Režie:
Fredi M. MurerScénář:
Fredi M. MurerKamera:
Pio CorradiHrají:
Fabrizio Borsani, Teo Gheorghiu, Julika Jenkins, Urs Jucker, Bruno Ganz, Eleni Haupt, Kristina Lykowa, Tamara Scarpellini, Heidy Forster, Daniel Rohr (více)Obsahy(1)
Vitus je chlapec, který vypadá, jako by pocházel z jiné planety: má sluch jako netopýr, hraje na klavír jako virtuóz, od pěti let studuje všemožné encyklopedie a diriguje orchestr. Není tedy divu, že jeho rodiče mu začínají předvídat skvělou budoucnost. Chtějí, aby se Vitus stal klavíristou. Nicméně zázračné dítě sní o létání a o normálním dětství. Nakonec - až na jedno dramatické zaváhání - Vitus poznává kouzlo skromného života a jeho opravdových hodnot. Vitus źískal cenu za nejlepší švýcarský film roku 2006. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (47)
Obrázky ze života mladistvých géniů patřím k mým oblíbeným žánrům. Slouží jako taková pánská harlequinka k náhražkovému plnění snů. I tento film, dobře provedený, mě tedy bavil, ale vposledku také trochu zklamal. V půli se totiž tvářil, že bude o něčem víc: o osamělosti velmi nadaných, o touze po normálnosti, o nebezpečí skrytém v přehnaných rodičovských očekáváních... Žel se to nakonec zas všechno zvrhlo v tradiční příběh o triumfu výjimečnosti. Vitus je supermanem pro intelektuály, komiksovýcm superhrdinou, jenž se pro okolní svět na čas (a pro zvýšení diváckého účinku) skrývá za obyčejnou tváří Clarka Kenta a potajmu zachraňuje svět (anebo alespoň tatínkovo a dědečkovo jmení). Škoda přeškoda... Jak rád bych (zas) jednou viděl snímek o třídu věrohodnější: film o tíze geniality i těch nadějí, které druzí do malých Einsteinů vkládají, a třeba i o zklamání, které pak často přichází. Takhle je to alespoň hezká pohádka s pěknými klavírními kusy a pozoruhodnou, skoro jak vlámština znějící, švýcarskou němčinou. ()
Tvůrci na hodně těžkém životě jednoho hodně chytrého kluku ukazují, jak dvousečné mohou být dary, které nám matka (příroda) nadělí. Malý Vitus mi svým jen navenek iracionálním počínám připomněl hrdinu knihy Jak jsem se stal hlupákem, který k poznání, že lze být jen obtížně inteligentním i šťastným zároveň, dochází až v pětadvaceti. Scénář plynule odvyprávěného filmu nabízí jediné překvapení, jež stejně jako zbytek nevybočuje z intencí nenáročné rodinné podívané. Zjednodušování či naprosté neřešení některých situací (např. příčiny Vitovy geniality) tudíž není zarážející, ale nepotěší. V nejsympatičtější roli proti veškerým očekáváním rozdává úsměvy a rady do života Bruno „Hitler“ Ganz. 65% Zajímavé komentáře: gudaulin, Aidan ()
Vitus se vyznačuje zajímavým námětem (zázračné dítě, které si zoufale přeje být naprosto normální), silnými hereckými výkony (především dědeček v podání Bruna Ganze, známého jako Hitlera z Pádu třetí říše) a tragi-komickými situacemi. Přesto mě film chvílemi nudil, ze 120 minut zaplácat 30 pouze klavírními koncerty a zkouškami mi přišlo poněkud přehnané. ()
Malý Vitus je tak trochu zvláštní dítě. Když nějaké slovo nezná, jde si ho okamžitě najít v encyklopedii. A hlavně je to klavírní génius. To samozřejmě neunikne pozornosti jeho rodičů - zejména matky - a ti se z něj snaží mermomocí udělat ještě lepšího virtuosa. A tak jediný kdo malého Vita chápe je dědeček (skvělý Bruno Ganz). Takhle to zní jako jeden z mnoha filmů na téma "malý génius - nechápající rodiče - dobrotiví staříci". Ve skutečnosti je Vitus natočen tak příjemným stylem, oproštěným od patosu a nejrůznějších klišé, že jsem se chvílemi přistihl, že jsem rád jak hlavním hrdinům fandím, což se mi u takových filmů nestává. Kupříkladu Vitova první láska a následné rande vypadá tak, že se chlapec snaží starší dívku přesvědčit, že pro pozdější vztah je výhodné, že je žena starší z hlediska živočišného libida. Dobré herecké výkony a kvalitní scénář si člověk skutečně užije. Jen ta příliš televizní kamera mě chvílemi štvala. Jinak nemám žádných výhrad. Nenápadné dílo, které stojí za objevení :-) ()
Na první pohled nenápadný film s pomalejším rozjezdem, který má ale neuvěřitelnou schopnost postupně si diváka podmanit kombinací evropského vizuálu a hollywoodského scénáře, kdy pracuje se zajímavým námětem výjimečného jedince, v tomto případě extrémně talentovaného dítěte, které je konfrontováno omezujícím okolím, ambicemi rodičů a v neposlední řadě vlastní osamělostí a city. Scénář pracuje s přiměřenou dávkou sentimentu, nechybí beznadějná platonická láska, smrt blízkého člověka, přiměřená dávka humoru a absurdních situací a především šťastný konec, který bychom v případě vysokorozpočtové studiové komedie ze zámoří asi přijímali s určitou nedůvěrou, pocitem manipulace, ale v případě malého evropského filmu zamhouříme oko. Ten konec byl opravdu hodně pozitivní, až jsem se trochu bál, že Vitova nedostupná láska vpadne na pódium, obejme ho a řekne, že na něj těch pár let ráda počká. Přesto velmi dobrých 85 % celkového dojmu. ()
Reklama