2 dny v Paříži

On a ona. Oba v Paříži. Dva dny. Málo se stane. Mnoho se řekne. Julie Delphy na podloží banálního námětu a s humpoláckým technickým zázemím vystavěla miniaturní skvost, kterému nemožno v rámci žánru cokoli vytknout. Scénář nevybočuje z intencí romantické komedie dějovými zvraty (i když – Jackova „teorie cyklení“ nedojde naplnění v nejžádoucnějším okamžiku, ale o pár minut dříve), nýbrž svou „perlivostí“, kdy co hláška, to perla, co perla, to briskní úchop zápisníku do jedné, propisky do druhé pracky a neobratný pokus psát a zároveň neminout perlu další. V rámci předejití šilhavosti vám nyní žádnou hlášku nabídnout nemohu, čiže budete muset dát zavděk kontradikční formulací „Woody Allen natáčí v Paříži milou romantickou komedii, potkává přitom Richarda Linklatera a společně začínají klábosit o filmech“ (M nemusí značit jenom vraha). Neřešme, koho opravdu chtěla či nechtěla napodobit či nenapodobit a kým se inspirovala či neinspirovala (cíleně či nechtěně) Julie Delphy, protože zásluhu na bezvadnosti tohoto svižného a osvěžujícího pařížského tripu má právě ona (s hypochondrickým židem Adamem Goldbergem po boku). Neřešme rovněž, jak vykreslení města nad Seinou ovlivní příliv turistů doň, neb třebaže většina zdejších domestikovaných Francouzů vyniká nějakou úchylkou (švestkou zralou na svěrací kazajku je v tomto směru skutečný i filmový tatínek Julie Delphy Albert), jsou to právě oni, kdo zkracují prodlevy mezi přílivem a přílivem pěkně tvarovaných vět na minimum nezbytné k oční relaxaci od čtení titulků (k jakékoliv snaze o český dabing ode mne míří opovážlivé trojité „fuj“). Miluji tuhle sortu filmů, kdy netřeba příliš co řešit. Buď vás okouzlí a rozesměje, anebo něco jiného. Ke všem, které „něco jiného“, míří můj pohled nechápavého dítěte, jemuž z tváře stále nezmizel exaltovaný úsměv. 80% Zajímavé komentáře: Nathalie, dopitak (26.09.2008)

... aneb jak si objednat ve Francii hambáče, i když neumíte francouzsky. Goldberg je bůh, Delpy nesympatická jako vždycky a Paříž by se měla v romantikách objevovat častěji. Naštěstí nevázne režie a scénář nechává Goldberga, aby se solidně vyřádil, takže pokud vám došli soumraky a úsvity, jasná volba. Muuuuuuuuu ;) (04.10.2007)

Není to špatný film. Adam Goldberg jako Jack mě bavil celou dobu. Roli zvládl bravurně a věrně, že jsem si ho oblíbil zase o něco víc. Julie Delphy už ani tolik ne, a její role mě taktéž poněkud odpuzovala. Jestli někdo nemá rád "typické" francouze, Francii, francouzský styl života, tak se v průběhu filmu vžije do Jacka a bude mít pocit že mu film hraje jaksi do karet (a podle mě tomu tak trochu je...). Každopádně zase jednou dobrý film z úrovně komorních osobních dramat říznutých dávkou sarkastického humoru. (11.08.2008)

Konečně Paříž bez Montmartru, turistů, Mony Lisy a Eiffelovky. Konečně - po dlouhé době - zase film s ženským pohledem na muže, lásku, přátele (který režírovala a napsala žena). Můj přítel je občas taky pěkný bručoun, ale proti Jackovi (Adam Goldberg) je i ve své nejhorší náladě milý jako košík růží. Pro mě to bylo velmi příjemné překvapení a kromě Temného rytíře, to nejlepší, co jsem v poslední době viděla. 80% (12.09.2008)

Zajímavé, ale čekala jsem to ještě zajímavější a možná kapku vtipnější. Asi jsem čekala moc no.... stává se. Je to teda ale takový průměr, rozhodně ne žádný propadák a nuda, můžu doporučit, ale stačí vidět jednou a šmitec. Dneska si asi dám volné pokračování, jsem zvědavá, jak mě ohromí. Julie Delpy je podivuhodná osoba a popravdě se mi líbila, zrežérovala to dobře a v hlavní roli zazářila a Adam Goldberg ji parádně sekundoval. Líbil se mi moc hlavně střih a kamera, za to obrovský potlesk. "No sarcasm in Paris. - Ok, I'll be quiet for two days." (18.08.2013)