Ty, který žiješ

Kdyby měl James Benning smysl pro humor, asi takhle by mohla vypadat v jeho podání komedie... :o) Což o to, natočit komedii složenou z výhradně dlouhých statických záběrů je určitě zajímavý nápad, Roy Andersson navíc projevuje nejen smysl pro humor, ale přímo pro absurditu až surrealismus. Problém je, že zpracování tohoto výrazně experimentálního počinu zdaleka nedokázalo v mých očích utáhnout celovečerní stopáž. Spočátku jsem byl poměrně nadšen, velmi mě pobavil úvod i několik vybraných dalších scén, okouzlil mě nápad s dixielandem, který celé toto pásmo průběžně doprovází hravou živou hudbou. Jenomže už ve třetině jsem měl pocit, jakoby se ty pěkné, vtipné a někdy i geniální nápady a scény (soud s donáškou piva pro členy justice či následná snová sekvence s elektrickým křeslem fakt stály za to!) z valné části velmi brzy vyčerpaly. Režie je sice skvělá a často přináší nenápadnné vychytávky kdesi na rohu nebo v pozadí záběru, ale samotné dění proskakuje z místa na místo od skutečně vtipných, originálních nebo zajímavých scén, přes ty méně podmanivé, nevtipné až po zcela nic neříkající a někdy i přímo trapné (ano, mám na mysli tu rádoby humornou sexuální scénu a s politováním se ptám, zda dneska už opravdu nikdo neumí natočit komedii bez toho, aby tam před kamerou muselo dojít na sex?). Jako pásmo volně propojených absurdních situací z běžného dne drží film sice slušně pohromadě, ale ve výsledku moc netuším, co tímhle chtěl pan režisér říct, jestli něco ano. Za mě jde určitě o hodne originální a místy i vtipný snímek, který ale bohužel trpí nevyrovnaností a nepřiměranou stopáží ve vztahu k formě. [60%] (12.07.2021)

Buď do toho jednou dorostu nebo tomu v druhý půli vopravdu upadne řetěz. Pak je ještě varianta, že je to takovej guláš, že jsou zcela logicky některý kousky výborný a některý zkažený. Zkusím zatím vrůst do Druhýho patra. (25.09.2017)

42nd KVIFF 2007 - OPEN EYES - Otevřené oči + Viděno - 33. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2007 - Artšílenost první kategorie :D - 90% (13.01.2009)

Zdají se vám sny, ve kterých se navzdory vypouštěným nesmyslům a idiotskému chování každý tváří totálně důležitě a vše, co se v nich odehraje, byť by to byly sebevětší pitomosti, proběhne zcela přirozeně a nikdo se ničemu nediví, včetně vás samotných? Tak podobné povahy je i tenhle film - jako bláznivý sen nebo libovolný dokument od Ulricha Seidla, mě ještě napadá... :-) Konečně, právě sny samotné zde dostávají svůj prostor a já nestačím žasnout nad nápadem přenést jejich absurdno na plátno, navíc s takovou lehkostí a vtipem, jako v Du levande. Nic, půjdu spát, zítra je taky den... a ať se mi něco hezkého zdá... třeba od Roye Anderssona. (24.11.2014)

Tenhle styl absurdního humoru ne že bych neměl rád, ale prostě se musí umět. Tady mi přišlo, že autor měl zajímavý nápad, ale na celovečerák to nebylo a není. Postavy, které v této koláži potkáme, se nikam nevyvíjejí, v podstatě jen glosují situaci kolem sebe, každý po své, ale nikam se nepohnou. Chápu to jak satiru na - dříve se říkalo na maloměšťácký způsob života, dnes by se řeklo naše zaprděné stereotypy, kdy nejsme štonc vstát a udělat něco, co nás baví, a tak se furt dokola patláme v těch samých sra.čkách a litujeme se nebo říkáme, že nás nikdo nemá rád, a chtěli bychom někam pryč, ale nic pro to neuděláme, a i kdybychom byli někde pryč, litovali bychom se stejně, protože je to celé o nás samotných a pocitech v nás. Děláme si to zkrátka často jen a jen my sami, to, nač nadáváme. A pak už může být pozdě. Myšlenka je skvělá, ale popravdě mne tenhle humor trapnosti, stále opakovaný dokola po celých 90 minut, posléze už jen ubíjel. (12.01.2020)

Alternativní tvorba v podání švédské kinematografie. Roy Andersson točí zvláštní filmy, které mají úspěchy v artových kinech po celém světě. Tento film trvalo udělat 3,5 roku, bez jediné digitální úpravy a jen s jedním profesionálním hercem. Zbytek je zaplněn obyčejnými lidmi natočenými obyčejnou statickou 35mm kamerou. Osobně musím říct, že jeho styl mi sednul...u Písní z druhého patra jsem se rozplýval nad originalitou zpracování při zachování skvělé zábavy. A Ty, který žiješ začíná velice podobně. Můžeme v klidu tvrdit, že se jedná o umění, ale zároveň se bavit u černého humoru a obdivovat odvážné zpracovaní. Bohužel narozdíl od Písní mě už tato forma ke konci trochu unavovala a přišlo mi, že režisérovi došel trochu vtip a lepší nápady. Přesto netradiční a velice kvalitní filmový zážitek! (01.04.2008)

CITÁT - Proto, se, ty, který žiješ, lůžkem těš prohřátým láskou, než Lethé nohu, jež chce uprchnout, smočí ti v úděsný proud.....J. W. Goethe......... Hned od prvních záběrů jsem tušil, že to nebude snímek pro mě. Tuhá kamera stojící na jednom místě dá tušit jaké si umělecké tvorbě. Když se pak rozezněla nelíbivá hudba a žena v parku začala zpívat, už jsem v tom měl jasno. Sice to dokoukám, ale požitek z toho mít nebudu. CITÁT - Kdybych měla motorku......... Některé scény jsou, bezesporu, povedené, ale příběh se strašně táhne a já měl tendenci zavírat oči a usínat. CITÁT - Nepůjdeš si lehnout? Zítra je taky den......... Co si třeba myslet o sexuální scéně asi v půlce příběhu? 34%. Během sledování tohoto filmu jsem si vzpomněl na text jedné punkové České kapely - Na obloze vidím černé vrány, letí k nám a je jich celé hejno. Mám ten dojem, že to budou bombardéry. Až odletí, už to bude všechno jedno........... (04.01.2015)

LFŠ 2007 ... připomínalo mi to takový slabší Monty Python, tedy o hodně slabší...místy jsem se zasmál velmi příjemně, místy to bylo takové divné... ale v pohodě, nemám pocit ztraceného času, jen to chce vypnout mozek a nepřemýšlet nad tím, proč sakra ten vůl musel strhnout ten ubrus... (30.07.2007)

Je jen pár filmů, u kterých se mi stalo, že když jsem vyšel z kina, svět kolem vypadal přesně jako v tom filmu (namátkou třeba Reggiovo "Koyaanisquatsi"). "Ty, který žiješ" je jedním z nich. Oči mi venku automaticky rámovaly scény plné "anderssonovských" statistů na chodnících a v oknech domů a trvalo mi docela dlouho se z toho dostat. Roy Andersson má totiž ve filmech to, co obdivuju asi nejvíc - mimořádnou výtvarnou kvalitu (kompozice obrazu je na hranici dokonalosti, barevné tónování spoluvytváří atmosféru filmu - v tomhle případě ďábelská kombinace žlutozelené s šedomodrou), humor (prvoplánový i téměř neviditelný) a skvělou hudbu (spojovací motivky v pozadí i "živé" kapely jsou na úrovni nejlepších kousků z filmů Akiho Kaurismäkiho). Navíc jsou jeho filmy originální, nepodbízivé a nepolopatické. Prostě - dobrodružství pro oči. Nelze nedat míň než pět hvězd. (28.05.2008)

Potlesk Royi Anderssonovi..už dlouho jsem se tak skvěle od srdce nezasmál a zároveň nebyl zdeprimovaný životem postav. Divák musí dávat opravdu velký pozor, aby mu neunikly detaily, protože bez nich nemá smysl film vidět. Velmi přesné a velmi originální..včetně závěru, kde jsem si uvědomil, že jsem to já, který žije...protože..kdoví, co nás čeká.. (24.11.2009)

V převážné části filmu sledujeme tragikomické příhody postav, které jsou nespokojené s vlastním životem. Trpí pocitem že jim nikdo nerozumí. Z reality unikají do svých snů, které jsou mnohdy černější než jejich bezbarevný všední život. Zajímavá je především kamera, která často rozděluje scény na dvě pole, ve kterých se na sobě nezávisle odehrávají samostatné děje. Když pak o kameru některá z postav jakoby omylem zavadí pohledem, začne se svěřovat, co se jí posledně zdálo. A právě tyto jakoby vytržené minipříběhy, kdy film přechází z realismu na magický realismus, jsou hnacím motorem celého filmu. Dalším zajímavým prvkem pak je, že když se některá postava z ničeho nic otočí na kameru a začne na ní mluvit, nevystupuje ze světa diegeze, nýbrž neustále zůstává součástí fikce a ostatní postavy ji pozorují, poslouchají, nebo se jí podivují. Přes nemalý počet komických scén je tak film hodně negativní, tedy až do chvíle, kdy se stará žena při zavírání kostela modlí za lidi, kteří podvádějí, ničí, ubližují atd. Je to nenápadný, ale přesto zlomový bod celého filmu. Tento snímek nemá tendenci stát se trhákem, nerozvíjí klasickou zápletku, ale z čistě řemeslného hlediska se dle mého jedná o vybroušenou a téměř do dokonalosti dotaženou záležitost. (25.05.2008)

Další reklama na prozářené švédské duše. Film bez děje je jako sex bez partnera. Dá se na tom vyžít, ale není to ono. Specificky nepodnětný (Aluska88) snímek by mě dost bavil, kdyby měl tak 30 minut. (08.05.2014)

Andersson sa trochu opakuje (od geniálnych World of Glory a Songs from the second floor) a neposúva, no môžeme mu to pri jeho fantastickej výtvarnej imaginácii mať za zlé? 3,5* (14.07.2020)

Dílem souvislé a dílem nesouvislé obrazy se mi líbily tak dva z pěti. Proto i takové hodnocení. Problémem zde bylo, že se mi dostal do cesty Ulrich Seidl, a já musel porovnávat "jak by to udělal on", a vždycky mi vyšlo, že by to udělal lépe. Rakouská mentalita je mi ostatně bližší než skandinávská. Tedy dva z pěti, a brzy je zapomenu všechny, byť alespoň onu svatbu bych si chtěl uchovat. A ještě upozornění: Písně z druhého patra je vyšší třída. (08.10.2021)

Velké překvapení. Černý humor a tragikomické situace jsou skvěle vypointované (např. sen se strhnutím ubrusu je geniální). Světlé barvy, statická kamera...scény z filmu připomínají oživlé pohlednice:-) Velmi originální a příjemný film. (07.07.2011)

ocenenia : MFF Cannes 2007 - uvedené v sekcii 'Un certain regard' (07.09.2014)

-3* tento film jsem měl už dlouho vyhlídnutý i vzhledem k vyššímu hodnocení mých oblíbenců, ale na řadu došel až teď. Tento film je rozhodně originální svým pojetím a dal by se v krátkosti popsat jako "typické Švédsko v obrazech". Ale myslím, že se na něj musí udělat ta správná nálada, protože jeho pomalé tempo a téměř neustále statická kamera může diváka uondat k snění ;-) A i když hodnocení není ode mě nikterak vysoké, tak nelituju že jsem ho viděl a věřím, že si ho můžou hodně užít artoví fajnšmekři hltající festivalové filmy. Vyzdvihnout musím především vizuální stránku i absurdní nadhled, který však zaujme na začátku a ke konci už hodně polevuje a proto dávám jen slabší 3 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+A /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.02.2017)

Určitě je to originální snímek, u kterého se člověk občas zasměje, každopádně viděla jsem ho ve Varech na festivalu a fakt nerozumím tomu, že se celé kino smálo téměř celý film... Možná bych i dala čtyři hvězdičky, ale hrozně mi ten film znechutil chlap, který seděl za mnou a měl smích jako koza, akorát ještě 20x hlasitější. To mi pak skoro žádná scéna nepřipadla vtipná, protože když se on začal smát, umírala jsem. (05.07.2007)

Do kontrastu se zde staví naše každodenní strasti, reptání, žehrání... a jeden opravdu velký problém, který by všechny tyto chmury zahnal jako mávnutím kouzelného proutku. Objeví se hned v první scénce, kde jen mávnete rukou a říkáte si: No jo, nějaký neurotik.... ale to ještě nevíte, co bude scéna poslední. Filmem nevede žádný jednotící příběh, jde spíš o sled komických scének, jen některé postavy se objevují častěji než jiné. Bohužel některé scény byly dost přehnané, čímž pro mě ztrácely svou vtipnost. (25.07.2007)

Slepenec čistě ironických humoresek. Dobrá parafráze na dnešní notně pompézní společnost, leč snímek dohromady nedává vůbec žádný smysl a nemá žádnou kostru. Asi to byl Anderssonův cíl, ale jeho velice podivný snímek je opravdu nad mé divácké chápání. Originalitě se ale zvláště ve filmu meze nekladou... (28.11.2009)