nepříjemně. (18.11.2009)

Celkem příjemný film o síle knihy a o nesmrtelnosti jedné autorky. Navíc s dobrou hudbou a vydařeným obsazením. Proč tedy dávám jen 3*? Za prvé proto (přiznávám se bez mučení), že mě knihy Austenové poněkud minuly, a tak jsem se u mnohých (zřejmě) odkazů příliš nechytala a tu a tam se ztrácela, za druhé proto, že závěr byl až tak neuvěřitelný a sladký, že to rozhodilo i mě, za třetí proto, že se mi nelíbí využívání/zneužívání lidí jako nástrojů (takže jsem celou dobu litovala především Grigga v zajetí jeho romantické lásky). Co naplat, snad si jednou přečtu něco od Ursuly Le Guin. :-) P.S.: I kdyby se tu objevilo milion chyb a nedostatků (a tolik jich fakt nebylo ;-)), tak je zapomenu spíš než onu památnou větu: "Nikdy nepodceňuj dobře napsaný dopis!" (14.04.2011)

Lehká ženská ruka vedená instinktem nechává rozehrát milostnou šarádu pěti žen a jednoho muže pod záštitou knižního klubu, kde na milých schůzkách porovnávají díla největší romantičky všech dob se svými partnerskými problémy, ve snaze najít odpovědi na otázky časem neměnné. I když samotné rozmluvy nad knihou nevynikaly zábavností, neztratila jsem se, ačkoliv jsem od Jane Austenové nečetla ani fň, zato jsem si plnými doušky užívala krátkých epizod ze života transgeneračního vzorku ženské populace, kde všichni působili maximálně příjemně, dokonce i nevěrník Jimmy Smits! Největší poklona však patří neafektovaným projevům a decentní stylizaci žen k dokresu charakterů - vychytané do detailů, bez úliteb na oltář vyzývavosti, zato s nesmírným půvabem a jasnou královnou Emily Blunt. Nevtíravě milé povyražení. (18.05.2013)

Jsou filmy o ženách a jsou filmy pro ženy. Tenhle snímek patří k těm druhým a i kdybych neznal jméno režiséra, odpřísáhl bych, že ho musela spáchat žena. Nejsem cílová skupina, a to nejen proto, že jsem nikdy nepřečetl jediný román paní Austenové a znalost jejího díla se redukuje na dva snímky natočené podle její předlohy. Tenhle druh romantiky zkrátka ocení skutečně především ženy. V první půli jsem sice věcně konstatoval, že film má slušnou úroveň a dá se na něj koukat už jen proto, že je to druh romantiky určené střední generaci, takže se tvůrci vyhli všem těm neduhům, které postihují teenagerské projekty od vulgarismů přes fekální humor. Přesto ale je to opravdu něco, co ocení jiní diváci, a cítil jsem se tak nějak mimo. V druhé půli jsem se s těmi postavami sžil natolik, že to už vypadalo na 3*, ale nakonec jsem přece jen zvolil nižší hodnocení, protože je to zkrátka příliš uhlazené, přeslazené, s klasickým americkým happyendem. V reálném životě to chodí poněkud odlišně. Někdo vyhrává a někdo musí platit. Celkový dojem: 45 %. (22.02.2014)

Asi takto: komplet sracka. Hned na uvod jedna lezba, statny pohreb psa zeny karieristky, nefungujuce manzelstvo, nefungujuci milenci - kazdy chce osukat kazdeho, ale stihaju to len tak-tak, lebo im furt zvonia mobily a bezia dakam do prdele. Nedalo sa to proste dopozerat. Mozno aj preto, ze sme pred tym dopozerali Housata (1979) a ten rozdiel v psychologii je proste nestravitelny - jeden film ma dusu, vnori cloveka do bezne vsednych dni lasku hladajucich mladych, mozaiky ludskych dusi a emocii: bez nervackej hudby, bez shitovych strihov, bez lezieb. A ten druhy presne naopak. Jasna sracka za nula. (04.11.2014)