Náměstí Spasitele

Ještě teď uvnitř pláču... Vztahy jsou zvláštní věc... Umocněno jakýmsi začarovaným kruhem peněz a jejich nedostatku a jejich nezbytnosti, do něhož nás úlisně svádí současný životní trend v podobě splátek, úvěrů, hypoték, školních a jiných potřeb dětí, aby nezaostávaly ve výbavě za svými vrstevníky, jako by náš život redukovalo jen na to, jak na tento začarovaný kruh vyzrát a neztratit se v něm. Nebo lépe řečeno neztratit v něm sám sebe, což se evidentně stalo všem hrdinům tohoto filmu. Nejvíce pak představitelce role mladé matky, jejíž cesta je od samého začátku jen volným pádem do propasti beznaděje, jež nemá dno. Film má otevřený konec, takže je jen na divákovi určit si, kde se ono pomyslné dno nachází. V duchu si přeju, aby ho našla i hlavní hrdinka filmu a mohla se od něj odrazit a změnit své směřování v životě... aspoň trochu toho malého světélka by filmu neuškodilo. Je tam jen jeho odlesk v posledním činu jejího manžela, ale to už bych prozradila více, než by chtěl ten, co se rád nechává překvapovat. A opět nemohu nedodat, jak mě stále nepřestává udivovat, že se podobně silně zpracované příběhy nenatáčejí i u nás. (03.07.2011)

Na začátek musím odradit všechny příznivce filmů Rosamundy Pilcherové, že tento film nebude pro ně. Ale jinak je toto sociální drama filmově zpracováno na velmi vysoké úrovni a snad kromě občas nečekanému střihu mu nemám co vytkout. Vše je přesvědčivé a někdy až přespříliš působivé, což bylo pro mě strašně depresivní od začátku do konce. Takže jsem si musel po něm spravit náladu něčím veselým. 4* si přesto asi zaslouží, protože o vyvolání tohoto pocitu bylo jeho účelem. (12.02.2012)

Silný, drásající drama dosahující bezmála kvalit Kieslowskýho Krátkých filmů, zároveň, ač docela depresivní, nenechá diváka v depresi utopit, ale naopak probouzí aspoň trochu naděje. Poláci tyhle filmy uměj, u nás to tak moc nejde, ale to asi nelze kritizovat, protože historická zkušenost i mentalita obou zemí jsou odlišný, takže se to nějak musí odrážet i ve filmech (to jsem zase objevil Ameriku :-)!). Abych řek´ pravdu, moc nechápu některý recenze tady, tohle je opravdu dobrej film a se skvělýma hercema. (03.09.2013)

V tomto případě nesouhlasím s nálepkou nudný film. Naopak. Příběh nám vlastně ukazuje celkem slibně se rozvíjející vztah manželů i s jeho všednodenností, která pro někoho může být i nudou. Poté co se nakupí sled mnoha nezáviděníhodných událostí poznáváme, že právě všední starosti jsou vlastně to obyčejné štěstí. Charaktery jednotlivých postav jsou podle mne naprosto reálné a bohužel opravdu ze života. Zase jedno pěkné psychologické drama, které nikdo z nás nechce prožít na vlastní kůži. (22.06.2011)

Mnohem lepši než přepjatý a herecký MŮJ NIKIFOR, ale pořád je to film, jehož sociální téma mu zajišťuje spoustu festivalových ocenění a kritických ovací, jež si svým zpracováním nezaslouží._____ Inspirovat se metodou britského sociálního filmaře Mike Leighta, tj. debatovat o postavách a jejich motivacich, snaži se je pochopit a jet podle poznámek ve scénáři, nikoliv scénáře celého, je fajn. Jenže v britských filmech výborného filmaře víme, proč postavy źijí tak, jak žijí a rozhodně se zde neportrétuje oddaná morálka, kdy postavy nehodlají se svým sociálním statutem nic dělat, jen se snaži zbaběle uniknout - sebevraždou. Postavy a jejich jednání zvlášť v závěru pozbývá motivace a logiku či racionální jednání, repetitivní hudba je vyloženě iritující a nepomůže tomu omluva "na základě skutečné události"._____ Nemůžu si pomoct, ale jakákoliv dramatizace Médey patří buď na divadlo anebo do rukou Dánů ovlivněných Dreyerem - řeč je o Trierovi, samozřejmě. A jako vylíčení nejenom člověka v krizové situaci (heh), ale i místa a určité doby NÁMĚSTÍ SPASITELE slehává úplně. Hloupý, klišé přeplnéný, pro snoby určený kýč. Obdoba českého ŠTĚSTÍ, jen herecky, hudebně a kompozičně horší... (31.01.2008)