Rolling Stones

Rolling Stones jsou kapela, které se nedá upřít obrovská energie, pro mě ale postrádají hlubší kouzlo a jsou to spíš šoumeni než opravdoví umělci. Nejlepší na tomto koncertu (ano nejde o dokument ale o koncert) je jejich song s Buddy Guyem, zpěv tohoto pána v porovnání s Jaggerem to je jako nebe a dudy - jinak jsou tam songy povedené i nepovedené (chudák Jack White z White Stripes jako první host, byl viditelně nervózní a zpíval mimo svůj rozsah), z toho country songu jsem se málem poblil (pardon) - celek nakonec působí fajn, ale nijak zásadně. Scorsese je spíše za humornou postavičku, závěrečný nájezd na "lick" nad New Yorkem je spíš k smíchu. Takže tak. 6,5/10 (19.09.2008)

Sex, drogy a rock´n´roll. Tímto snímkem zahájil 58. Berlínský filmový festival a byl uveden na Filmovém festivalu v Karlových Varech. V roli hostů vystoupí také kolegové z poprockové branže - Christina Aquilera, Jack White či bluesman Buddy Guy. 1.Jumpin' Jack Flash [04:23] 2.Shattered [04:06] 3.She Was Hot [04:44] 4.All Down The Line [04:36] 5.Loving Cup [04:02] feat. Jack White 6.As Tears Go By [03:32] 7.Some Girls [04:19] 8.Just My Imagination [06:40] 9.Faraway Eyes [04:37] 10.Champagne & Reefer [05:58] feat. Buddy Guy 11.Tumbling Dice [04:25] 12.Band Introductions [01:40] 13.You Got The Silver [03:22] 14.Connection [03:31] DISK 2 1.Martin Scorsese Intro [00:12] 2.Sympathy For The Devil [05:57] 3.Love With Me [03:54] feat. Christina Aguilera 4.Start Me Up [04:06] 5.Brown Sugar [05:25] 6.(I Can't Get No) Satisfaction [05:37] 7.Paint It Black [04:28] 8.Little T&A [04:09] 9.I'm Free [03:31] 10.Shine A Light [04:05] Mezi diváky sedí i Bruce Willise ve žlutém klobouku. (01.05.2011)

Miesto Satisfaction by som omnoho viac uvítal Angie alebo Paint it black. Obidve mám radšej, ale hlavne išlo o to, že Satisfaction bola jediná skladba ktorú mal Jagger veľký problém vyspievať. Ináč som spokojný. Mega šialená show to bola. Taká akú vedia robiť len Oni. A Keith bol najlepší: "What is the question, please, that you’ve been asked most often? That question, you just ask me." :) (17.03.2013)

Proč v komentářích pátrat po tom, jací byli Rolling Stones při koncertu v Beacon Theatre (výborní, jako kdyby hráli naposled v životě), či jaký výkon podal Scorsese (jeho LAST WALTZ se stal vzorovým "záznamem koncertu", zde potvrzuje své kvality a je přitom hravý)? Podstatnější totiž je odpovědět si na otázku: "Co Rolling Stones znamená pro Scorseseho?", protože SHINE A LIGHT je rekapitulací jak tvorby Stoneů (prostřihy na archivní rozhovory), tak i Scorseseho (četné autoreference, střet dvou scorseseovských dokumentárních přístupů - čerpání z archivů ala NO DIRECTION HOME a záznam koncertu dle mustru LAST WALTZ). Co se týče záznamu koncertů Stoneů, audiovizuální zážitek je naprosto dokonalý (aby taky ne, když se nahrávaly dvě noci, používalo celkem 18 kamer, za nimi stáli oscaroví či na něj nominovaní kameramani a stříhalo se 9 měsíců) a vzhledem k dlouhému snímání Jaggera a Richardse až fetišistické; na druhou stranu je průměrná délka záběru mezi 5-8s, což je u Stoneů nezvyk (viz BRIDGES TO BABYLON TOUR). A pokud si ještě stále myslíte, že SHINE A LIGHT je pro Scorseseho zakázkový snímek, kterým si chtěl vydělat peníze, tak si počkejte na závěrečný famózní záběr, v němž Rolling Stones sdílejí stejný svět jako CASINO, MAFIÁNI či GANGY V NEW YORKU a SKRYTÁ IDENTITA. P.S. Titulní píseň zazní pouze v závěrečných titulcích, doporučuji si počkat - už kvůli malému dialogovému fóru - do úplného konce. (29.06.2008)

Sen snad každého režiséra - natočit si film o tom, co ho doopravdy baví a zajímá. Martin Scorsese je jeden z těch mála, kterým se to povedlo. V unikátním záznamu koncertu s dokumentárními prvky dokázal úžasným způsobem zachytit Stoney v jejich možná nejlepších letech. Hudba je strhující, kamera, střih, zvuk - vše dokonale sladěno... Co si přát víc? Možná ještě víc dokumentárních prvků - pohledy do minulosti byly zajímavé, ale celkově se o samotné kapele mnoho nedozvíme (snad jen to, že každý z členů je skutečný symbol individuality) - kdo čeká víc než "jen" záznam koncertu, bude možná zklamán. Naopak ten, kdo od filmu nečeká nic bude velmi příjemně překvapen. Já jsem rozhodně nelitoval a rád si dám RS: Shine a Light někdy znovu... (06.10.2008)