Kanibalové

Pamatuju si, když jsem chodil ve videopůjčovně kolem dosti nevkusného DVD obalu (zalepené některé chybějící části těla nálepkami od cen). Několikrát jsem se tomu vyhnul obloukem, ale zvědavost vidět tuhle zvrácenost mě samotného nakonec přemluvilo a já si film půjčil. Je to TĚŽKÝ film, který se v nechutnosti dost přiblížil ke komediálnímu úletu BRAINDEAD (kde dostávali lidé v kině pytlíky na zvracení). Pro mě osobně je film KANIBALOVÉ diváckým peklem. Cannibal Holocaust s TEXASKÝM MASAKREM MOTOROVOU PILOU (1974) jsou nezaměnitelné a jedinečné klasiky, které odstartovaly hororové festivaly Otrlého diváka, které jsou nyní mým druhým domovem. (04.08.2012)

Je pravda,že triky jsou dost reálné,dobře zahrané,zvířata se fakt zabíjeli,páchání brutality a znáslňovaní žen se mi sice hodně líbilo,ale to kecání okolo mě fakt nudilo. Co se týče brutalit chápu,proč to vyvolalo rozhruch,ale jinak nuda. Škoda,že Francesca Ciardi nikdy nehrála v pornu nebo aspoň nějakém erotickém filmu,měla by rozhodně talent a možná,že by si mi to líbilo více než Kanibalové. (09.05.2006)

Chápem, že viacerí talianski hororoví režiséri nie sú úplne normálni, no pokiaľ jedinou emóciou z nejakého filmu zostáva zhnusenie (intenzívne) nad sadistickým zabíjaním zvierat (skutočným), tak akékoľvek posolstvo a kinematografické kvality idú bokom. Deodato by si to mal odsedieť a v chládku čítať fyziológiu zvierat. (10.06.2005)

Hodně drsnej film, tady neexistuje žádná cenzura nebo ukazování jen toho nejnutnějšího, všechno se ukáže do naprostýho detailu. Ze začátku to je trošku na škodu, protože u některých scén je vidět, že to je jen ne moc povedený trik, ovšem s přibývajícími minutami je film čím dál drsnější a realističtější, hodně tomu taky napomůže zabíjení živých zvířat(jestli to nejsou živý zvířata, tak mě teda pěkně vochcali, ale vypadalo to hodně opravdově). a konec to všechno už jenom dovrší. Po filmařský stránce to je výborný, stejně tak mi připadala hudba skvěle vybraná, k těm nejdrsnějším scénám je jako kýč přidaná pohodová hudba.a jestli tenhle film měl za úkol vyvolat v člověku nejrůznější pocity znechucení, tak se to povedlo na výbornou. (22.01.2006)

Co s tím? Podívat se, zasmát se (případně vyzvracet) a vyhodit oknem. Nebo přejít hned po otazníku k bodu číslo tři, respektive čtyři. Ač minimálně fáze podívat se a vyhodit z okna mám za sebou, příliš toho ve mně nezůstalo (myslím myšlenek, ne nějaký natráveniny, aby nedošlo k omylu, ty [bohužel?] ani nenaznačily, že by chtěly odejít). Hra na pravdu mě nebere a tenhle film pěkně ukazuje proč. Od toho je umění umění, že je umělý. A když už je umělý, tak se má řídit osobností tvůrce. A tvůrce s tím má dělat něco jinýho než jen dělat, že je to pravda. - Jo, film nese i něco jiného, nastavuje zrcadlo, řeklo by se, a jelikož nevím, jak bych ho měla adekvátně ohodnotit, sahám po odpadu, protože radši podhodnotím, než opačně. (22.02.2010)