Marcela

oči starých žen/ vyplakané a plaché/ tesklivé a mírné/ vy oči obrácené k zániku// oříšky bez jádra/ misky bez obětin/ předsíňky mrákot/ úryvky dávné hudby/ studánky zasypané/ oblohy zatažené/ noci bez dnění/ dvířka zapadlá/ křtitelničky vyschlé/ vody bez zrcadlení// vy oči starých žen/ vám svět nic není/ vám krása nic není/ vám ošklivost nic není/ vy oči starých žen/ hodin nesledující/ za míjením dnů se neotáčející/ vy oči starých žen (25.09.2011)

Možno dramaturgicky najlepšie zvládnuté Třeštíkovej dielo. Marcela má zaujímavý osud, i keď nie píliš vyčnievajúci z "normálu", ako v prípadoch Reného alebo Katky. Ale asi jej budete viac držať palce. Nie je ani nesympatická, ani klasicky sympatická, patrí skôr k spodnej vrstve spoločnosti, ale bojuje čo to dá. Návraty do socializmu pôsobia extrémne depresívne a film by si mali pustiť všetci "nostalgici" a milovníci "starých dobrých čias". Čaká nás jeden zvrat, čiže platí, že je najlepšie si vopred o osudoch Marcely nič nezisťovať. (26.11.2022)

Inzeráty jsou na nic, o tom jsem, byla a budu přesvědčena. ___ Ráda bych, aby se na tento film dívali všichni muži, kteří tvrdí, že chtějí ženu přirozenou od přírody, a aby se potom podívali do zrcadla a hleděli si takovým tím hlubokým, přemýšlivým pohledem do svých vlastních krásných dokonalých očí. Kouzlo časosběrného je naprosté, dokonalé, nepřenosné, nepoužitelné nikde jinde. Pořád nevím, jak se na takové filmy dívat, já, fanynka všeho komponovaného, dělaného na efekt, obdivovatelka Charmse a Triera a Hanekeho a Pasoliniho a vůbec všech bizardních absurdních magických nereálných kompozic, které jsou (?) stejné jako život v této nejsyrovější podobě. Lze se podívat skutečnému člověku jako je Marcela do očí a říct mu, že v rámci umění lze vnímat lidi, kteří pojídají jiné lidi a vraždí, protože je to baví, a znásilňují, protože nemají odpoledne co dělat, jako všechny další jiné lidi, dívat se na ně bez zhnusení nebo dokonce cítit obdiv a respekt, že to tak někdo vymyslel a sepsal? Mohu psát po srmti svojí vlastní matky o smrti beze studu nad tím, co jsem to vlastně za člověka? Ale já o tom psala již za jejího života a takové věci mi připadaly jako nevyhnutelné. U Marcely nepřemýšlím nad Marcelou, aspoň já ne, není samojediná a není nijak neobvyklá, naopak ukazuje malost a zveřejňuje to, že takoví jsou všichni, všem se něco podobného děje, každý je takový, nikdo nevyčuhuje. Síla tohoto filmu (vyhýbám se označení dokument) je v tom, že vzbuzuje pochybnosti, vyrojují se otázky, nastolují dilemata, jak se podobnému životu vyhnout. Lze to vůbec udělat, lze si podržet jednu myšlenku po delší dobu nebo snad do konce života, je možné nezabřednout do vlastní neschopnosti a slabosti a nezabřednout do neschopnosti a slabosti ostatních a celého davu, který reprezentují? Chci říct, je člověk člověkem za každých okolností? Nevím, ale budu o tom přemýšlet. (26.06.2010)

René a Katka dohromady se můžou při porovnávání s Marcelou maximálně tak jít schovat do koutku a tiše doufat, že si jich nikdo nevšimne a neuštědří pár ran. Proč? Protože to, co si oni v podstatě vybrali z vlastní vůle, zažívá Marcela jen díky kurvě jménem "život". Díky ní dopadlo její manželství s Jiřím (ty jeho "svědectví" u soudy fakt pobavily, hlavně věta "Ty kolekce mám stále doma.". Wow, víc než rok a půl stará kolekce, mňam!) tak, jak dopadlo, to stejné s druhým partnerem a když už všechno vypadalo tak nějak líp, 17. listopadu 2005 zmizela Ivana... Jako jasně, je tam pár nesrovnalostí, třeba neustále kouření cigaret, neschopnost najít práci nebo kde kluk vzal PlayStation a GTA, ale to mi vůbec nebrání neohodnotit Marcelu pěti hvězdičkami. Tohle byl totiž dokument, který umí dojmout, má své silné momenty a po celou dobu vás jakoby mlátí rákoskou, abyste si uvědomili, co vlastně máte a ať neremcáte. Držím Marcele palce i do dalších let... P.S.: Toho úchyla bych nejraději chytl, někam zavřel a zahodil klíč. (27.09.2010)

A že vraj reality show je vynález kapitalistov a komerčných televízií. Takéto manželské etudy sú ich nenásilnou formou, ale vyžiadali si obrovskú trpezlivosť pri zaznamenávaní dlhého obdobia, a divák si potom za hodinu premietne 25 rokov skutočného života. Života, ktorý sa s osudom ľudí nemaznal, a nedoprial Marcele ani jej vysnívaného fúzatého športovca. Tentokrát sa absolútne vyhnem hodnoteniu konania postáv, naozaj sa to nehodí pri takomto intímnom nahliadnutí do života. –––– Člověk by měl žít tak, aby se za to nemusel stydět. (11.01.2016)