Náměstí Spasitele

Divácky značně nevstřícný film, který se zamýšlí nad tím, co dožene člověka k extrémnímu životnímu kroku. Nepříjemně přesný obraz sobecké doby, ve které nikomu nezáleží na ostatních, dokud není pozdě. A i potom bude ty, kteří tlak nevydrželi, spíš soudit, než aby se ptal, jak tomu mohl zabránit. Je to pomalé a depresivní, ale aspoň má člověk o čem přemýšlet (70%). (21.06.2011)

Tak nejprve klady, ať už se s nimi tady nemusím zabývat. Hodně se mi líbilo, jak se to snaží být natočené ve stylu rumunských filmů, tz. co nejrealističtěji. Na většinu rumunských filmů to sice nemá, ale dojem realističnosti v tom je. Plus ještě samotný námět se mi líbil, protože skutečně má potenciál přijít s dost silným dojmem. Jenže se dá celkem lehce prokouknout, že za realistickým vizuálem se skrývá strašně hloupý scénář. Už po pár minutách to působí dost ublíženecky a s každou další minutou se ten dojem jen zvyšuje. Všechny postavy se chovají hloupě a hlavní dvojice je párem chcípáků, který se dostal (spolu s dětmi) do dost složité životní situace, neustále jim něco hází klacky pod nohy, ale většinou si za to můžou sami, protože odmítají se svojí životní situací cokoli dělat, spíš si jen v tom všem přežívají a stěžují, až... Nebudu spoilerovat, nicméně obojí z toho dělá nedůvěryhodný vykalkulovaný příběh, který se postupem času snaží citově vydírat všude kde to jen jde a ačkoli jsem doufal, že to závěr aspoň trochu zachrání, nakonec ten závěr byl na tom všem úplně nejhorší. Jen za něj bych bez váhání dal odpad, protože je nejen strašně zbabělý a vyděračský, ale taky dost hloupý. Takže to ve finále je jen vykalkulovaná nihilistická blbost, co se strašně snaží hrát si na to, jak realistická je, ale když se podíváte do jejího nitra, dojde vám, jak stupidní, klišovitá a naprosto prázdná je. Btw nechci být hnusný, ale celkem by mě zajímalo, podle čeho je ten film tak strašně nehollywoodský a že bych si ho měl kvůli tomu vážit? Jako sorry, ale filmy s tunami citového vydírání produkuje především Hollywood a tady je ho taky hromada, takže - come on... Slabé 2* (17.10.2021)

Na MFF KV je každoročně podobných filmů dvanáct do tuctu, a svým způsobem se tam hodí. Ale uvést jej v normální distribuci byl krok vedle, a to i v případě Projektu 100. Podobných lidských tragédií jsou stovky, a skutečně nechápu, čím byla tato tak zajímavá, že se jí dostalo cti zfilmování. Zvlášť když film nenabízí moc jiných kladů. Hlavní ženská postava (úmyslně nepíšu "hrdinka") se v závěru zachová jako idiot, ale hned o pár minut později se její manžel z naprosto iracionálního důvodu zachová jako ještě mnohem, mnohem větší idiot, a do té doby ještě relativně solidní, i když nijak zázračný film, změní ve frašku. A to, že je to podle skutečné události, nikoho neomlouvá, měli si vybrat lepší námět. Ještě se zmíním o hudbě - ve filmu hraje docela pěkná melodie, příjemná a znepokojivá zároveň. Bohužel se neustále beze změny opakuje každých 5-10 minut, a žádná jiná hudba ve filmu není. (23.01.2008)

Ještě teď uvnitř pláču... Vztahy jsou zvláštní věc... Umocněno jakýmsi začarovaným kruhem peněz a jejich nedostatku a jejich nezbytnosti, do něhož nás úlisně svádí současný životní trend v podobě splátek, úvěrů, hypoték, školních a jiných potřeb dětí, aby nezaostávaly ve výbavě za svými vrstevníky, jako by náš život redukovalo jen na to, jak na tento začarovaný kruh vyzrát a neztratit se v něm. Nebo lépe řečeno neztratit v něm sám sebe, což se evidentně stalo všem hrdinům tohoto filmu. Nejvíce pak představitelce role mladé matky, jejíž cesta je od samého začátku jen volným pádem do propasti beznaděje, jež nemá dno. Film má otevřený konec, takže je jen na divákovi určit si, kde se ono pomyslné dno nachází. V duchu si přeju, aby ho našla i hlavní hrdinka filmu a mohla se od něj odrazit a změnit své směřování v životě... aspoň trochu toho malého světélka by filmu neuškodilo. Je tam jen jeho odlesk v posledním činu jejího manžela, ale to už bych prozradila více, než by chtěl ten, co se rád nechává překvapovat. A opět nemohu nedodat, jak mě stále nepřestává udivovat, že se podobně silně zpracované příběhy nenatáčejí i u nás. (03.07.2011)

Režisérovi Krauzemu se až mučivě realisticky podařilo odvyprávět příběh ze sídliště, takový jakých znám osobně i z okolí desítky, ale nikdy jsem nebyl přítomen celistvě až takto na dřeň. Ve fantasticky zahraných hlavních rolích herci vyobrazují tři světy - typickou tchýni s nevyřešeným a ambivalentním osobním přístupem k životu, syna slabocha, který o sobě nechává rozhodovat jiné a snachu, jejíž život nepatří nikomu, ani jí samotné. Všem postavám chybí málo vůle ke změně, a když jí dosáhnou, většinou za to platí nebo nárokují nepřiměřenou cenu. Tři osudy, které se navzájem prolínají, ale jakoby byly od sebe vzdáleny nekonečně daleko. Že nedostatek peněz má vliv na rodinné vztahy je známo, ale tady hraje podstatnou roli pasivita, s jakou protagonisti řeší svoje problémy. Lenost a deprese Beaty, nerozhodnost Bartka a schizofrenost jeho matky jsou silnými mocnostmi v jejich světě a neschopnost dialogu pak vyústí v tragický konec. Polský film příjemně překvapil kulturního ducha, ale zanechal v hlavě tíživé myšlenky. (12.02.2008)