Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka

Spejbl a Hurvínek jsou určeny pro malé děti a měli by být hodnoceni dětským pohledem. Jako malý jsem obě dřevěné loutky miloval. V současnosti oceňuji nadsázku, kde nechybí svárlivost a škodolibost, a přesto má celek noblesní šarm citlivosti, vzdělanosti a láskyplnosti. Je to hřejivé a na chvilku navrací do časů bezstarostnosti. Spejbl, Hurvínek, Mánička a Žeryk s hlasy Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové dokáží ve svých večerníčkových epizodách zaujmout, poučit, pobavit a rozesmát. Jednoduše a účinně. (27.01.2017)

nostalgické 3* nechci snižovat kvality těchto seriálů natož světoznámého divadla Spejbla a Hurvínka, ale je fakt, že v dětství mi černobílý ani barevný večerníček s nimi nijak neuchvátil. Stejný pocit jsem měl i při krátké repríze 2 dílů. Vzpomínám si, že na gramofonových deskách mě jejich příběhy asi bavili o něco víc, takže toto zpracování víc než tři hvězdičky ode mě nedostane, ale věřím že má dostatek svých fanoušků. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (06.12.2020)

Návrat archaických forem IV: V tomto seriálu se vlivem jeho stáří (rozuměj stáří loutek a celé dvojky) splétá staré s novým a nelze ho proto zpětně asociovat s vlastní minulostí, neb minulost ústřední dvojice tu minulost osobní přebíjí. Koncepce rodiny, která funguje i přes absenci matky, je pro mě nepochopitelná, rozbíjí tradiční model a nahrazuje klasický model matka-otec-děti zesíleným vztahem otec-děcko, potažmo dokonce otec-syn v prostředí prvorepublikové chudoby. Taťuldy a jeho utrápené lysé hlavy mi bylo vždycky neskonale líto. (18.01.2010)

Jako dítě jsem je miloval, ovšem současné sledování tohoto večerníčku mě trochu zklamalo. Děj je totiž dosti statický, a kvalita humoru proměnlivá. Samozřejmě, že pointy dílů "Vysvědčení" nebo "Spejblovi k narozeninám" jsou výborné, ovšem některé jiné díly, třeba "Zemětřesení" nebo "Žerykovy narozeniny" zase tak dobré nejsou. Celkový dojem: 70% (30.07.2014)

Ten plný počet je silně nostalgický, poněvadž v případě eskapád páně Spejbla a Hurvínka bych potřeboval oči Hurvínka. Tedy ne kvůli jejich báječnému točivému momentu, ale abych byl schopen plně docenit duši dřevěných dětí páně Skupy. Ve věku Spejbla už je trochu těžší se ladit na tóny typicky dětské povídačky, ale přesto jsem se bavil.  První černobílá řada je velká klasika a úvodní díl s lyžováním či poslední s vysvědčením jsou pak doslova ikonické. Netuším, jak si dnes vede DSH, ale počítám, že to v té dnešní 3D konkurenci asi nemají lehké. Tady  prostě nelze hodnotit jinak. (10.01.2024)