Hal Ashby patří k pozoruhodným, ale méně známým režisérům, který vytvořil několik velmi zajímavých a umělecky hodnotných filmů.
Ashbyho kariéra u filmu začla na pozici střihače, a nejpřínosnější byla jeho spolupráce s režisérem Normanem Jewisonem. Jejich nejznámnější film, pod kterým je uveden Jewison jako režisér a Ashby jako střihač je V žáru noci (1967), za který byl Ashby dokonce oceněn Oscarem.
Jewison potom Ashbymu nabídl možnost vyzkoušet si režii. Volba padla na zfilmování Pana Domácího (1970), což byl provokativní a kontroverzní film o mladém idealistovi, který je konfrontován se společensky i lidsky jinak smýšlející skupinou lidí, když se stane správcem domu, který obývá výhradně čenošské obyvatelstvo. Film je pozoruhodný svěžím a neotřelým přístupem k společensky závažné látce.
Ashbyho záliba v bizarních námětech došla naplno uplatnění v černohumorné romanci Harold a Maude (1971). Ashby vytvořil z nerovného přátelství dvou vyděděnců kultovní film, který je zřetelnou výpovědí své generace.
Poslední eskorta (1973) je filmem z opačného spektra Ahbyho talentu. Je to malý komorní příběh, který líčí cestu dvou mariňáků, kteří doprovázejí provinilce za mříže. Film je přesvědčivým dramatem především díky naprosto přirozeným hereckým výkonům,hovorové mluvě, jedním slovem - civilnosti.
Následný Šampón (1974) je opět spíše sarkastickým pozorováním jistého kadeřníka, který je více než kadeřníkem především svůdcem. Ashby tu vytváří i jisté politické pozadí (Watergate), které vytváří obecnější společenský kontext k intimním scénám.
Cesta ke slávě (1976) vychází z autobigrafické knihy folkového zpěváka z 30.let 20.století Woody Guthrieho. Film je epického rozsahu ve stylu Kmotra a je pozoruhodný především po vizuální stránce.
Návrat domů (1978) je Ashbyho nejúspěšnějším a společensky nejangažovanějším dílem. Líčí intimní dramata, která provází ústřední milostný trojúhelník opět na širším politickém pozadí Vietnamského konfliktu.
Ashbyho poslední snímek, který si zaslouží pozornost je satirické podobenství s retardovaným zahradníkem Chancem Byl jsem při tom (1979). Ashby tu vytvořil nadčasové dílo, které se pronikavě vyjadřuje k způsobu vytváření mediálních celebrit.
Ashybho kariéra v 80.letech začala zvolna upadat a jeho další filmy se nemohou svým významem rovnat dílům předchozím. Ashby umřel ve věku 59 let na rakovinu.
Yuck "kobejn" Fou
