Pan Osamělý

U Pana Osamělého se mi potvrdilo to, čeho jsem si všiml - Harmony Korine má dobré nápady, dost zajímavé myšlenky, ale to jeho provedení je neskutečně nudné. U Spring Breakers to je vlastně to úplně samé a ten film se mi líbil víc jen proto, že má víc silných scén, než Pan Osamělý. Tady je fakt dobrá jen ta scéna v domově důchodců a pak s těmi vejci + celková myšlenka filmu, kterou se mi ale povedlo odhadnout, protože od Spring Breakers mi došlo, že Korine servíruje celou dobu jeden příběh, který se nezdá nic moc, aby divákům nakonec vrazil ránu mezi oči, odhalil svoji pointu a všem řekl: "Tohle jsem vám chtěl celou dobu říct." Bohužel, cesta k té finální myšlence je plná strastiplné nudy a nezachrání to ani tenhle slibný námět. A co nám vůbec film chce říct? SPOILER Je to o tom, že spousta lidí chce být lepšími, než jsou, chce být někým jiným a žít jako někdo jiný - jenže jde o to jenom přijmout sebe samého takového, jaký jsem, se všemi vlastnostmi, co má. KONEC SPOILERU. Nevím, jestli budu mít náladu v Korineho filmech pokračovat, možná bych se na něco podíval jenom proto, že u filmů Gummo a Vojížděčí vodpadků nemám z obsahu nejmenší tušení, jakou myšlenku nakonec budou skrývat, ale možná ani jeden nemá myšlenku žádnou a jenom jsem u Korineho měl štěstí na výběr. Fakt nevím, asi se k němu jen tak nevrátím. 2* (08.03.2019)

Korine se v tomto filmu po tvůrčí pauze, kterou strávil konzumací heroinu, a ze které podle vlastních slov málem nevyšel živý, pokusil o výpravný film s lineárním dějem, ve kterém se asi - soudě podle jeho minulých filmů - ocitl trochu na neznámé půdě. Film sleduje dvě narativní linie, obě mají zajímavou výpravu a felliniovsky žoviální mise en scene, jdou však paralelně vedle sebe a nikde se nestřetávají, což působí neuměle. Jedna linie je jakousi vtipnou groteskou o létajících jeptiškách, druhá je o imitátorovi M. Jacksona, který se ocitá v komuně dalších imitátorů a okolnosti ho donutí reflektovat o svém životě stráveným napodobováním pop-ikony. Bohužel "Michaelův" niterný vývoj nemá psychologickou hloubku a celkově bizarní postavy imitátorů ve filmu zůstávají pouhými plytkými figurkami. Ačkoli snovost scén je někdy prvoplánová, najde se přesto občas odlesk geniality Korineovi vlastní. Nemůžu říct, že by mě film nezaujal. Trochu si ho srovnávám s Felliniho posledním nepovedených filmem La voce della luna. Rozpočet 8mil$, tržby 300 00$. (30.03.2012)

Jestli si nějaký režisér může dovolit natočit film, ve kterém je imitátor Michaela Jacksona nejosamělejším člověkem na světě, je to Harmony Korine. "Jak je možné, že jeptiška dokáže létat?" ptá se Werner Herzog. Nevysmívám se zázrakům a Mister Lonely považuju za jeden z nejmelancholičtějších filmů, co jsem poslední dobou viděl. (13.01.2015)

Harmony Korine by byl nejraději dokumentarista, kdyby mu v tom formátu nechyběla ta míra kontroly, kterou poskytuje režie hraného filmu. Jak já ho chápu! Do úplného docenění mi chybělo jen silnější finále. Ale jinak je v tom (skoro) všechno. Anti-teze snů o stávání se celebritou, která je mnohem aktuálnější teď, kdy každý může aspoň na chvíli být v záři reflektorů, než v době vydání. Obdiv je samozřejmě lidský a určitá posedlost změnou sebe sama vlastně taky. Ale kde kreslime hranici, za kterou už nezdravě mažeme vlastní individualitu? Film o tom, jak nás filmy nutí chtít být jinými. Literally me snímek naopak a Ryan Gosling vlastně vůbec nechybí. „Sometimes when I look at you, you seem more like Adolf Hitler than Charlie Chaplin.“ (29.08.2023)

Pro nepřipraveného diváka velké překvapení. Místo syrových detailů soukromých hrůz světa natočil Korine zábavně absurdní a smutný příběh o osamělosti a hledání. Místo detailů lidského těla, točených zrnitou ruční kamerou, jsou tu krásné záběry skotské přírody a naprosto nevšední příběh se silnou atmosférou. Jakoby technikou běžného filmu natočil Harmony Korine nějaký jiný svět, než v jakém žijeme - ale není to svět neznámý. Stačí najít někoho, kdo vám do něj ukáže cestu - a potom se dostat zpátky. (28.09.2008)