Jak ukrást nevěstu

Tak tohle bolelo jako už dlouho nic. První polovina je celkem ok a člověk si říká, odkud se bere tak pekelná pověst tohohle snímku, ale čím víc se blíží závěr, tím víc valíte bulvy, co vám to tvůrci cpou a přemýšlíte nad tím, jestli jsou ty dějové zvraty fakt myšleny vážně. Tenhle milostný trojúhelník, složený ze tří kusů masa s vymytými mozky, snad nemá v dějinách žánru obdoby. O kradení nevěsty nemůže být ani řeč, to spíš někdo vybral všechno logické myšlení ze scenáristovy hlavy. 3/10 (13.07.2008)

Dvě hvězdy jsou opravdové maximum co si tento film zaslouží. Naprosto neoriginální film, který nevyvíjí ani tu nejmenší snahu být originálním. Také bych vydal upozornění pro ty, co nemají rádi sladké: míra přeslazenosti je opravdu vysoká a v některých chvílích až nesnesitelná. Film zachraňují poměrně vydařené, ač v malé míře, vtipné momenty. Samozřejmě na oddechovku je film vhodný. (15.11.2008)

Rozvleklá nuda převlečená za " humornější" předělávku SVATBY MÉHO NEJLEPŠÍHO PŘÍTELE, jen v opačném gardu. Běda těm, kteří se nechají nachytat! Komu vůbec podobnou pitominu doporučit? Těm co se neobejdou bez psího pohledu Patricka Dempseyho? Teenagerům, kteří nejspíš ocení to jak si dospělí chlapi pochvalují ve sprše velkého skotského ptáka nebo to jak je hlavní postava vylíčena jako ten největší klátič v N.Y.? Lidem co rádi blbé scénáře? No nevím, nevím. Fakt mě mrzí, že Sydney Pollack bude mít na posledním řádku své bohaté (ani ne tak počtem, jako významem) filmografie tento romantický nepodarek. Horší hodnocení nedávám právě jen kvůli Pollackovi a dobře odvedené práci při začáteční scénce z vysokoškolského mejdanu, kdy oba hrdinové vypadají opravdu věrohodně, až jsem chvilku pochyboval, jestli to jsou opravdu oni nebo se něco dokonale povedlo v oddělení castingu... Oči jsem na nich mohl nechat, jako kdybych je viděl srát jednorožce (ano, narážka na ojediněle vtipný moment filmu). II Scénář: Adam Sztykiel, Deborah Kaplan, Harry Elfont. 35% (28.08.2008)

Nemám rád svatby, nemám rád Skotsko a už vůbec nemám rád Patricka Dempseyho. Že nedostal vzteklinu od nějakého z potulujících se ořechů, které každou chvíli hladil, nebo míčem do hlavy, když hrál s přáteli basketball bych ještě zkousnul, ale proč se zatraceně nezadusil těmi zákusky, co do sebe pořád cpal? Každopádně díky za pád z koně a závěrečnou ránu pěstí...doufám, že to Patricka bolelo. 2/10 (protože Oasis jsou fajn) (28.07.2008)

Nijak nepociťuji, že bych byl ve 37. týdnu stádia těhotenství (byť apetit by tomu odpovídal, až běda..) a ani nijak neholduji otřepaným filmům, které člověka rozehřejou na nejvyšší možný stupeň rozněžňenosti. Jak ukrást nevěstu je klišé, které by si zasloužilo vyhodit do povětří, neřku-li totálně zmasakrovati atomovými raketami, ale momentálně jsem v životní situaci, která do jisté míry odpovídá té Tomovo. Fakt, že fakt nemám takové charisma, ba ani tučné konto, díky kterému by mi lezly ženy pod tu novou Audinu TT, která trůní před naším domem (smutný humor...), je jen zastěrkou pro mou neschopnost vyjádřit se... Zkrátka, když sledujete happy-end (žádný spoiler, to snad vytušíte z plakátu, jak příběh dopadne) připadáte si jako jedinej člověk, kterému život přihrává karty se kterými opravdu nemůže trumfovat. Že nikdy nebudete ten, kdo bude mít toho, koho chce a až vůbec nebudete ti, kteří si budou lebedit s představou, že dospěli do fáze života, kdy je všechno jak má být. Jak ukrást nevěstu nebylo ani tak utrpení, jako spíše uvědomění si toho výše zmiňovaného. A to je možná ještě horší. Až budu v tý fantastický etapě, napíšu. Prozatím jen, díky za pár minut naivity pane Weiland.... (29.05.2009)