Nico - víc než zákon

...prvá "segalovka" videné tesne po "nežnej" revolúcii mala niečo do seba. Steven Seagal vyzeral ako športovec (nie ako v neskorších filmoch-ako pred nástupom na odtučňovaciu kliniku) úder bol úderom nepotreboval ako pomocníka trikovú kameru, ked udrel tak súper ležal - nevídané dovtedy (boli sme zvyknutí na made in hong-kong - 5x kop do hlavy a s úsmeovom sa vstáva) jednoducho Steven Seagal to rozbalil a ukázal prečo bol roky v Japonsku. Plytší dej,(ale iné sa ani v takýchto filmoch neočakáva),ale akcie kopec. (15.04.2013)

Průměrný akčňák zajímavý jen tím, že jde o Seagalův debut. Seagal s Davisem (a třemi scenáristy) film narýsovali podle předchozího Davisova kousku, Zákona mlčení s Chuckem Norrisem - v hlavní roli schopný kopáč-neúplatný polda, jako záporák Silva a pozadí tvoří Chicago, přičemž opět dojde i na skok na střechu jednokolejky. Seagal vyzařuje to správné sebevědomí, vypadá dobře a padouchy mlátí efektně, byť na můj vkus jsou rvačky dost krátké a žádná památná. Sharon Stone tu jen statuje a Rooker jen něco vykřikne ve scéně v baru. O pět let později si Seagal s Davisem spolupráci zopakovali u Přepadení v Pacifiku a to byla jiná palba. (10.10.2022)

"Co je to, sakra, za zelenáče ??" To je, krucifix, přece Steven "po sádle ani stopy" Seagal ve svém filmovém debutu a bohužel zároveň i v svém snímku vůbec nejlepším, který vlastně nastavuje zrcadlo celé jeho kariéře !! Výborný biják Andrewa Davise, znovu variující jeho oblíbený motiv spiknutí, jasně ukazuje, proč mnozí Seagalovi prorokovali velkou budoucnost akční hvězdy.. Dvoumetrový bitkař, skutečný bojovník, působil ve svých prvních filmech nesmírně upřímným dojmem, což jej dost odlišovalo, a zároveň se však bral nesmírně vážně, což mu v důsledku později nejvíce ublížilo, na což nakonec v zásadě v souvislosti s dalšími filmy a dalšími kilogramy dojel.. Ovšem sledovat právě zde to jeho účelné a precizní aikido působí jednomu obrovské potěšení.. Stejně jako dnes jeho braky obrovské utrpení.. (13.01.2017)

TV/// Obsazení 6/10 Děj 5/10 Hudba 5/10 Efekty 4/10/// +první segalovka, souboje jsou masakr -zamotanější děj, staří filmu/// Úplně první film, který dal filmu nový pojem "segalovka", něco jako u PC her "důmovka". Vtipné je, že Segal začal razit cestu béček v době kdy Arnoldovi, Stalonemu a dalším zvonila hrana. Prostě přišli 90tá léta a akčnákům bylo konec. No dnes už víme, že to Steven s námi táhne skoro 20 let a já mu fandím, i když od jisté doby se mu i směju. Pokud pominu dobu mezi léty 95-03, zdá se mi že se tento maník z nejhoršího vyhrabal a kupodivu točí stále více filmů. Problém bych jinak neviděl v herci samotném, spíše v tom jakého scénáře se chytne, pokud nějakého shitu, tak mu nepomůže ani jeho charisma :-). Nico byl drsný polda, dnes už tomu tak není. Děj je dost překombinovaný a samotný film nepatří mezi to lepší. Hodně je zde cítit doba 80tých let. Jak hudebně tak i prostředím. Naštěstí zde najdeme pár známích tvářiček (tedy Sharon se zde moc nepředvedla) a slušného záporáka (i když znám i lepší)..../// celkem 51%/// (28.11.2006)

Nový filmový fenomén - Steven Seagal. Trochu zamyšlení neuškodí. Co je na tomto "herci" tak pozoruhodného? Proč ve všech filmech bezpochyby zastiňuje své zbývající kolegy? Myslím si, že je to způsobeno nebývalou upřímností jeho herectví a snad i civilního života. Jeho postavy samozřejmě nejsou jediné, které vždy přesně vědí koho, jak a proč odprásknout, ale přece jenom v jejich představitelích většinou zbyla troška herectví, aby jim přidali něco té obyčejné tuctovitosti a průměru, který je odsouvá z diváckého zájmu. To u Seagala to vypadá, jako by se bral, a asi se i tak bere, úplně vážně, jako by se považoval za novou naději lidstva, za nového supermana. A proto se nám líbí, jak Steven neuvěřitelně naturalisticky masakruje desítky neřádů, láme ruce i vazy jako stébla trávy, a dokonce i když se pustí do svého moralizování a osvětluje nám všechny možné světonázorové otázky. Seagal se totiž stylizuje(anebo jím dokonce je) do postavy knížete Myškina, u něhož je nebetyčná upřímnost tentokráte snad ještě přebita absolutní naivitou. My obyčejní, zkažení diváci tu proto podvědomě cítíme něco vyššího, ale jsme na hony vzdáleni tomu, abychom se Seagalovy neskutečné hloubky jednou dobrali bezezbytku. (27.11.2004)