Časem zapomenutá země

Tenhle film jsem chtěl vidět ze dvou důvodů. Jednak mně zajímalo jak se tvůrci popasovali s dinosaury v předpočítačové latexové éře a také jsem chtěl vidět jak dopadlo další knižní zpracování E. R. Burroughse - mimochodem literárního tvůrce slavného Tarzana. No, na druhou otázku už asi znám odpověď. Čím lepší byl román, tím méně se mu rovnají filmová zpracování jeho dobrodružných příběhů. Zápletka v tomto filmu dává tušit, že o dobrodružství tu nebude nouze. A milovníci Cesty do pravěku, Plutonie, Ztraceného světa atd... se mohou těšit i na množství jurských ještěrek a nejen jich. Začátek celkem ušel, zejména německá ponorka byla udělaná celkem slušně a uvnitř si někdo pohrál s interiérem celkem solidně ! protože měla nejen německy po staru popsané budíky, ale dokonce měla na stěně obrázky siluet nepřátelských letounů! Oko válečného fajnšmekra toto vždy potěší. Celkem dobré byly i útoky torpéd na lodě, až potud byl film celkem trikově poplatný své době a slušný. Jinak film se neodehrává v roce 1918, ale 1916, obsah je jako už tradičně nepřesný... Ve chvilku kdy ponorka dorazí na Capronu, začne ten pravý mazec. Hned v úvodu sežere gumový plesiosaurus jednoho z osádky ponorky a pak už divák z gumového rauše nevyjde. Tohle byla prostě taková doba :-) Doba fantastických filmů o tajuplných ostrovech, drsných chlapech a sličných děvách. To se bohužel odráží i v celkové vizáži hrdinů, opravdu nevypadali jak z konce secese s těmi knírky a kotletami :-). Když kousek z filmu viděl dospívající syn, němě zíral na obrazovku a chvilku trvalo než ze sebe vypravil - proboha na co to koukáš? Bylo to ve chvíli, kdy AO posledního neandrtálce lovil dvoumetrový gumový pterodactylus. Já se bavil a věděl jistě, že dnešní youtobe generace nemá a nebude mít nikdy žádnou optikou možnost, tyhle filmy jakkoliv ohodnotit... Místy byli dinosauři zajímaví, co ale zaujalo nejvíce byly pyro efekty na závěr, kdy ostrov zachvátila sopečná činnost. V souhrnu tedy dávám za 3 barely surové nafty a vpomínám na pana mistra Karla Zemana, díky kterému bylo možné skvělou Cestu do pravěku podniknout už v roce 1955 tedy celých 20 let před Capronem ! * * * (07.02.2018)

Je zajímave sledovat tento snímek, zejména z hlediska dobového přístupu autoru k dané látce a právě ve srovnaní z o 20 let starší cestou do pravěku. Zatímco naši kluci ze zatajeným dechem a úctou pozorují svého prvního mamuta, tito drsní námořníci si svého prvního dinosaura daji k večeři. V podobném duchu pokračuje celý snímek a přes vyhrožovaní pravěkým lovcům automatickou pistolí, těžbu ropy a střílením na všechno živé se dopracujeme k vrcholné scéně, ve které namořníci lodním kanónem ponorky rozstříli na hadry dva na louce stojící bylinožravé triceratopsy. To vše plus jedna skoro citace zemanovi klasiky. Bavil jsem se dobře :-), bohužel zcela mimo tvůrčí záměr (02.03.2008)

Jednoduše taková Cesta do pravěku pro starší. Bohužel jí ani těm nemůžu doporučit. Celkově ve filmu nebyla jedinná napínavá scéna, vyjímečně nějaká trochu zajímavá a jinak jen nuda... Prvních patnáct minut je asi nejzáživnější část, sice není únos ponorky a jednotlivé přetahování o ni mezi "hodnými" a "zlými" žádná úchvatná pasáž, která by se zapsala do filmových dějin, ale to, co přijde potom, je něco šíleného. Obě skupiny se dají dohromady a spolu čelí překážkám neznámého světa, postupně proplouvají jednotlivými obdobími pravěku a poznávají stále vyvinutější lidské druhy. Na závěr nás samozřejmě nepřipraví o rádoby napínavou scénu a hodinu a půl očekávané konečné poučení a spásný nápis "Konec". Určitě to není největší shit, co jsem kdy viděla, ale aspoň s těma efektama se dalo něco udělat. (11.10.2005)

Příběhy žánru science fiction, kde se lze setkat se zástupci prehistorického života zašlých světů a pradávných tvorů, probudí ve mně obvykle malého kluka. Pokud opominu zub času, který film hodně poznamenal, je více než jasné, že pro dětskou duši měl film ve své době jakési naivně osobité kouzlo. Jednalo se vlastně o první filmový díl z Burroughsovy literární trilogie Caprona, který se tak trochu podobal knížce Ztracený svět od Arthura Conan Doyla. Když mám dnes zhodnotit tento film a napsat jaký z toho mám dojem, jsem trošku na rozpacích, když se tak na to zpětně podívám, tak kdysi dávno přečtená kniha byla mnohem stravitelnější. Z výše uvedeného se možná nabízí srovnání s filmem od Karla Zemana Cesta do pravěku, tím mně nezbývá nic jiného, než napsat prostě a jednoduše, že každopádně Zemanova filmová práce byla po všech stránkách mnohem zdařilejší a nakonec i zábavnější. (25.09.2011)

Viděl jsem to jako malý v němčině a scény boje moderních zbraní (pušek, samopalů a dokonce lodního děla) s dinosaury na mě dělaly velký dojem. To je něco, čemu se všechny Jurské parky a podobně vždycky vyhnou, asi v rámci ekologického poselství či co. Dneska bych se tomu asi smál, ale tehdy se mi to líbilo. I konec byl takový ze života, když spojenectví mezi nepřáteli nevydrží... (15.02.2013)