Setkání v Praze

Christopher ( Mads Mikkelsen ) přilétá se svou ženou Majou ( Stine Stengade ) do Prahy, rozloučit se se svým otcem ( kterého od svých 12- ti resp. 15-ti let neviděl ), vyřídit pozůstalosti a převést jeho tělo s rakví do rodinné hrobky v Dánsku. Přitom se začíná krůček po krůčku odkrývat dávná minulost a paralelně s tím jsme svědky hroutícího se vztahu mezi Christopherem a Majou. Přiznávám, že tento evropský ( dánský ) pohled na toto téma je mi nesmírně blízký. Nejsme svědky žádného útočení na divákovi city či laciného sentimentu. Setkání v Praze to je " pouze " citlivě převyprávěný příběh syna ( jehož opustil v dětství otec ) a bilancování vztahu dvou partnerů, kteří se ( možná ) stále milují, ale spíše již pouze zraňují. Ten roztříštění vztah jednoduše již nelze " slepit " dohromady. Oba si to víceméně uvědomují , pouze přiznat si to je těžké. Na výsledné podobě snímku mají bezesporu lví podíl oba hlavní představitelé ( naprosto přirozené, nenucené, civilní herecké výkony ), volně plynoucí režie a přiznávám, že na mě zapůsobila i ta melancholická atmosféra prostupující celým snímkem. V neposlední řadě musím říct, že to putování uličkami a místami Prahy ( kde se více či méně běžně pohybuju ) má rozhodně své kouzlo. Mezi nejsilnější momenty snímku bezesporu patří poslouchání kazety, kde se otec loučí se synem ( věcné, ale výstižné ), či následný rozhovor mezi Christopherem a Alenou ( Jana Plodková ). Ano, ten 12-ti letý chlapec se skutečně vždy bude obviňovat z toho, že je otec opustil, ať už důvody byly jakékoliv. Třetím hodně silným momentem je potom popis Maji, co cítí ve vyhasínajícím vztahu. Co říci závěrem? Ty mnohými již zmiňované narážky na Čechy si tvůrci jistě mohli odpustit, na druhou stranu buďme rádi, že si nás nevzali do parády Eli Roth či Jeff Schaffer. Chudáci Slováci by mohli vyprávět. Oproti nim vycházíme jako hodně inteligentní národ :o) Především ALE, o tom tento snímek rozhodně není a v neposlední řadě, kamera Jorgena Johanssona volně těkající po pražských uličkách a zákoutích, udělala Praze reklamu jako málokterý český snímek či cestovka. 85% (30.10.2010)

Docela jsem se na film těšil, hlavně kvůli Mikkelsenovi. Ale bylo to pro mě zklamání. Film plyne pomalu a je prošpikován neuvěřitelnými žvásty o pohřbu. Takovéto postupy u nás opravdu nejsou. Zamotanec s novými informacemi v průběhu filmu byl sice fajn, ale zapadl v celkové šedi filmu. Herecky docela průměrné. Celkově to spíše působí jako reklama na Prahu. Pro mě slabé 3*. (11.08.2009)

V samotném scénáři síla není(absolutně neoriginální), pražské exteriéry jsou natočeny s úctou a grácií, česká povaha už ostrouhala poněkud více, ale budiž, pohled západního diváka už asi nikdy nebude jiný. Hnacím motorem celého filmu je však perfektní herectví Madse Mikkelsena (on hraje i pohledem!) a paradoxně ještě více můžeme vidět jak je skvělý vedle nevýrazné (a dle mého mínění špatné) herečky Stine Stengade. Bál jsem se, aby nám neudělali ostudu čeští herci, ale naštěstí se tak nestalo. Bořivoj Navrátil byl perfektní (i po boku Madse) a spolu se stejně výtečnou Janou Plodkovou dostali ve filmu nezvykle velký prostor (narozdíl od ostatních zahraničních filmů, kde hrají české hvězdy pouze jednovětné štěky, někdy ani to ne). Tři je málo, čtyři moc - ale vzhledem k velmi nízkému procentuálnímu hodnocení dávám dnes za čtyři. (22.01.2014)

Tento film by se mi za určitých okolností snad i líbil, ovšem ty české reálie, hnus... A přitom je Prag naprosto nepotřebuje, neboť o Praze a češích film není ani trochu. Jenže o to víc působí jejich umístění jako pěst (ač jen na české) oko. Že člověk dostane pivo místo objednané kávy - s tím se snad občas lze setkat. Číšník odbývající zákazníky slovy: "V úterý guláš nemáme," a není to v třetiřadé knajpě, v níž by se to dalo pochopit, už začíná znít jako pomsta nebohého turisty či ještě spíše čecháčka, který doma neuměl být šťastný a za svůj původ se stydí. Obdobně působí i záměna adaptéru a žehličky hotelovým personálem, poněvadž neumí anglicky. Sám jsem se ve Francii dobral obdobných výsledků, ale točit film o Francii, nejspíš bych to součástí národní povahy neučinil. Vyloženě absurdní pak je líčení Čechů jako národa, který si potrpí na tradici jako oblékání mrtvých blízkých, hodinová postávání nad mrtvolou otce apod. Naprostým šílenstvím je též hlouček pozorující na sídlišti bez skrupulí hádající se ústřední dvojici. Všichni přeci víme, jak by to dopadlo - odvrátili bychom zrak, rychle prošli kolem... ale nikdy bychom se nezastavili a nečuměli tam jak na divadle. (19.10.2009)

Hořké romantické drama z mrazivého Dánska, které je situované do naší metropole, má své klady i zápory, a v celku jde o tuctovou vztahovou záležitost zabývající se partnerskou krizí mezi dvěma lidmi. Během filmu se nedalo nepostřehnout několik ošklivých narážek na Prahu - viz okno místo dveří, guláš v úterý, pivo místo kávy atd. Naši tuzemští herci zrovna nereprezentovali naší vlast v tom nejlepším světle, a ještě že Plodková nemluvila až zas tolik anglicky. Zkrátka průměrný film, ve kterém je pár dobrých peripetií a záběrů na Prahu, ale z hlavy vyšumí pár hodin po zhlédnutí. (14.07.2011)