Po životě

Musím priznať, že čím som viacej prenikal do atmosféry tohto nenápadného horroru, tak sa mi viacej páčil. Sprvu to vyznelo ako banálna záležitosť a navzdory tomu, že príbeh pracoval v podstate s jediným tajomstvom, malo to správnu komornú atmosféru. A zopár filozofických otázok dodalo potrebné zamyslenie. Prídu si na svoje aj priaznivci nahej Ricci, hoci som nepochopil, prečo musela byť štvrtinu filmu nahá.:) (12.08.2010)

Atmosféra a napětí by se dalo krájet, kamera a lokace jsou úžasné. Jenže pak zde máme ten zbytek - přepálenou stopáž, protože příběh by vydal na 40 minut Krajních mezí, poselství (užívejte si života, žijte ten život, nebo jste prostě chodící mrtvoly), spoustu nudných a zbytečných scén (vystříhat třeba scény ze školy nebo s matkou, ani si toho jeden nevšimne), a pak kdovíproč nutnost mít v každém druhém záběru Christinu Ricci s jejím poněkud paťatým tělíčkem polonahou nebo nahou. Brzy je jasné, že buď má pohřebák skutečně dar, nebo je skutečně psychopat, a tak vlastně nakonec jen čekáme, na jakou stranu se autoři filmu přikloní. Otázkou je, proč třeba snoubenec nepodnikne nějakou noční razii na barák pohřebáka, a snaží se vynutit si vstup napřímo, když už napoprvé to nešlo. Pak jsou zde dvě podivné scény - představy, sny? - Anny, ty měly znamenat co? Jak vlastně souvisely s dějem? Hodně věcí mi přijde nedomyšlených, nedodělaných, a zapracování následovníka mi přišlo už trochu zbytečně morbidní. Kdyby následník nebyl, nic by to z napětí neztratilo. --- Plus samozřejmě nelogičnosti: Proč na zrcátku byl sražený dech? Proč viděla svého mrtvého učitele se pohnout? Jak se jejímu mrtvému tělu povedlo rozbít náčiní v márnici? Jak se mrtvému tělu podařilo ukrást klíč? Na druhou stranu několik dní nejí, nepije, nevylučuje. Jaká jsou teda kurnik v tomhle filmu pravidla, co mrtvola může, a co nemůže? Atd. (27.06.2013)

Ani po smrti nemá člověk klid. Nebo po životě? No, ono na tom vlastně ani tolik nezáleží, když už jeden leží na tom "prkně", že? Tenhle film mě překvapil podobně jako Obřad s Anthony Hopkinsem. Kromě poctivé atmosféry a scénáře plného zajímavých úvah a otazníků s ním má společný i výkon Liama Neesona. Jeho chladný a přepečlivý funebrák je naprosto skvěle zahraná postava a troufám si říct, že kdyby ji dostal na starost někdo jiný (třeba i původně zamýšlený Alfredo Molina), Po životě by chyběla velká část té zvláštní působivosti. Pochvala patří i Christině Ricci a samozřejmě také paní režisérce, kterou by v budoucnu mohly čekat pěkné věci. 3,5 zaokrouhluji nahoru. (26.09.2011)

SMRT! Ano! Jedno slovo. Jeden konec. Jeden břeh. Nový začátek!?!? Nikdo neví, co je po smrti a přesto se jí bojíme a nebo spíše proto se jí bojíme, že? Je to tím, že to, co je po smrti, je neznámé, je neobjevené, bojíme se toho, co neznáme. Nevíme, co máme čekat, na co se připravit. Víme jen, že smrtí vše končí, nebo si to aspoň myslíme. Nechci psát, co si myslím o smrti nebo co je po ní, chci, aby jsme si uvědomili, že to, co známe, jednou skončí a my se na tom druhém břehu prostě ocitneme a ani nebudeme vědět jak. Měli bychom si zavčas přehodnotit plány a vyrazit. Kam? No přece najít smysl našeho života. Všichni ho hledáme a přitom ho máme přímo před nosem. Pod svícnem je největší tma, že? Proč se přetvařovat? Smiřme se s tím, kdo jsme. Užívejme si života, dokud nějaký "máme". (22.09.2011)

Pomalý, nenápadý a prekvapujúco pútavý film, kde sa toho za celý čas veľa neudeje, za to ponúkne pár filozofických otázok, ktoré vŕtajú v hlave ešte chvíľu po vzhliadnutí, a to najmä pri finálnom songu od Radiohead. Výborná Christina Ricci živá, mŕtva a polovicu filmu nahá, Liam Neeson bravúrne ťahá atmosféru a vytvára taký ten super znepokojujúci pocit od začiatku do konca. After.life je pôsobivý film, nenáročný, v istých momentoch bravúrne odvedený a hlavne originálny vo svojej podstate a kontexte. (26.08.2010)