Letní déšť

Chtěl jsem dát dvě hvězdičky, ale pak jsem si uvědomil, že film tak špatný nebyl. Po shlédnutí mi přišlo, jako by se Antonio trochu moc soustředil na "experimentální" prvky (o kterých toho tolik napovídal před projekcí ve Varech), a tím se mu z toho vytratil děj. Poeticky videoklipovitých pasáží tam je totiž zbytečně moc. Jako by se Banderas za každou cenu snažil udělat z filmu o obyčejném klukovském přátelství a zklamání z prvních lásek kdovíjaké umění. První dojem z filmu jsem měl tedy trochu rozpačitější, teď´ po pár dnech mi ale v hlavě zůstala jakási zvláštní natrpklá nálada, která se mi vybaví při každé vzpomínce na film. Banderasovi se skutečně povedlo zachytit ducha jedné etapy lidského života. Znovu to hned vidět nemusím, ale jako debut slavného herce mě to docela příjemně překvapilo. (12.07.2009)

Banderas se v roli režiséra pokusil být poetický a chtěl nám přiblížit prchavé radosti jednoho léta...Vizuálně i hudebním doprovodem se mu to poměrně daří, ale v samotném příběhu se poetika i smysl nějak vytrácejí...Půvabně, otevřeně a s citem natočené erotické scény, které mi trochu asociovaly snímek Sex a Lucía.... "Psycho" vize na mně naopak působily rušivě a nepatričně... Dvě hvězdy možná málo, ale tři zase moc... (20.08.2009)

Slabé, strašně slabé. Ten film je přeestetizované prázdno. Přesto bych ho nerad bral tak lehce na hůl. Je mi sympatický tím, že je to bytostně nekomerční film, který se lacině nepodbízí divákovi. Například kamera byla úžasná, po této stránce skutečně není co vytknout. Třeba se mi strašně líbila scéna, ve které sedí Miguelito s Luli u stolu a kamera zabírá jejich tváře jen z poloviny - vytváří to vzrušující dojem. Ostatně celý ten film je smyslný sám o sobě, sex je zde zobrazen fantasticky a scéna, ve které si to rozdávají 4 přátelé v jedné místnosti, byla dekadentně opojující. A co je hlavní, naprosto mi učarovala María Ruiz, charismatická kráska, z které nešlo odtrhnout oči. Co je však slabinou, je neschopnost filmu rozehrát nějaké emoce, celé je to takové sterilní, trochu předvídatelné, bez výraznější filmařské invence, a bohužel i dost nudné. A nudu, ten strašný zločin na divákovi, nenapraví sebekrásnější záběry na slunečné lokace, letní déšť či mladé atraktivní herce. Snad za ni může absence nějakého příběhu, snad podivně napsané postavy, ke kterým si nejde moc vytvořit nějaký vztah. Antonio Banderas je skvělý herec, ale jako režisér mě bohužel neoslovil. Své diváky si ale tento film jistě najde, o čemž svědčí i nějaké ty ceny, které posbíral. (27.09.2011)

Smyslná básnická stylizace se skvělými i nudnějšími okamžiky. 1) 46letý Antonio Banderas pojal svůj druhý režisérský počin (podílel se i na produkci) podle scénáře 50letého Antonia Solera jako básnické vyznání ke svému mládí. Como director, hago lo que me gusta hacer, říká a věru, nelže. Příběh má totiž ... cierto punto autobiográfico. La acción trascurre en 1978, justo los años donde dejaba mi Málaga natal para iniciar mi aventura en Madrid. Antonio Soler refleja bien esos años, con algunos elementos y situaciones que nos pasaron por aquel entonces. (Děj probíhá v roce 1978, přímo v době, kdy jsem opustil svou rodnou Málagu, abych začal svá dobrodružství v Madridu. Antonio Soler zobrazuje dobu dobře včetně detailů a situací, které jsme prožívali.) 2) Zpočátku poněkud roztěkaný děj postupně dostává své jasné kontury. Nicméně těm, kteří očekávají Příběh a Akci, mohu jen odkázat slovy Danta Alighieriho: Lasciate ogne speranza, voi ch´intrate (Zanechte vší naděje, kdo vstupujete.). 3) Fantastické vzrušující a současně vkusné milostné momenty nejsou žádné soft porno bez ohledu na to, co si o věci myslí prudérní prvoplánově vnímající diváci. 4) Příjemné herecké výkony podává jak pěkný 26letý Alberto Amarilla (hlavní hrdina Miquelito), tak i charismatický 27letý Raúl Arévalo (Babirusa, má matku v Londýně), přitažlivý 29letý Félix Gómez (Paco Frontón s otcem podnikatelem) i rovněž přitažlivý 20letý Mario Casas (Moratalla). Půvabně svůdná 26letá María Ruizová (Miquelitova láska Luli) zaujala dokonce i mě. Kladu si, pravda, otázku, jak moc by se mi film líbil, kdyby hlavní postavy nebyli čtyři pěkní kluci, ale třeba čtyři pěkná děvčata. 4) Zvláštní pozornost si zaslouží skvělá hudba Antonia Melivea (také podíl na produkci), který londýnský Pro Arte Orchestra rovněž dirigoval a sám si zahrál na klavír. (08.01.2012)

Dlouhý, pomalý film o ničem. Budiž, jsou filmy bez děje, které mají smysl, ale tady jsem ho nenašel. Kdybych na letní déšť koukal v létě z okna, byla by to podívaná po všech stránkách zajímavější. A nejvíc mě asi iritovala ta hudba, co si jeden ze celkových dvou motivů hrála bez ohledu na to, co se právě děje. Jediným plusem je María Ruiz, na kterou bych se asi vydržel dívat i déle, než tyto skoro dvě hodiny. (28.11.2011)