Antikrist

Smutek není nemoc. Je to přirozená, zdravá reakce. Nedá se jen tak odstranit. Ani se nesmyje! PROLOG neponechá nikoho na pochybách, že L.V.Trier je stejnej úchyl jako dřív. A v tomto filmu zajde ještě dál. BÍLÉ PRÁDLO, BÍLÝ SNÍH, SEX, VÁŠEŇ, VÁŽNÁ HUDBA, TRAGÉDIE. A i když by se to mohlo zprvu zdát, tak ani náhodou netočí filmy pro normální lidi. Nepřekvapí, že KAPITOLA 1 předvede ŽAL. Samozřejmě neobvyklou formu. Fyzioterapeutické dialogy mezi mužem a ženou. Obrazy plné nápadů a všechno je tak, jak Trierovy příznivci znají. ZJISTÍME ČEHO SE BOJÍŠ! Mrazivé dialogy, které spolu s obrazy přenášejí podivnou atmosféru do obýváku. Protože STRACH SE DOSTAVÍ TEHDY, KDY SE MU ZACHCE. KAPITOLA 2 je o BOLESTi. Záběry lesa jak z přírodopisného filmu, zakončené morbidností. PŘÍRODA JE SATANŮV CHRÁM! KAPITOLA 3 předčí předvedeným ZOUFALSTVÍm vše doposud viděné. Scény pro otrlé a zjištění, že W.Dafoe jako terapeut totálně selhal. V KAPITOLE 4 očekávám příchod TŘÍ ŽEBRÁKŮ. A HŘÍŠNOST BUDE POTRESTÁNA! Není mi dobře ,,po těle“. Regulérní psycho horor o jakém si mnoho tvůrců tohoto žánru může nechat jen zdát. Co dodat? Snad jen, že Ti, kteří doposud tvorbě L.V.Trier nepřišli na chuť, to budou muset zkusit asi až příště. A já si dám repete! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** Víte že? Ve filmu je taktéž česká stopa? Třebaže zvířecí. (24.10.2009)

Po všech těch řečích o kontroverzi Antichrista je pro mě skutečná podoba filmu celkem překvapivá. Respektive ne podoba, ale obsah. Filmařsky jsem Antichristem naprosto uchvácen, Prolog jsem si pustil už pětkrát a myslím, že nic geniálnějšího už letos neuvidím, ale co se týče toho, co film zobrazuje, tam to trochu skřípalo. Nezdál se mi ten přechod do poslední třetiny, některé scény příliš samoúčelné, jindy bych si i dokázal představit, aby se na pilu tlačilo víc. Dopad na mne prostě nebyl tak silný, jak jsem si přál, ani jak jsem očekával. Psychicky hůř se občas cítím i po prachobyčejném exploitation hororu. (16.10.2009)

No, tak tady si za to můžu trochu sama. Tak nějak jsem měla čekat, co od Antikrista dostanu. Je to film, nad kterým se musí dost přemýšlet, aby člověk pochytil všechny ty metafory a skryté významy a podobný hovadinky. Jelikož tohle právě není moje silná parketa, byl pro mě film více méně směskou různě bizarních nebo zajímavejch scén. A aby toho nebylo málo, tak ke konci se začnou vršit nechuťárny nejvyššího kalibru - a to myslím opravdu vážně. Moje hodnocení je teda hlavně za herce, pak za některý hodně podařený scény (strom s rukama např.), za to, co jsem svým průměrným mozkem pochopila z příběhu a pak za všema zmiňovaný GENIÁLNÍ černobílý intro, na to se podívejte a pak film klidně vypněte. Krásná práce kamery, hudby, detailu... škoda slov. (PS.: Ta skladba je Lascia ch'io pianga od Händela). Kdo film pochopil na všech jeho úrovních a pořád se mu nějakým způsobem líbil, asi by dal hvězd víc... (29.11.2011)

Je to umění. Bolest, která mě sužuje. Je to tápání v ničem. Je to teror, který si zasloužím. Je to Trier, můj polobůh a středobod všech mých bolestí, který jsou jako bodání se do prstů. Nechutný, ale ku prospěchu té nejdůležitější věci: mozku. Antichrist mě zastihl ve chvíli, kdy jsem dorazil ke dnu a zdálo se, že cesta nebude mít ukazatel nazpět. Nemá ani teď. Trierovo myšlenka mě přivedla na ještě větší mýtinu strachu a nevíry v dobrej konec. Chtělo se mi zvracet. Nikoli z avizovaných záběrů týrání, ale proto, že jsem to bral jako útok na mě. To pak člověk má problém sledovat. Pak přišlo závěrečné pokání a výstup desítek žen na kopec. A nejenže mě napadla myšlenka, že jsem rád, že nemám nikoho, kdo by mě přiváděl k sebedestrukci (myslím životního partnera), ale snad poprvé za dobu sledování filmu mi probleskla teze, že řešit situace se dá i jinak než pláčem. A to smrtí. P.S. Ač nerad, omlouvám se za znění komentáře, které má co do činění s mou nynější náladou. Apeluji na ty z vás, kteří mají špatnou náladu a chtějí do tohoto filmu jít. Je to téměř smrtící, věřte mi! :) (16.01.2010)

Ťažký film. A zaujímavý, odvážny, dráždivý, vizuálne nesmierne podmanivý. Ale emocionálne sa naň napojiť je azda väčším umením, než akým je on sám. Miesto nekonečného rozpytvávania JEJ rozpoloženia by pomohlo zamerať sa viacej čisto na vzťah dvojice v danej životnej etape, prípadne zájsť i do minulosti. Ak teda bolo cieľom nakrútiť film pre divákov... (06.12.2009)