Mrak

Když jsem zahlédl v trafice kýčovitý obal s nápisem RADIACE ÚTOČÍ, nemohl jsem odolat. Radiace mě živí, radiace mě šatí, pořizuje má DVD, ale útočit jsem ji ještě neviděl. Červený studem jako bych kupoval nějaké porno jsem vytáhl v trafice příslušnou pošetku a předložil ji prodavačce, která mi lhostejně oznámila cenu. Moje myšlenky nebyly čisté, těšil jsem se, jak to těm ekoteroristům natřu, až jim budu vyčítat jednu chybu za druhou. Musím říct, že v tomto ohledu mě film převelice zklamal. Hrozivé kraviny se v něm sice objevují, ovšem v naprosto neuspokojující frekvenci. Není to dáno ani tak fundovaností tvůrců, jako tím, že se technickými detaily až tak nezabývají a v určitých chvílích je dokonce mají správně. První hloupost dokonce ani nebyla z mého oboru: učitel v páté minutě označil celulózu za protein. Možná však scénáristovi křivdím, třebas chtěl poukázat na nízkou úroveň německého školství a vzdělanosti vůbec. S tím však ostře kontrastují znalosti jistého výrostka o jaderných haváriích, nejsem si tedy jist. Příjemně překvapen jsem byl, když byla vyhlášena logická opatření jako ukrytí. Potom přišla evakuace a to byla skutečně (ná)silná scéna. Když si člověk pročte, jak probíhala v okolí Černobylu, a zhlédne tento film, jeho srdce musí naplnit láska k Sovětskému Svazu a sovětskému lidu. Evakuace tedy proběhla ne zcela úspěšně a následná Apokalypsa pohltila celé Německo. Lidé poztráceli vlasy, což se při ozáření skutečně, jak známo, stává a dobře jim nebylo, ovšem pleť hlavní hrdinky vykazovala vůči záření zvláštní rezistivitu. Její přítel trpěl právě opačně. Kolega vyhrabal web s příznaky nemoci z ozáření a to nám způsobilo v hlavě zmatek. Nevěděli jsme, kolik dní od katastrofy uběhlo. Některé příznaky ukazovaly na pár hodin, jiné na 14 dní. Snad by to bylo pochopitelné, kdyby hlavní hrdinka byla mrtvá. To prosím neberte jako výraz antipatií a mou touhu, ale jako odborný názor. Když k ní přišel její milý, dostal dozimetr a jodid. Ona se sice jodová profylaxe v případě obdobných havárií skutečně zavádí, tvrdí se však, že se musí uskutečnit dostatečně včas, pak už je pozdě. Rovněž nevím, jak měl našemu hrdinovi pomoci dozimetr. Přeci jen, k monitorování vnitřního ozáření moc vhodný není, dávku, kterou jste schytali před jeho připnutím nevyhodnotí a pokud by tam milý nebyl pacientem, jen by překážel a nepustili by ho dovnitř. K záření však dozimetr patří a tak ho dostat musel. Nu, i mnoho jiných věcí jsem se dozvěděl a následně proklel našeho profesora na Dozimetrii vniřních zářičů. Takových pravd, co mi zatvrzele tajil! Jako blesk z čistého nebe na mě zapůsobilo sdělení, že v Německých jaderných elektrárnách dochází ke 114 poruchám ročně. A to jistě byly ututlány takové poruchy jako rozbitý kávovar ve velíně JE. Smějte se, ale spící operátor reaktoru je závažným narušením jaderné bezpečnosti. Je to tak, jádra je třeba zakázat, od teď ať existují raději již jen elektronové obaly! Roztrhal jsem svůj vysokoškolský diplom a šel spát. Usnout jsem však nemohl. (18.12.2008) (méně) (více)