Marcela

Marcela neudělala nic, co by ospravedlnilo utrpení, kterým si musela už od svatby projít. Nikdo neprojde životem bez nějakého karambolu, ale tady se toho nahromadilo tolik, že je opravdu velmi těžké to sledovat. Zajímalo by mě, kolik lidí musela Třeštíková natáčet, aby našla tak tragický lidský příběh. (26.06.2021)

Já to nechápu. Celou dobu si stěžuje, že nemá na nic peníze, Jirka jí neplatí alimenty, na všechno si tak musí půjčovat, bydlí v hrozných podmínkách, ale přitom na každým záběru kouří jak fabrika. Ta kouří snad 3 krabičky denně, to jinak není možný. Samozřejmě kouřila i ta její dcera a určitě bude kouřit i mladej, když mu cigárem celý dětství mávala před nosem a bylo jí ukradený, že pasivní kouření je taky kouření. Nevím proč, ale k takovým lidem mám prostě averzi. Jejich žebříček hodnot je dost omezený: na prvním místě je jít si ráno koupit krabičku cigaret, teprve potom naplnit ledničku a teprve až celé dny promarní zoufáním si nad vlastní životní situací, tak pomůže dceři s hledáním práce. Ač je mi Marcely líto, že jí zemřela dcera a že nepoznala životní lásku, tak na druhou stranu mi přijde, že si za tím svým neštěstím šla nějak moc aktivně. Fakt nechápu.....Ani nevím, jak takový dokument hodnotit. Opravdu velmi zvláštní životní příběh. (20.05.2013)

Česká filmárka, pedagogička a režisérka Helena Třeštíková je prebornicou, majsterkou a mimoriadne skúsenou persónou v oblasti točenia časozberných dokumentov. Robí to s citom, vyberá si vskutku zaujímavé osobnosti, trpezlivo kamerou konzervuje ľudské osudy. V snímku "Marcela" môžme sledovať neľahký, smutný život jednej obyčajnej, prostej ženy z Prahy, s ktorou sa osud nemaznal. "Marcela" to mala veru ťažké. Pani Třeštíková o nej natočila srdcervúci dokumentárny film. **** (22.02.2017)

Inzeráty jsou na nic, o tom jsem, byla a budu přesvědčena. ___ Ráda bych, aby se na tento film dívali všichni muži, kteří tvrdí, že chtějí ženu přirozenou od přírody, a aby se potom podívali do zrcadla a hleděli si takovým tím hlubokým, přemýšlivým pohledem do svých vlastních krásných dokonalých očí. Kouzlo časosběrného je naprosté, dokonalé, nepřenosné, nepoužitelné nikde jinde. Pořád nevím, jak se na takové filmy dívat, já, fanynka všeho komponovaného, dělaného na efekt, obdivovatelka Charmse a Triera a Hanekeho a Pasoliniho a vůbec všech bizardních absurdních magických nereálných kompozic, které jsou (?) stejné jako život v této nejsyrovější podobě. Lze se podívat skutečnému člověku jako je Marcela do očí a říct mu, že v rámci umění lze vnímat lidi, kteří pojídají jiné lidi a vraždí, protože je to baví, a znásilňují, protože nemají odpoledne co dělat, jako všechny další jiné lidi, dívat se na ně bez zhnusení nebo dokonce cítit obdiv a respekt, že to tak někdo vymyslel a sepsal? Mohu psát po srmti svojí vlastní matky o smrti beze studu nad tím, co jsem to vlastně za člověka? Ale já o tom psala již za jejího života a takové věci mi připadaly jako nevyhnutelné. U Marcely nepřemýšlím nad Marcelou, aspoň já ne, není samojediná a není nijak neobvyklá, naopak ukazuje malost a zveřejňuje to, že takoví jsou všichni, všem se něco podobného děje, každý je takový, nikdo nevyčuhuje. Síla tohoto filmu (vyhýbám se označení dokument) je v tom, že vzbuzuje pochybnosti, vyrojují se otázky, nastolují dilemata, jak se podobnému životu vyhnout. Lze to vůbec udělat, lze si podržet jednu myšlenku po delší dobu nebo snad do konce života, je možné nezabřednout do vlastní neschopnosti a slabosti a nezabřednout do neschopnosti a slabosti ostatních a celého davu, který reprezentují? Chci říct, je člověk člověkem za každých okolností? Nevím, ale budu o tom přemýšlet. (26.06.2010)

Silné. To je myslím velmi vystížné a další slova už by jen byly malinké tečky někde v dáli. Ikdyž musím vyjádřit mírné zklamání nad tím, že jaksi "nové" či "jiné" osudy Marcely nedostaly v tomto samostaném filmu tedy moc prostoru. Je to v podtatě naprosto stejné, jako byly etudy po dvaceti letech. No nicméně, co je moje zklamání proti nepříznivému osudu Marcely... [9/1O] (Marcela, CZE, dokument) (06.08.2008)