Vzhůru do oblak

Vládci (3D) loutek dokazují, proč slaví takové úspěchy napříč věkem svých diváků. Poprvé však mám pocit, že jedou až na příliš velkou jistotu. Bez ochoty riskovat, či se jakkoliv odklonit od oblíbeného trendu. Životní pravdy hladí, přílišný mentorský tón prudí. Nenudil jsem se, spíš jsem si to neužil a to je horší. (02.11.2009)

Líbilo se mi to, ale překvapivě ne tolik, jak jsem si myslel. Neřekl bych, že Pixaru dochází dech, jen se podle mě začíná trochu opakovat. Děj je místy až nepříjemně předvídatelný a tvůrci příliš okatě hrají na divákovi city. Nejvíce jsem ale postrádal klasický Pixarovský humor. Vyloženě vtipných míst je kupodivu málo (a většinu z nich zabyl český dabing, sorry Pavle Liško). Připadá mi, že si tvůrci nedostatečně vyhrály s tajemnou džunglí (kromě otravného ptactva a mluvících psů jako by tam nic nebylo) a do detailně vymazlených světů Příšerek, Úžasňákových nebo Nema má Up bohužel daleko. Ve světě animovaných snímků se pořád jedná o špičku a film dokáže zabavit všechny bez rozdílu věku. Mému srdci jsou ale přeci jen již jmenované Pixarovské kousky o něco blíž. (24.08.2009)

Veverka vyleze na strom a řekne: "Zapomněla jsem si udělat zásoby na zimu a teď chcípnu." Cha! Prvních patnáct minut k nezaplacení, nádhera. Pak ale dostává dění na obrazovce nehorázný downgrade, který zpět do oblak nevyzdvihne ani ukecaný Maxipes Fík. Celý příběh je hrozně urychlený, vyjma pár momentek působí animace jak z minulého století a pro mne typický trademark Pixaru - emoce, zde naprosto chybí. U Wall-E jsem měl na krajíčku, v Autech fandil Bleskovi a s myším kuchařem se radostně křenil na každým vydařeným jídlem. Tady mne čekalo pouze prázdno a zbožné přání, ať už ta taškařice skončí. Na závěr ještě pár do očí bijících nelogičnosti: 1. Tolik balónků by tu barabizno neuneslo 2. Cestovateli Charlesi Muntzovi muselo být téměř 100 let a přesto se chová jak čerstvý čtyřicátník 3. Děda svůj domeček starý X let uhasí během pár sekund pomocí kusu hadru. P.S. Proč vůdce psí smečky mluví jako Smradupán z Pár pařmenů?! (11.01.2010)

Animák, na který jsem byl hodně zvědavý a který mi nabídl přesně to, co jsem očekával, ale nic navíc, což je bohužel docela škoda. Příběh to má velice solidní a zajímavý, takže jsem dokázal po celou dobu udržet svou pozornost, aniž bych se nudil, taktéž postavy jsou hodně zajímavé, ale bohužel jakákoliv přidaná hodnota chybí, a tak se dá říci jen tolik, že tohle je výborně řemeslně zvládnutá práce, která filmu bohatě stačí na to, abych ho zařadil mezi nadprůměrné filmy, ale k dokonalosti prostě něco schází. Možná mi některé postavy až tolik nepřirostly k srdci, možná jsem měl v některých chvílích pocit, že tvůrci nevěděli, jak dál, možná to vypadalo, jako by tvůrci měli málo materiálu a chtěli co nejvíce natáhnout děj, možná mi prostě jen nesedl dobrodružný styl toho filmu, každopádně ať je pravda jakákoliv, o tomhle filmu nemohu říci, že by byl dokonalý či excelentní, k tomu mu skutečně ještě něco chybí, nebo možná spíše přebývá, rozhodně ale filmu podle mě příliš nepomohla akční vložka v podobě záporné postavy vědce. Takhle to vnímám já, tenhle film se tedy určitě nestane mým nejoblíbenějším filmem od Pixaru, ale jak už jsem napsal, pouhá řemeslná dokonalost v tomto případě stačí alespoň na ten nadprůměr, takže uděluju čtyři hvězdy. (03.01.2011)

V případě nejnovějšího animovaného velkofilmu od Pixaru jsem se stal obětí vlastních očekávání a především nadšení recenzentů denního tisku, protože např. z Mirky Spáčilové nadšení z Up nekapalo, ale tryskalo jak z vodotrysku a bylo evidentní, že tenhle snímek je pro ni filmovou událostí roku č. 1. Tak vysoké procentuální hodnocení dává opravdu zcela výjimečně. Podobně tomu bylo i v dalších čtyřech případech, a tak jsem se do multiplexu vypravil s tím, že si musím pečlivě sednout, abych se pod přívalem dojmů neskácel na zem. V průběhu sledování a bezprostředně po odchodu z kina bych dal snad dvě hvězdičky, ale objektivní hodnota Vzhůru do oblak je samozřejmě výrazně vyšší. Pixar jak animaci, tak scénář klasické rodinné podívané pro všechny generace zvládá výborně, jenže pro mě je tu několik "ale". Za prvé, na můj vkus příběh až příliš spoléhá na sentiment a nostalgii, za druhé se až příliš pohybuje v duchu politické korektnosti a očekávání limitovaných rodinným snímkem, zatímco já bych chtěl, aby ten děda, kterému do jeho rozjímání a plnění si snů z mládí vstoupí otravný kluk, byl na toho spratka opravdu tvrdej, a v duchu klasických výstupů Waltera Matthaua mu to dal opravdu "sežrat". Bohužel Vladimír Brabec ho dabuje na můj vkus až moc měkce. Chybělo mi i víc gagů a samotná zápletka po příletu do Venezuely mě nechytla. Je to přitom s podivem, protože tvůrci se snaží o podívanou inspirovanou Ztraceným světem Arthura Conana Doyla nebo klasickými verneovkami typu Pět neděl v balónu, na kterých jsem jako kluk vyrůstal. Snad nejvíc bodoval sám nápad létajícího domu neseného balónky, ale ten pochopitelně nebyl žádným překvapením. Příjemným prvkem byl hlas Pavla Lišky, který nadaboval psího pomocníka hlavního hrdiny. Celkový dojem: 60 %. Vzhůru do oblak v mých očích sklidilo porážku nejen od Ratatouilla, ale i od kovového robota Wall-E. (30.08.2009)