Rolling Stones

Keith vykouří své tři cigarety - maximum co má dovolené od doktora. Mick nám zatancuje a žďouchá rozkrokem do zadečku Christiny Aquilery. Erekce se už bát nemusí. Ono ustát to, že se stáváte velkoburžoazním dědulou, proti kterému jste před 40 lety brojili je asi to největší stonovské umění. Zároveň je to ale taky solidní křeč. (19.07.2008)

Rolling Stones znám, četl jsem o nich mnohokrát, viděl jsem je často v televizi, párkrát jsem si je poslechl. Ale nijak zvlášť mě jinak nezaujali. Na tento film jsem šel s vědomím, že se jedná o Scorseseho dokument ze zákulisí. Což na začátku taky je a to mě hned chytlo. Kombinace černobílého a barevného obrazu tomu dává skvěle dokumentární nádech. Jenže hned jak hosté charitativního večírku usednou, začíná klasický záznam koncertu točený na 35mm film s tím rozdílem, že ho režíruje Martin Scorsese a je vše pěkně z blízka. Mezi jednotlivými cykly písniček jsou i starší televizní záznamy z počátcích Rolling Stones u kterých je hlavním tématem čas, jak dlouho kapela vydrží. Což v kontrastu s dneškem zní vtipně a samozřejmě pobaví. Jenže to je tak vše. (13.07.2008)

Sen snad každého režiséra - natočit si film o tom, co ho doopravdy baví a zajímá. Martin Scorsese je jeden z těch mála, kterým se to povedlo. V unikátním záznamu koncertu s dokumentárními prvky dokázal úžasným způsobem zachytit Stoney v jejich možná nejlepších letech. Hudba je strhující, kamera, střih, zvuk - vše dokonale sladěno... Co si přát víc? Možná ještě víc dokumentárních prvků - pohledy do minulosti byly zajímavé, ale celkově se o samotné kapele mnoho nedozvíme (snad jen to, že každý z členů je skutečný symbol individuality) - kdo čeká víc než "jen" záznam koncertu, bude možná zklamán. Naopak ten, kdo od filmu nečeká nic bude velmi příjemně překvapen. Já jsem rozhodně nelitoval a rád si dám RS: Shine a Light někdy znovu... (06.10.2008)

Mé vlažné hodnocení spočívá hlavně v tom, že nejsem fanouškem Rolling Stones a i když mám pár písniček od nich rád, tak když slyším třetí za sebou, tak mě prostě nudí. Stejné je to i s tímto filmem- po dvacetiminutách mi už nenabídl nic, co by mě nějak zvlášť zaujalo - prostě dobře natočený koncert Rolling Stones. (30.12.2011)

Skôr než dokument mi tento snímok pripadal ako záznam z koncertu obohatený o zopár (minulých i súčasných) rozhovorov s členmi kapely. K Stone-om mám neutrálny vzťah - ich hudba je fajn, ale nijako výnimočne ju nevyhľadávam - ich fanúšikovia si však pokojne môžu k môjmu hodnoteniu pričítať jednu hviezdičku a skalní fanúšikovia, ktorí by za ohorok cigarety Keitha Richardsa položili život, nech si pričítajú rovno dve. A keď už je reč o Richardsovi, tak musím povedať, že vďaka tomuto filmu som o ňom zistil to, že robí omnoho lepšiu show než Mick Jagger a hlavne, že v mladosti to bol fakt Jack Sparrow ako vyšitý. (04.07.2008)