Darjeeling s ručením omezeným

Omlouvám se, ale nemohu dát lepší hodnocení, protože jsem opravdu dost nudil. Podivínovu režii mám moc rád a některé chvíle, například když hraje Play With Fire od Stonů jsem si vychutnal, ale v globále se dle mého soudu ve filmu nic neodehrává a mě podobné filmy zase až tolik nebaví. Navíc se to celé odehrává v pro mě neatraktivní Indii. Přiznávám filmu že tahle meditace má něco do sebe, ale přesto to vidím tak že po výborném dobrodružství Stevea Zassy je tohle směr, kterým se Anderson vydávat nemusel. 50% (12.04.2014)

Sáhl jsem po Darjeelingu s ručením omezeným v době, kdy postupně nakoukávám filmy indického režiséra Satjádžita Ráje (jemuž tento film Wes Anderson věnoval), čerstvě mám zhlédnuté asi dvě nejpopulárnější Rájovy detektivky a tak jsem od počátku vnímal přímou inspiraci dobrodružným cestováním Indií vlakem a trampot s dalšími dopravními prostředky ze Zlaté pevnosti (včetně nápadu se stejným pohybem kamery u postupného zabírání několika kupé zvenčí) a současně barvitou výtvarnou stránku interiérů a kostýmů evokující Joi Baba Felunatha... také spoustu hudby ze starých indických filmů, žejo. Tudíž jsem si chvíli zvykal, že celá tato inspirace je přetavena do hodně svérázné Andersonovy poetiky a výsledkem je dobrodružná komedie (byť i s jednou tragickou epizodou), která si v rukou hravého amerického tvůrce žije vlastním odvázaným životem. Rovněž jsem si zvykal na některé z hlavních herců, nejhůř v případě Adriena Brodyho, ke kterému jsem si déle hledal nějaké sympatie (zatímco Jason Schwartzman mě svým komickým výkonem chytl takřka okamžitě). Ale jakmile jsem se zladil s Andersonovou barevnou hravostí a groteskností vložené do chvíli poetického, jindy zas uspěchaného putování neotřelé bratrské trojice, často jsem si lahodil a nejen s ohledem na mou menší zálibu v road movies jsem se bavil. I soundtrack se směsicí americké, francouzské a indické hudby se podařilo Wesovi poskládat vhodně, takže jediné, co mi vůbec nesedlo a překáželo, byly doslova videoklipové sekvence se spomalenými záběry. [80%] (12.06.2023)

Takhle vymazleným vizuálem se může chlubit jen málo filmů. Neobvyklá péče o detail doslova vystupuje z každého záběru, ať už jde o do puntíku vyladěnou barevnost prostředí a samotných herců, či o roztomile vypadající čajové šálky nebo zavazadla. Samostatnou kapitolou je pak maximální využití prostředí vlaku, ve kterém se kamera přímo vyžívá, nebo zábavná poznávačka ústředního tria, která slouží i jako narativní zkratka. Stejně jako v případě Života pod vodou protestuji proti označení 'komedie', jelikož jediný úsměv, který jsem měl po dobu sledování na tváři, byl tzv. blažený. Uvařte si čatní, indický čaj, skočte pod deku a požitkářsky si vychutnejte každý záběr. (28.09.2009)

Wes Anderson po indickém způsobu. Baví mě jeho milé a barevné světy, do kterých nahlížeme, jako kdybychom stáli před obrovským akváriem. Všechno máme jako na dlani a přitom je to od toho našeho světa tak jiné a odlišné. A současně žasneme nad tímto podivným vodním ekosystémem. Wesova akvárka mám tuze rád. Probouzí ve mě malého kluka. (08.02.2010)

velké zklamání... podle vysokého hodnocení jsem čekal asi něco víc, ale první půlka nijaká, druhá nudná... nebo to bylo obráceně? jako cestománie po indii špatné, jako drama prázdné, jako komedie slabé... pár nápadů by tam i bylo, ale většina zůstává (tedy aspoň mnou) nepochopena... brrr, rychle na to zapomenout! 30% (26.02.2008)