Agent Palmer: Případ Ipcress

Nuda a rutina všedních dní ve službách Jejího Veličenstva, kde jako by vše krom sarkasmem prolezlého hrdiny vypadlo přímo z pera Grahama Greena s tím, že jak se postupuje v ději, tak se to pro změnu začíná čím dál více podobat práci Richarda Condona. A nuda ani rutina se nakonec vůbec nekoná, byť zásluhu na tom má především výkon Michaela Caina, pošmourná atmosféra Londýna a Barryho hudební podkres. Na druhou stranu mi ne zcela sedla ta tolik vychvalovaná kamera (je holt pravda, že je dost výrazně svá). A ať mi nikdo neříká, že znělka k Dexterovi není ukradená právě odsud, úvodní titulky, ranní rutina a do toho takřka stejný hudební motiv, to už přeci nemůže být náhoda, ne? (02.04.2009)

Nebojím se říci, že jde o jeden z nejpovedenějších špionážních filmů. Věčně ironický Harry Palmer nezapře inspiraci Jamesem Bondem, i když je jen velice malá. Palmer je zdánlivě prostý obyvatel Londýna, co bydlí v East Endu a sám si vaří a nakupuje. Bond se ubytovává v nejlepších hotelech, kde si většinou vybírá prezidentská apartmá s plným komfortem. Ale zpátky k filmu. The Ipcress File je syrový špionážní film se zajímavou zápletkou a strhujícím tempem. Věřte mi, že ani to pověstné "kecání", kterého ve filmu zase tak moc není, vás nebude nudit. Nedá mi to a musím zmínit také výbornou kameru (která nezapře šedesátá léta), hutnou atmosféru Londýna (ne, není to smog) a již tradičně skvělého Michaela Caina v hlavní roli. Pro mě, spolu s Goldfingerem, nejlepší film o špionech všech dob. (10.07.2008)

Mám extrémní slabost pro špionážní filmy (i knihy), zejména ty z britské provenience - viz některé Hitchcockovy ranější filmy. Psychologické či politické hry, naznačování a věčná nedůvěra, to vše slibuje sofistikované a intelektuálně lehce vzrušující vyprávění. A pokud to stříhá Peter Hunt (vynikající střihač prvních bondovek a režisér V tajné službě Jejího Veličenstva) a za kamerou stojí jeden z nejlepších představitelů české kameramanské školy Otto Heller, který nabídl rozhodně jedny z nejbizarnějších kompozičních řešení prostoru, jaké jsem kdy v britském (natož žánrovém) filmu viděl, je to prostě paráda. Jdu na další část, opět s Hellerovou kamerou (Hunt a Barry chybí, ale zase přibyl bondovský režisér Guy Hamilton - dělal čtyři, včetně Goldfingera). Docela oceňuji Saltzmana (jednoho ze dvou původních producentů bondovek), že s částečně identickým týmem (přibral např. Barryho jako skladatele, Kena Adama coby autora výpravy, případně kostyméry, členy zvukařského týmu atp.) nabídl tak odlišnou verzi špionážního žánru (mnohem bližší prvním románům Le Carrého než Flemingovi). I když ta scéna s výměnou zbraně - otevřeně citující Dr. No - mě pobavila velmi. (03.10.2009)

Agent Palmer jako bavič vyniká v jediném - ve schopnosti pronášet mnohdy velmi vtipné kousavé poznámky. Ve všem ostatním zapadá do zcela šedého průměru nerealistických špionážních snímků, ve kterých agenti honí jiné agenty, aby zjistili informace o dalších agentech, nalézali v poslední chvíli zabité klíčové svědky, podstupovali a odolávali mučení, odhalovali zrádce v nejvyšších místech, sem tam si zastříleli a vždy byli uhlazeně elegantními sportovci. Slabé ***. (10.08.2009)

Agent Palmer je velmi stylovy film. Pripojim se ke strane, ktera chvali kameru ( zajimave a " nove " zabery ). Hudba je take dobre vybrana a dokresluje deni v ulicich Londyna. Caineovi to sekne. K cemu vsemu to ale je, kdyz me film po obsahove strance nenaplnil a misty dost nudil? K tomu ten suchy anglicky humor... (27.09.2010)