Carstensz - Sedmá hora

Na to, aby som videl, čo sa deje so svetom, nepotrebujem sebaprezentačnú Al Gorovu jedenapolhodinovú prednášku. Na to stačí 44 minút dobrodružsta siedmich odvážlivcov, putujúcich na najvyššiu horu Novej Guiney, jednu z najnedostupnejších na kontinente. Domorodí nosiči nebezpečne lačnia po peniazoch, ale ako mlynárove sliepky za zrnom po nich prahnú všetci: armáda, povstalci, zlatokopi, mafiáni. Kresťanské misie a prospektori importovanými globalizovanými normovanými príncipmi ničia pôvodné kultúry. Najvýnosnejší a najväčší lom na svete, prevádzkovaný americkou ťažiarskou korporáciou (priemerný mesačný plat 18 000 USD) devastuje brutálnym spôsobom krásu guinejskej horskej džungle. Ľadovce v horách sú menšie o dve tretiny oproti zápiskom prvolezca Harrera zo 60. rokov. Oblasť je nepokojná, vodca opozície zavraždený, vláda podniká vrtuľníkové nástrely do osád, horolezecké výpravy do hôr miznú bez stopy. Získať povolenie na vstup je nemožné bez abnormálne vysokej finančnej úplatkarskej reťaze. Barabáš z odvážneho kroku do neznáma vydestiloval svedectvo o dobe, o svete, o nás, podopreté naturalistickými zábermi úchvatnej prírody i drsnými dezinfekčnými operáciami. Pre mňa doposiaľ najlepší režisérov film. (02.12.2008)

Asi tu budu za kaziče dobrého hodnocení, ale já zas tak unesen nebyl. 44 minut bylo pro mne skutečně krátkých pro tak zajímavou expedici. Již sám průchod džunglí, by si zasloužil delší nahrávky. Dobytí vrcholu, což je jedna z věcí ke které směřuje snímek se odehrál doslova v pár minutách a asi dvou větách... Zkrátka takové home video, bez rozmyslu vědomě a s rozvahou dokumentovat celou expedici. Kameramana zde dělal jeden z členů týmu a někdy je znát, že se spíše věnoval tomu jak držet tempo a překonávat složitý terén. Kameru vytáhl vždy jen na chvilku a tak snímek působí sice hodně dokumentárně, ale zasloužil by si lepší zpracování, protože příroda kterou expedice procházela byla neskutečně nádherná. To není nic proti členům teamu, je to názor na následné zpracování filmu z pořízených materiálů. Všichni mají můj obdiv za svoji odvahu a vytrvalost a to včetně Pavla Béma, který u mne jinak svoji osobní prestyž ztratil coby primátor Prahy.... Nebudu spoilerovat, takže jen dodám, že z konce jsem byl v šoku jako všichni tady. Naše civilizace je zkrátka divná a kdo ví, zda ji jednou také nepohltí džungle... * * * (12.10.2011)

Barabášovy pseudofilosofující a líbivé kecy jsou mi podobně nesympatické jako osoba Pavla Béma, když si k tomu připočtu fakt, že dokument není nejzručněji zpracován(nedostatek natočeného materiálu vzhledem k podmínkám chápu, ale rozpačitý výsledek to neomlouvá), mé finální hodnocení nemůže být lepší než lehce nadprůměrné. Směšný a trefný je celý ten fakt, že kterýkoliv z těch nosičů by tam vyběhnul jen s batátama na zádech, kdyby chtěl-ale on nechce, protože(narozdíl od bělocha s dolarama v kapse a stokilovýma výbavama na cizích zádech) není tak duchovně vykořeněný a vyprahlý aby musel hledat smysl života, boha a egohoničské záběry na vrcholcích hor....... Relativně důležitá je poslední pětiminutovka. O tom to celé mělo být-o tom co všechno vězí za tou dírou v zemi, kolik kmenů kvůli tomu zaniklo, kolik lidí je kvůli tomu denodenně vykořisťováno, kdo učí všechny ty nosiče lásce k dolaru?!? Pche-vrcholky.. (27.12.2013)

Na jednej strane celý dokument stojí na závere, ktorý má byť ako vyvrcholením útrap kvôli skazenosti ľudí z vonka a aj tamojších, na druhej oni sami sa na tom uplácaním podieľali, aby asi zvýraznili tú skazenosť, aj keď mám dojem, že oni len chceli tamojšiu horu vyliezť za každú cenu. Ale nechcem im to zazlievať, verejná príroda musí patriť všetkým a je mi jedno, či si honili ego a že na to minuli svoje peniaze, nemyslím že by boli ochotní riskovať napadnutie, keby sa tam vybrali potajomky. To ako Bém, či iní vnímajú korupciu je celkom smutné, mohli k tomu dať aspoň nejaké vyjdrenia, bez toho to môže pôsobiť len ako nafilmovaná dovolenka s moralizovaním a rečami v komentári, ktoré nemusia byť každému po vôli. Napriek tomu som rád, že to vzniklo, aj keď to je tak trocha kontroverzné dielo, no aspoň je to zaujímavý pohľad na náš svet. Nejaké umenie tu nehľadajte, je to taký cestopisný dokument s popisom trasy, ktorý by si zaslúžil aj dlhšiu stopáž, ale aj tak som celkom spokojný. (04.01.2014)

Na úvod bych chtěl podotknout, že Barabášovy dokumenty hltám jako osvětimský chovanec plesnivý chleba a jsem dokonce schopen povznést se nad jeho obvyklé ekoteroristické žvásty, jak je civilizace na piču a jak by bylo nejlepší, kdybychom se všichni svlékli donaha a vylezli zpátky na stromy. Jsou docela strhující a velmi poučné, zejména co se týká módních trendů, a jeden je pak kompletně v obraze, čím si propíchnout rypák, aby byl IN v Horní Voltě nebo co si narazit na čuráka, když si chce na Nové Guinei vyjít mezi lidi. Všechny bych je z voleje pětkoval, až na tuto nešťastnou „Expedici Oupn kárd aneb co všechno je schopen cvaknout řadový municipální poplatník“! Vím, že z něčeho se ty filmy platit musí, ale dělat píár Pražskému krysaříkovi je přinejmenším amorální a hodné čestného člena Městské krady Prahy 1. A to si tehdejší neúplatný a poctivý primeros a zarytý ekologický pasivista ani charitativně nevzal neplacené volno jako o rok později na Everest, a tak jsme mu, chudákovi, mohli zasponzorovat príma adrenalinovou dovču na Papui. No, ještěže jsme to udělali! Jen povolení na Čomolungmu mu posléze sežralo polovinu ročního primátorského platu a Pája zajisté musel minimálně šest měsíců žrát omítku a pilinové placky, aby to utáh ze svých skromných úspor. Jedna nejmenovaná stavební firma, jejíž kšiltovku si asi jen nedopatřením nevzal do věží, by mohla povídat. A tak se pražský Skutr bezostyšně a s arogantním xichtem prodírá deštným pralesem s razancí Metrostavu tunelujícího Blanku, a člověk až zalituje toho, jaké jsou ty tropické infekce na hovno, že nedokážou vyhnisat v pořádnou gangrénu a porazit takovou svini, kterou by ani Papuánec nežral. Ačkoliv tento dokument naplňuje Barabášův poutavý standard, jako jediný jej bez skrupulí z výše uvedených důvodů odstřelím, přestože obsahuje jednu z nejlepších komediálních skečí za posledních pár let. Opravdu jsem smíchy chrchlal brikety, když ústřední skálošplh s tlemícím se Bémem za prdelí ke konci prohlásil, volně cituji: “Opravdu nechápu, proč ti nosiči ženou ty ceny do takových extrémů, nejsme přece žádní zlatokopové!“, načež jim za jejich služby vykešuje v přepočtu kulatých šestnáct mega, aby si je v nějaké té bohem zapomenuté prdeli nevyudili na období dešťů. Šrajtofli naneštěstí Pavlík doma nenechal. (08.08.2014)