Paris
Paríž
Režie:
Cédric KlapischScénář:
Cédric KlapischKamera:
Christophe BeaucarneHrají:
Juliette Binoche, Romain Duris, Fabrice Luchini, Albert Dupontel, François Cluzet, Karin Viard, Mélanie Laurent, Audrey Marnay, Gilles Lellouche (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh jednoho Pařížana, který je nemocný a žádá pouze odpověď, zda umírá. Jeho stav mu dává nový a odlišný pohled na všechny ty lidi, které potkává. Úvahy o smrti se náhle setkávají s hodnotou života, života druhých a života samotného městě nad Seinou. Zelináři, pekaři, sociální pracovnice, tanečník, architekt, bezdomovec, vysokoškolský profesor, modelka, ilegální přistěhovalec… Ti všichni jsou spjati s tímto místem. Ty všechny denně potkává. Můžete si myslet, že nejsou nijak výjimeční, ale pro každého z nich je jeho život jedinečný. Můžete si myslet, že jejich problémy jsou bezvýznamné, ale pro ně jsou těmi nejdůležitějšími na světě. Mág evropského filmu opět přichází s jedinečným příběhem plným hereckých hvězd. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (148)
Tak bohužel více z toho nedostanu a to ty tři * jsou ještě s přihmouřením oka. Ano, Paříž je snímkem o normálních lidech a normálním životě ,to vše zdá se býti v pořádku.Ale,..... krom hlavní ústřední dvojice ,jsem si k nikomu nedokázala vytvořit vztah a některé postavy mi přišly naprosto zbytečné.Třeba takový bezdomovec,emigrant,modelka...... Myslím, že Paříži by velmi pomohlo ubrat na stopáži a vypustit tak 1/3 hluchých míst. Takhle se mi zdálo ,že režisér příliš spoléhal na krásné a oblíbené město Paříž ( dle mého názoru nebyla zachycena nějak originálně) ,na výbornou herečku Juliette Binoche (opravdu je v Paříži okouzlující) a na smutný příběh umírajícího sympatického mladého muže (kdo z nás by zůstal chladným). Prostě přišlo mi to prvoplánovité. Ovšem tímto rozhodně nechci nějak odrazovat od jeho shlédnutí. Je pro mne sice průměrným ,ale přesto milým filmem. ()
Filmů s námětem města Paříže je spousta, a pokud se nějaký takový naskytne v mé blízkosti okamžitě jdu do něj. Paříž se povedla. Trochu delší na můj vkus, ale když se na to člověk dívá od 2:00 do 4:00, tak by asi neměl kritizovat. Jako příběh jednoho Pařížana bych tento film neuvedla, předně proto, že pokud by to měl být skutečně příběh ústřední postavy, která sleduje dění kolem, chybí tomu kontakt opravdu se všemi, kteří ve filmu vystupují. Je to příběh spousty Pařížanů, kteří remcají na svůj život a přitom ho mají vlastně takový rádi. Je to příběh spousty nešťastných mužů a trochu šťastnějších žen. Příběh hledání sebe sama, odvahy a lásky. Vše v nezaměnitelné atmosféře upovídaného, uspěchaného a otevřeného města, ve kterém jsem ještě nebyla, ale díky filmům jako byl třeba tento jsem mu zase o krůček blíž. ()
Na světě jsou místa, která mají kouzlo a pak jsou na světě lidé, kteří umí kouzlit. Cédric Klapisch vyčaroval mimořádně citlivý a realistický film místa, které zná každý na světě, ale ukázal nám ho z pohledu, jaký vidí jen pařížan! Pařížan, který má v životě úplně ty stejné problémy jako máme my, a nijak mu v tom nepomůže, že má denně výhled na Mont Martre. Silný emocionální zážitek, ale bez přehánění! Prostě lidské a věrohodné...nádherné! ()
Škoda toho, že zobrazených línii bolo až príliš veľa a životy jednotlivých postáv sa prepájali miestami až príliš kŕčovito. Ale zato to malo jedinečnú a stále mrtne sexi Juliette Binoche žejo:-). ()
85 % - Mozaiková dramata, paralelní příběhy a spol., to je v poslední době (zejména tak nějak od Amores Perros) v módě. Ale tenhle se skutečně podařil, výtečné herecké výkony, inteligentně napsaný scénář a pak, a to zejména způsob, jakým se jednotlivé dějové linky proplétají. Ony se vlastně neproplétají, ony se jen tak lehce dotknou, otřou se o sebe, jejich hrdinové si navíc vlastně své osudy vůbec neovlivňují. Registruje je pouze divák, a to víc emotivněji. Je to silný film. ()
Lehce plynoucí a přeci ne pomalé a rozvláčné, mozaikovité a přeci ne chaoticky rozházené. Pro někoho film jako pohlazení po duši, která ale nepluje jen na bílém obláčku. Všichni ti lidé ukazují něco málo z tváře Paříže. Každý je jiný a každý si z nich a z města vezme něco jiného. ()
Mně se Paříž moc líbila. Ve spektáklech typu Babel a Crash, kde se osudy lidí z mnoha kontinentů osudově střetávají, dilemata života a smrti jsou na denním pořádku, vše končí na vrcholu spirály špatných rozhodnutí nezvratnou katarzí. Paříž je jako jejich skutečná, všední verze. Osudy lidí se také protínají, ať už jsou příbuzní, sousedé odnaproti, pekaři a zelináři a jejich zákazníci nebo se jenom potkají na ulici, ale je to opravdové a uvěřitelné. Všichni řeší své drobné problémy a vy jim věříte, že zrovna pro ně jsou v tu chvíli nejdůležitější na světě. Vidíte lidi nešťastné i šťastné, upravené i rozcuchané a rozespalé, takové, kteří i když jsou smrtelně nemocní, raději ušetří své blízké a nechávají si informaci pro sebe. A taky je všechny vidíte s nadějí na lepší zítřky, bez patetických proslovů a trpitelského výrazu ve tváři. A Paříž ve filmu? Má mnoho tváří. Ale to co se v ní odehrává, by se stějně tak mohlo dít kdekoliv jinde na světě. A to je poklona autorovi. P.S: Obsazení je vynikající. ()
Tento film ma zlákal najmä kvôli samotnému názvu PARIS, keďže to mesto je môjmu srdcu veľmi blízke. Keď som si prečítal stručný popis k tomu, tešil som sa ešte viacej... No po vzhliadnutí mám zmiešané pocity z toho - a skôr prevažuje bohužiaľ negatívny dojem, keďže celý film pôsobil dosť nepriehľadne, tých dejových línií bolo zbytočne veľa - niektoré dokonca nedostali ani priestor. Neviem aký mal režisér zámer, ale toto miešanie a striedanie rôznych príbehov všetko akurát tak skomplikovalo. Hlavná dejová línia o smrteľne chorom mužovi bola ale najlepšia + ešte niektoré ďalšie, ale inak bieda. Dávam 2 hviezdičky - jednu za krásne zábery Paríža a druhú za hlavný príbeh. ()
"To je Paříž. člověk není nikdy spokojený." ()
Paříž Cédrica Klapische je multifunkční film a nelze ho v žádném případě zatracovat pro jeho melancholické vyznání osudové lásky. S pochopením si prohlíží jednotlivce v jejich pádech, snech, očekáváních, vzestupech i znovunalezených příchutích života. S citem se dotýká niter, rozohňuje je, škádlí, chlácholí i odhazuje. Směsice je pestrobarevná, nevyhýbá se životním outsiderům, ani přízemnosti elit. V ulicích se valí vůně života, lásek, zklamání, chtíče, radosti, trápení i smrti. Život není statista, ale ne každý ho dokáže využít ve svůj prospěch. Pozorovatelem je tanečník Pierre (zajímavý Romain Duris), paralyzovaný neblahou zprávou o možném konci vnitřního světa. Natahuje třesoucí se prsty a na chvíli se života zachytí s opravdovou vášní. Hlavní ženskou postavou je šarmantní Élise (dobrá Juliette Binoche), Pierrova starší sestra a energie zbavená sociální pracovnice. Osamělost je nejtěžší nemocí. Nejrozpolcenější postavou je Roland Verneuil (vynikající Fabrice Luchini), historik a znalec Paříže s rozdrásanou duší. Nanebevzetí ukončuje rozpad, krize středního věku má i nevhodné metody a ukojení chtíče je jen chvilkové. Výraznou postavou je Jean (zajímavý Albert Dupontel), trhovec se zeleninou a ovocem je ztracen mezi minulostí a přítomností. Rozkvétající ženský půvab je vysokoškolská studentka Laetitia (půbabná Mélanie Laurent), bezelstně ochutnávající život ze všech světových stran. Z dalších rolí: rozverná Jeanova bývalá manželka Caroline (zajímavá Julie Ferrier), Rolandův mladší bratr, úspěšný architekt a seriózní manžel Philippe Verneuil (příjemný François Cluzet), stále nespokojeně brblající provozovatelka pekařství (zajímavá Karin Viard), bezstarostný rybí trhovec Franky (Gilles Lellouche), skromná a poctivá začátečnice v pekařství Khadija (příjemná Sabrina Ouazani), atraktivní bývalá Pierrova přítelkyně Diane (šarmantní Olivia Bonamy), vstřícný a unavený psychiatr (zajímavý Maurice Bénichou), sebevědomý Laetitiin přítel Rémy (Joffrey Platel), Philippova manželka v očekávání Mélanie Verneuil (Judith El Zein), doufající africký imigrant Benoît (Kingsley Kum Abang), optimistický televizní moderátor Arthur Delamare (Xavier Robic), či elitářské paničky Victoire (půvabná Annelise Hesme) a Marjolaine (Audrey Marnay). Paříž je tepající město se spletitou sítí osudů míst a jednotlivců. Vše se vzájemně mísí i oddaluje. Vše splašeně utíká i nehybně stojí. Paříž je komplikovaný organismus, jehož orgány tvoří lidé a jejich vnitřní světy. Život v mnoha podobách, kolem dokola přelidněno a přesto každý stojí sám osamocený ve svém boji, úsilí a naději. Chybující, a přesto nezatracující. ()
Kopec postav, nejaka ta tragidramatika, troska vtipu, este menej romantiky, k tomu prostredie Pariza s jeho svetlymi aj tienistymi strankami a mame film, ktory na mna posobil dojmom, ze jednoducho nevie, co chce, aby pri nom divak citil. Okrem ustredneho dua brata so sestrou a snad este predavaca zeleniny, mi boli v podstate vsetky ostatne postavy uplne ukradnute, co je na mozaikovity film dost blbe. Pre mna teda znacne sklamanie, no ale co uz. Nie kazdy vylet za romantikou je skutocne takym, akym by mal byt :) 2,5/5* ()
Jó ti francouzi, ti umí žít. Tančí, pijí, milují se, sní, trpí a pořád nejsou s nečím spokojeni. Příjemná oddychovka, popisující život obyčejných pařížanů. Poetický. stylový a milý film, který však naštěstí není kýčovitý. Jednotlivé postavy a jejich provázané osudy jsou velmi pěkně vykresleny a film popisuje radosti a strasti protagonistů nenásilnou formou. . ()
Jako existují tuctové romantické komedie, tak existují tuctové art filmy. Kolikrát už jsme sledovali krizi stárnoucího profesora a jeho románek se studentkou, kolikrát jsme sledovali mladého muže s těžkou nemocí, kolikrát jsme viděli zdvižený prst moderního kazatele - žena na prodej jako maso na háku, sociální pracovnice nemá pro osobní problémy čas na svou práci, co jsou naše problémy problémy proti těm v Africe, abychom se nakonec dozvěděli, že děti, naše budoucnost, jsou smyslem života, nikoliv vysokoškolské memorizování historických faktů, nikoliv návrat do mládí, ale přijmutí toho, že stárneme, že umřeme, a že nesmrtelnost je v našich potomcích. Jako kdyby ten film točil student prvního ročníku filosofie, který nám, co jsme ještě neprohlédli, chce zjevit Pravdu, a neuvědomuje si, že už to před ním učinilo nespočetně jiných studentů. Nic proti banálním životním pravdám, ale tento pohled kavárenského intelektuála na Paříž nestojí za nic. I když narvat tolik klišé a stereotypů, tolik banální psychoanalýzy do jednoho filmu je vlastně zvráceně obdivuhodné. ()
Někoho nemoc změní k lepšímu, přehodnotí priority, začne si vážit života a odrazí se to i na vztahu k lidem. Z někoho naopak udělá ufňukanou, litující se trosku, na kterou se dívat, natož s ní žít je zabití. Hádejte, který z případů je náčelník Velký Chudák, který se před skonem snaží zamořit planetu tsunami patosu se spoustou kéžby filozofie a plytkého fatalismu. Paříž miluju, ale za tohle by Klapisch zasloužil zaschnekovat. Víte, to se vezme šnek a – :) ()
...Nejlepší film, který jsem na 43. MFF v Karlových Varech (2008) viděl... ()
Pariz (mesto) v mem srdci asi vzdy zustane jako osobite, nestarnouci, energicke a magicko misto. O filmu by se dalo rici, ze nebyt natacen prave v Parizi asi by ztratil velkou cast sveho ducha. Film vypravi nekolik zivotnich pribehu, respektive situaci, ktere jsou svym zpusobem trochu navzajem provazane. Hlavni osa sleduje tezce nemocneho byvaleho tanecnika, ktery na pokraji zivota a smrti vnima svet okolo sebe uplne jinyma ocima, nez vsichni bezni parizane. Film stoji za pozornost. Me se libil a tem kdo maji vrely vztah k tomuto mestu, se bude myslim libit take. ()
Možno pre niekoho by sa zdal tento film nudný, pre mňa určite nie, celkom naopak, veľmi sa mi páčil. Ukázal že aj na celkom všedných príbehoch ľudí sa dá zamyslieť. ()
Potenciál dnes tak populární (nebo už to možná odeznívá?) mozaiky osudů jednotlivých lidí, jejichž životy se tu více, tu méně propojují, zůstal v Klapischově Paříži nevyužit. Možná proto, že se za celé dvě hodiny vlastně tolik nestane a mnoho příběhů zůstane otevřených. Možná proto, že ač jsou některé postavy zajímavé či sympatické, jsou stále příliš ploché. Klapisch totiž nasadil tak pomalé, melancholické tempo, že to nedovoluje rozehrát s jednotlivými osudy nějaké výraznější příběhy. ()
Samozřejmě, že je to nuda k posrání..navíc v kině byla taková zima, že kdyby začalo uvnitř sněžit, do konce filmu bych ukoulel čtyři sněhulaky!! Kdo čeka čekání na smrt, smrt, sex, znovuzrození, bude se tetelit blahem, já jen čumim jako vůl, na co jsem to zase vlezl!! Všechno zachraňujou super herci, jinak je to ABSOLUTNÍ sračkojidní blábol ze života, takových jste viděli miliony!! Jednou větou: Na filmu jsem byl totálně omylem, raději žíte svoje životy!! ()
Na film jsem původně vůbec nechtěl jít - odrazovala mě moje zarytá averze vůči Francii, francouzům i všemu francouzskému. Očekával jsem klasický romantický slaďák, který nebude mít jinak co nabídnout. Jaké bylo mé překvapení! Po velmi dlouhém a ani nepříliš chytlavém rozjezdu najednou film získává grády, některé osudy se začínají propojovat....a některé ne a začíná to být zajímavé. V mozaikovitém pohledu nahlížíme do života různých lidí z různých společenských vrstev s různými zvyky a dozvídáme se více o jejich životě a zejména o jejich trampotách s láskou. Jo, přiznávám, takhle to nezní kdovíjak zajímavě, ale ono to zajímavé je. Ať už na poli rozhovorů, či příjemných hereckých výkonů, tak (a to teda dost) také v závěrečném vyznění filmu a v jeho ukončení. Asi nic mimořádného, v podstatě jenom Samotáři / Amélie, ale za srdce vás to vezme. Sice si film dokážu stejně tak dobře představit v libovolném jiném velkoměstě s libovolným jiným národem, ale možná, že už by pak ztratil něco ze svého kouzla. A ten vysokoškolský profesor byl skvělý. A hudba taky. :-) ()