Angel

Jedno se musí Ozonovi nechat – každý jeho film je úplně jiný, ať už je to muzikál, psychologické rodinné drama nebo romantický kostýmní film. Ne všechny se mi nakonec líbí, ale na každý nový se vždycky nedočkavě těším. „Anděla“ jsem si naprosto užívala – kýč o protivné holce, která toho hodně chtěla, hodně toho dostala a nakonec skoro všechno ztratila. Filmu vévodí krásná výprava a kostýmy – Paradise mi opravdu přišel jako ráj; scéna v dešti s červenými šaty a duhou byla lahůdkou pro moji kýčovitou duši. Jen Romola Garai v hlavní roli mi neseděla – měla jsem s ní problém už v Pokání; nikdy nevím, jestli je její přehrávání úmyslné nebo je jen tak špatná herečka. Ve srovnání např. s vedlejšími postavami Nory (Lucy Russell) nebo nakladatelovy ženy (Charlotte Rampling) působil její projev (výrazový i mluvený) opravdu tristně. (14.07.2008)

Přes dobrý umýsl a koncepční citlivost (teatrální přehrávání ruku v ruce s kýčem versus melodramatická vážnost) to posledních 40 minut zoufale nedrží pohromadě a protahuje se jako fronta u stánku na pivo v parném létě. Ozon hýčká své ženy, ale opomíná komunikovat se svým divákem. Jako by se zahleděl kamsi do dáli k dechberoucímu obzoru a zapomněl o tom vyprávět svým známým. (18.07.2007)

Francois znovu rozehrál brutální hru kýče. Tentokrát však nejen výtvarného, ale také -vyrovnaně fifty-fitfy- literárního. A tohle vymazlené a přeslazené všechno valí divákovi do smyslů a do hlavinky. Na hraně snesitelnosti a utrpení, nutno podotknout. Má však pár triumfů v rukávu na to, aby dojel do finiše jen s jednorázovou hříčkou na kýč: očekávaný -nicméně důležitý- závěr, neustálou konfrontaci téměř hmotnějící fantazie a reality jako takové a postavy. Obzvláště dva výtečné glosátory v podobě nakladatele a jeho ženy a vskutku nesympatické hlavní hrdinky. Angel má svůj jasný smysl. To, že je natočen, tak jako bychom četli jednu z těch "úžasných knih", jichž je hlavní postava autorkou, jen podtrhuje jednoznačné směřování, záměr. 80%. (24.01.2009)

Život spisovatelky červené knihovny pojatý jako červená knihovna. Největším plusem filmu je herecké obsazení v čele s ústředním párem Romola Garai a Michael Fassbender. I Lucy Russell byla v jejich stínu celou dobu stejně jako její postava. Výborná je i Rombiho hudba. Ale jinak to prostě není můj šálek čaje. (24.12.2011)

No to se mi jenom zdá….proč tak kvalitní herec (Michael Fassbender) dokáže natočit a vzít roli v takovém braku. Příběh je podle nastavené šablony. Chudá dívka sní o tom jak se stane velkou spisovatelkou, její sen se stává skutečností. Potká muže, pokulhávajícího neznámého malíře, který vycítí z ženy jednoduchost a sympatie ke své osobě. Díky jeho prohnanosti získá spisovatelčino srdce a velké bohatství. Jenom že, peníze a sláva neznamenají vždy šťastný konec a bezmeznou a nehynoucí lásku. Hodnotím 3*. (11.01.2011)