Nesahejte na sekeru (Vévodkyně z Langeais)

Balzac patří mezi mé oblíbené autory, tato adaptace mi ale moc nesedla. Základní rysy dobře vystihují Balzacovy společenské hrátky jeho románů, ale způsob, jakým bylo dílo přeneseno na plátno, nezdá se mi být vůbec šťastným. Vše působí strašně unaveně, omšele. Nikde žádný náznak nějaké aristokratické noblesy nebo aspoň upřímného snobství. Jeanne Balibarová také zrovna nezvolila správné uchopení postavy, celou dobu filmu se zvláštně potácí mezi přehráváním a lehkou retardací, což na zajímavosti (nebo aspoň lepší stravitelnosti) nepřidá a tak nejlepší složkou snímku bude jistě mladý Depardieu, kterému je charisma jeho otce přímo vlastní. V průběhu té přemrštěné stopáže (ještě natažené vkládáním popisných mezititulků) nejedenkrát mne napadlo, jak by asi film vypadal, natočit ho třeba Joe Wright. 50% (23.01.2009)

Rivettovým filmům evidentně svědčí spíše minimalistická současnost než koketně nazdobená empírová minulost a to přesto, že i tento film je pastvou pro oči. Kontext klasicistní estetiky však vrhá na Rivettovy filmy zajímavé světlo. Člověk se neubrání srovnaní s obrazy francouzských klasicistů, především J. L. Davida. Bezprostřední podobnost lze samozřejmě najít v kostýmech, ovšem tím srovnání zdaleka nekončí. Mohli bychom konstatovat podobný "formát", shodnou formální čistotu, obdobnou práci s prostorem a se světlem, obdobnou, zdánlivě bezprostřední ale přitom pečlivě komponovanou kompozici. Koneckonců i to, že Rivette své filmy traktuje pomoci mezititulků, fungujících obdobně jako popisky slavných pláten v obrazové galerii napovídá, že podobnost s obrazy není náhodná. Lze zde bez uzardění mluvit o obrazech a to nikoli v divadelním, jako spíše přímo v malířském smyslu. Hovoří-li dnes teoretici umění o tom, že lidé pod vlivem filmu, televize, videa či počítačových her ztrácejí schopnost číst obrazy, pak Rivette diváky svými programově "neakčními" filmy obrazy pro změnu číst učí, neboť jeho filmy jsou úžasnou příležitostí k prostému vnímání s očima dokořán otevřenýma. V dnešní hektické filmové produkci, kladoucí takový důraz na rychlý spád akcí přeplněného děje věc nevídaná... Celkový dojem: 90% (16.07.2008)

Balzacův román, pojatý veskrze rivettovsky aneb jak podle tohoto režiséra s nezaměnitelným rukopisem může vypadat kostýmní romantika typu "ona ho přiláká k sobě a pak dělá, že o něj nestojí - jeho trpělivost přeteče a naopak je to on, kdo si začne hrát na netykavku a ona se souží žalem - aby se pak nakonec soužili oba dva" (mimochodem - skvěle trefný přenesený význam věty "Na tu sekyru nesahejte." pochopí každý aspoň trochu vnímavý divák)... V Rivettových filmech bývá obvykle přítomno "něco", co divákovi říká, že ten který snímek je svým způsobem výjimečný, aniž člověk pořádně ví, čím by to vlastně mohlo být - a to je zde bohužel tentokrát jen v minimální míře. Rivette je zde sice dobře rozpoznatelný a Guillaume Depardieu je naprosto neodolatelný (ta nešťastná amputovaná noha na síle jeho hereckého projevu nic neubírá, možná naopak), avšak tentokrát to prostě nějak nestačí. Ovšem je pravda, že v samotném závěru si režisér zahraje na totálního sviňáka a diváka si se škodolibým úšklebkem dokonale vychutná - takže za to, za autorovu opětovnou názornou ukázku "umění nenudit" a za výborně ztvárněnou hlavní roli ty 3,5* nakonec zaokrouhluji nahoru. Nic to však nemění na faktu, že na jindy velmi intenzivního Rivetta je toto přeci jen trochu slabší kousek... (24.11.2007)

Rivette opět spouští kotvu svého zraku na samá dna žitého. Prudká vášeň, nesmírná touha i velká nuda, vše je hodné zaznamenání, když se jimi sytí hladovějící člověk. Režisér rodinovsky klouže po těch svých plochách – slovech, gestech, pohybech, dechu, jimiž o sobě dávají vědět nejen lidé, ale i věci a místa… – ze svého modelu (románu či románku) staví vlastní svět, který je od samého počátku v plamenech, jimiž jako vypravěč nakonec shoří i svědek, jeho divák. (07.03.2014)

Motivace vidět tenhle film ve mně vzklíčila po té co Gerard Depardieu v jedné své knížce mluvil moc krásně a otevřeně o svém vztahu k Guillaumovi. Říkal jsem si, že bych rád viděl nějaký filmek, kde Guillaume hraje hlavní roli abych věděl. No nechal jsem si poradit od lidí co maj ve filmu dost dobrej přehled, tím samozřejmě nemyslím zdejší přechytralý ptakopysky, ale skutečný filmfrajery a po větší diskuzi mně byl doporučen tenhle Balzcacův románek. Samotnej děj já mám přetnut na dvě půlky, u první jsem si říkal, no jasně takhle to chodí a u druhý, no jasně, takhle to nechodí, ale mělo by. Filmu tedy hlavně dialogům je potřeba věnovat pozornost, protože pak divácký zážitek hodně povyroste. Posuzovat herecký výkon Guillaume, bylo dost těžké neb zejména v počátku jsem si v jeho roli představoval jeho tátu a měl jsme dojem, že on by do své postavy dal víc emocí, víc sebe jak je u něj zvykem, jenže postupem času mě mně Guillaumovo herectví doslova ohromovalo a mám pro něj jen dvě slova, absolutní špica. Ovšem Jeanne Balibar byla ještě o flus lepší. Čili herecky je tenhle film majstryštyk, ovšem celkově si pan film ve své stopáži umí vybírat i oddechový čas a to je docela škoda. (13.12.2012)