Bratři Bloomovi

Zdejší hodnocení mě od film trochu odrazovalo, ale musím říct, že se ve výsledku jedná a velmi povedenou žánrovou hříčku. Netvrdím, že je to nějaký světoborný film, ale lepší tři hvězdičky si ode mne zaslouží. Nepotěšil mě Adrien Brody v hlavní roli, který svou postavu pěkně odflák (budiž k jeho dobru, že není asi ani dobře napsaná), kdežto vedlejší role jsou více než povedené - Mark Ruffalo stojí minimálně za zmínku, Rachel Weisz je prostě kouzelná a Rinko Kikuchi správně ujetá. Trochu slabší příběh vyzdvihují humorné momenty a příjemně staromilská atmosféra. (30.09.2010)

Trik spočívá v tom necítit se podvedený, ale v tom naučit se sám podvádět. Tak by mohlo znít motto tohoto filmu. A já se podvedený opravdu cítím. Proč? Protože, když zkušený kouzelník prozradí svůj trik přestává být atraktivním a ztrácí své kouzlo. A jak už víme od dob Dokonalého triku - divák si přeje být klamán. Bratři Bloomovi nejsou trumfem, žádným esem či žolíkem, nýbrž sázkou na podivnou kartu, která nemá vyšší cíle, než vyplnit karetní ( filmový ) balíček podzimní nadílky. Režisér se snaží namíchat příjemnou retro atmosféru za použití černých plášťů, buřinek či retro vozidel všeho druhu. Až to chvilkami připomíná hru kloboučku hop nebo skořápky. Ostatně Bloomovi se tváří jako hravý film a určitě jím i jsou, alespoň co se první hodiny týče. Jak praví Bloom: „Dokonalý podvod je ten, když všichni aktéři dostanou to, po čem toužili“. Tady se jen vlk nažral a koza zůstala celá. I přes své zápory, a že jich opravdu je, jsou Bratři Bloomovi místy velmi milým filmem, který se hodí do podzimního nečasu. Ačkoliv divák odchází z kina s pocitem, že je velkou škodou, když část Pražského hradu vyhodilo do vzduchu tak nemotorné kvarteno a ne třeba Jason Bourne. (10.10.2009)

Upřímně řečeno divné a to spíše v tom negativním slova smyslu. Na rozdíl od předešlého Johnsonova snímku v podobě labužnické Cihly s pěkným hudebním doprovodem, Bébéčka mě už tolik nezaujaly. Herci dobrý, ale… Jak děj plyne, stává se z toho pěkně nudná kaše. Tak trochu mi to spíš připomíná stylovou parodii na film, postavy se tam pohybují jen jako figurky na šachovém poli a něco výrazného tomu všemu humbuku zkrátka chybí. Snad to vyjde do třetice… (6/10) (29.09.2009)

V jednom filmu se sešli hned tři moji oblíbení herci, Josepha Gordon-Levitta nepočítám, ten tam byl asi na dvě vteřiny (nechápu). Do Adrienových očí bych se mohla vpíjet snad celé hodiny, Mark Ruffalo je svérázný manipulátor a Rachel Weisz, té to její nadšení prostě žerete. Rinko Kikuchi znám z Babelu kde byla skvostná, tady též. Ta to má všechno na háku. Film baví, nenudí, rychle plyne a celá ta stylizace je velmi příjemná na oko. Pohoda. Pěkné scény: Když Bang Bang jen tak mimochodem uřízne Stephanovi větev co mu překáží ve výhledku a on jen tak mimochodem poděkuje; vážná debata dvou bratrů a za nimi se projde velbloud; na začátku kdy jsou v tom baru, hraje hudba, chlápek na klavír a kamera jede doleva a je záběr kde čísi ruka krátce hraje na skleničku. (31.01.2011)

Chápu zdejší poměrně nízké hodnocení, Bratři Bloomovi jsou nadmíru podivnou a velmi pomalou podívanou, která navíc není pevně ukotvena v jednom žánru a neustále bruslí na tenké hraně mezi bláznivou komedií, kriminálkou, dramatem a romantickým dobrodružným filmem. Mně ale stejně jako Johnsonovo předešlé Zmizení tento film dokonale sednul, žánrová roztříštěnost mi vůbec nevadila, neboť jsem na ni zvyklý z mé oblíbené korejské kinematografie a díky pomalému tempu jsem si mohl naplno vychutnat spoustu promyšlených detailů (Bloom a za ním graffiti muže s pistolí u hlavy, přičemž záběr je snímán tak, že pistole míří jakoby na Blooma, následuje rána při otevírání dveří, která evokuje výstřel...) a ztřeštěných nápadů (žonglování s motorovými pilami, odpalování Barbie panenek a sposta, spousta dalšího), které by s přehledem vystačily na několik dalších filmů. Postavy ve filmu jsou taktéž bizardní, titulní dvojice bratrů spolu skvěle funguje a s tvářemi a hereckými projevy Adriena Brodyho Marka Ruffala jim nelze jinak než držet palce. Spolu s bohatou "sběratelkou koníčků" Penelope v podání roztomilé Rachel Weisz pak tvoří partičku smutných klaunů, jejichž motivace by dobře posloužily i kdejaké divadelní tragédii...dobré divadelní tragédii. Demoliční expert Bang Bang, kterou hraje neméně skvělá Rinko Kikuchi, je pak třešničkou na tomto proklatě zábavném (pro mě rozhodně) dortu. Celé je to navíc hezky stylizované, mísí se tu prvký z různých období, scény jsou krásně a vynalézavě nasnímané a k tomu všemu ještě hraje správně pohodová hudba. Ještě několik dní po projekci se mi zpětně vybavuje spousta skvělých okamžiků, které mi Bratři Bloomovi nadělili a to je pro tvůrce zatraceně dobrá vizitka. 90% (01.11.2009)