Výkřik
-
Grido, Il
-
Cry, The
(USA)
Drama / Road movie
Itálie / USA, 1957, 116 min
Režie:
Michelangelo AntonioniHudba:
Giovanni FuscoHrají:
Steve Cochran, Alida Valli, Betsy Blair, Dorian Gray, Elli ParvoObsah
-
Cukrovarnického dělníka Alda opustila partnerka Irma kvůli milenci a ten se pocitem životní prázdnoty vydá se svou malou dcerkou pryč z města. Navštěvuje města a vesnice, kde potkává jiné ženy nabízející mu domov a lásku, avšak nic ho nedokáže udržet na místě. Aldo si přesto uvědomuje bezútěšnost a tragiku své pouti. Tento film je v Antonioniho filmografii ojedinělý, neboť se neodehrává v buržoazním prostředí jak je u něho zvykem, ale v prostředí chudých periferií a venkova. (oficiální text distributora)
Cukrovarnického dělníka Alda opustila partnerka Irma kvůli milenci a ten se pocitem životní prázdnoty vydá se svou malou dcerkou pryč z města. Navštěvuje města a vesnice, kde potkává jiné ženy nabízející mu domov a lásku, avšak nic ho nedokáže udržet na místě. Aldo si přesto uvědomuje bezútěšnost a tragiku své pouti. Tento film je v Antonioniho filmografii ojedinělý, neboť se neodehrává v buržoazním prostředí jak je u něho zvykem, ale v prostředí chudých periferií a venkova. Komentáře uživatelů k filmu (16)
-
Lynn
Původně jsem chtěla udělit tomuto snímku 3*, protože zhruba tak od poloviny se děj začal až příliš táhnout (opakované motivy, směr od nikud nikam), ale jakmile se hlavní hrdina začal vracet zpátky domů, nabralo to nový rozměr i nečekaný spád. A konec! Ten převrátil mé hodnocení doslova naruby. Antonioni tak dokonale naplňuje tezi uměleckého filmu, dle které vše jakoby klouže po povrchu, divák je nucen více spolupracovat s tvůrcem a hledat pod povrchem, psychologie postav je nejasná..., aby pak byl odměněn kolosální emocionální ranou do hlavy přesně v Brechtovském duchu.(14.9.2008)
-
sportovec
Klasické dílo italského neorealismu, začátku moderní filmové řeči, jakoby neosobně rozebírá způsobem, který je dnes samozřejmý, ale v době svého vzniku zejména v Itálii byl jen stěží představitelný, na první pohled banální téma. Partnerský rozchod. Jeho bližší okolnosti zanikají v režisérově emancipačním uchopení: podstatná je svobodná vůle ženy, nespokojené s dosavadním vztahem. Vyváženost pohledu ukazuje další líčení mužova osudu včetně jeho tragického vyvrcholení. Dobová konvence - v italské realitě bylo toto téma žhavé ještě v polovině šedesátých let - by byla kázala pravý opak. S jistou nadsázkou lze dodat, že toto dílo patří do základů moderní evropské současné identity.(25.8.2007)
-
Ony
Tahle Antonioniho krásně nevlídná atmosféra mě vždycky dokonale uspokojuje. Ale příběh zhrzeného dělníka Alda mi mnoho neřekl. Připadá mi jak vyklopený z nějaké letité formy, moc ukázkový. Taky mi nesedly ty zoufale předojemné chvilky: "Až se maminka vrátí, pořídím si zástěrku." U dramatického závěru už jsem měla co dělat, abych se nezačala nahlas smát.(20.1.2007)
-
GilEstel
Antonioniho začátky, stejně jako u většiny italských modernistů, spadají do neorealismu. Řada neorealistických scénářů z kraje 50. let vyšla z ruky tohoto filmového vizionáře. Ale Antonioniho režijní rukopis šel dál. Svou cestou. Film VÝKŘIK nese zjevné znaky neorealismu. Život chudého venkova, snaha o autenticitu. Ale neorealistický film to není. Ta doba již byla překonána. Psychologické pojetí problému a téma odcizení nechává pocítit Antonioniho hlavní téma existencionalismu, které následně dokonale rozvinul ve své tetralogii citů. Nekonečné bloudění člověka světem, který pro něj ztratil význam. Ztráta existenciální podstaty (Důvodu, kterým si člověk odůvodňuje svou existenci) je zde pojata jednodušeji. Jednoduchá interpretace bezvýchodné situace skrze myšlenkově jednoduššího člověka nabízí i jednoduché rozuzlení. Obžaloba moderní společnosti vystupuje již zde. Téma smrti jako jediného východiska je ateistickému existencionalismu vlastní. Přesto v pozdějším Antonioniho díle se neobjevuje. Povahově a intelektuálně složitější postavy totiž svádí těžší vnitřní boje a hledají jiná řešení, ačkoli jsou ve stejné bezvýchodné situaci. Tento boj, který vede k postupnému zhroucení a rozkladu osobnosti, je nejlépe dotažen asi v ČERVENÉ PUSTINĚ. To už je ale píseň let následujících. 84%(8.8.2011)
-
HenryS.
(zatím) nejlepší Antonioni.(31.1.2007)
-
mm13
Po režijnej stránke dokonalý snímok, ktorý ma žiaľ nedokázal pohltiť zvolenou témou, nehovoriac už o identifikácii sa s hlavným hrdinom. Vzťah muža a ženy vnímam predsa len v odlišných odtieňoch. Že to bol i napriek tomu ZÁŽITOK, od ktorého obrazov som sa nedokázal odtrhnúť ani po polnoci ale o čomsi svedčí. Teším sa na ďalšie Antonioniho filmy!(18.7.2006)
-
zazzou
Rané Antonioniho filmy, v nichž jsou ještě výrazně cítit stopy odeznívajícího neorealismu, jsou možná trochu neprávem opomíjeny, leč z pohledu Antonioniho tvorby se nesou na společné vlně snazší uchopitelnosti, jsou znatelně civilnější a přístupnější, než snímky z pozdější režisérovy tvorby. Ale již zde je znát vliv scénáristy Elia Bartoliniho, který s Antonionim spolupracoval na jeho pozdější „tetralogii citů“, k níž by se Výkřik mohl v nemálo ohledech přiřadit také. Antonioni umístil svůj film do poválečné severní Itálie, jejíž atmosféra, jejíž nezaměnitelný genius loci vkusně koresponduje s vnitřními pocity, bezútěšností a tragickou poutí hlavního hrdiny, jejíž konec sice nebyl nijak překvapivý, ale přesto ve mně zamrazilo tak, jak se to může povést snad jenom Antonionimu. "Nezabíjíme se z lásky k nějaké ženě. Zabíjíme se proto, že kterákoliv láska nám odhalí naši nahotu, naši bezbrannost, naši nicotnost." Cesare Pavese v deníku Řemeslo žít.(30.11.2010)
-
ad
Spíše 3 a půl*, ale nějak nenacházím v Antonioniho poetice a ponurosti (která je celý film stejná, takže se nic nestane, když část filmu oželíte) zalíbení.(28.2.2006)
-
Sokkk_y
Výkřik je jedním z prvních Antonioniových povedených snímků. Je to film překypující láskou, zradou a beznadějí. Zpočátku nudný děj se postupně rozpohyboval, až se trochu podobal Felliniho tvorbě. Po režijní a herecké stránce se film přibližuje k dokonalosti, ale přes veškeré kladné vlastnosti si mě Výkřik zvlášť nezískal. Ale to neznamená, že si ho za nějaký ten týden či měsíc (možná i rok?) nepustím znovu. Třeba mě časem osloví...(7.8.2006)
-
mortak
Tehdy to bylo vážné téma. Muž a žena - měli být spolu, dokud je smrt nerozdělí. Jenže to je jen taková teorie, v praxi je spíše víc těch, kteří se rozdělili dlouho před závěrečným výdechem. Snaží se žít znovu, od začátku, jako kdyby i ta další láska byla panenská. Jenže zjistí, že je to ta nejtěžší věc na světě - druhý rozchod nebolí jako ten první (Irma), zatímco Alda ztrácí sílu jít dál a zjišťuje, že bez Irmy se z něj pomalu stává do sebe zahleděný flákač. Pumpařka chce zoufale udělat za vším tlustou čáru (její otec, Aldova dcera), prostitutka žije ze dne na den, z hádky do hádky... / Antonioni přenáší divadelní herectví a dialogy do oprýskané, šedivé skutečnosti, kterou snímá poetickou kamerou. Film se nám dnes zdá pomalý a obtěžkaný tragičností. My už nad tím nekonečným střídáním partnerů jen mávneme rukou a nanejvýš řekneme: bez ženských (chlapů) to nejde, ale s nima taky ne.(24.8.2009)
-
Aqualung
Klasifikace "neorealistické" dílo mi přijde svazující.Pan Antonioni jen zasadil do své doby to, co provází lidi od věků.Tedy vztah mezi dvěma lidmi a komplikace, které tento fenomén přináší.Hrdinoví se boří vztah, manželka si našla někoho jiného, je tu i dítě.Tedy nudná startovní situace.Ale hrdina je tak vystřelen na okružní jízdu po hledání vztahu, který by ho uspokojil.Za dohledu své dcerky, která to komplikuje svým,"dětským" způsobem.Následující vztah snad s dávnou známou končí jejím netaktním jednáním, přidá své i manželka s kufrem osobních věcí hrdiny, který musí lhát, následuje pumpařka se svým otcem, která řeší zase svůj problém.Opět neuchopeno.Pak prostitutka.Hrdinova dcerka se vrací k matce a on zůstává s devastovanou psychikou a emocionální prázdnotou úplně sám.A ve finále se pak skokem ze senážní věže za dohledu objevivší se manželky odebere na věčnost.Krásný a symbolický je poslední záběr, kde manželka vytváří s tělem mrtvého muže na zemi kříž.Doslovný i obrazný.Muž končí tam, kde začal, u své ženy, ale to je jen kříž !!Černobílý film a učvachtané nevlídné exteriéry jen parádně rámují děj.Bylo by zajímavé vědět, kolik toho z vlasních zkušeností promítl pan režisér do tohoto příběhu.Odkazuji zde na Identifikaci ženy.Krásný film.Hodnotím vysoko.(19.2.2011)
-
Vodou
Michelangelo Antonioni zde své téma kupodivu filtruje přes postavu muže a to ještě v době neorealistické vlny. Film má velmi zajímavý půdoris - způsob jak se představuje hlavní postava, jak je budován děj, i hledání tématu - divákem. To jsou důvody, proč není možno během filmu vystřízlivět. A je to velmi citlivé, ...jak je to celé citlivé!!!(17.5.2010)
-
lukasd
Na Antonioniho velice srozumitelný snímek. Ponurá atmosféra dotvářená mlhou a chladným počasím hezky doplňuje příběh dělníka Alda. V některých pasážích mi ovšem přijde, že se s hlavním hrdinou ztotožní jen velmi málo diváků, protože je Aldo občas až příliš sebelítostivý. Každopádně tenhle film stojí za zhlédnutí i když to moc veselá podívaná není.(23.6.2008)
-
tomtomtoma
Zoufalství a smutek nad tím, kdy ztratíme to, v co jsme dosud věřili. Náhrady jsou neuspokojivé a jedinným vysvobozením je .... Je to film o zoufalství z nenadálé samoty, smutný film, ale tím velmi působivý. Dokážeme žít bez lásky, dokážeme, když nás někdo opustí po deseti letech, žít dál? Hledání zapomění je jen útěkem, ztráta veškerých iluzí musí vyústit pouze v jedinou věc: smrt. Náhlá samota, citová prázdnota, která se objeví znenadání. Nejdříve pokusy o návrat ke stavu, kdy jsme si připadali šťastní, pak hledání určité náhrady, ale nakonec zjištění, že už nic nemůže být takové jako dřív. Přichází vystřízlivění z desiluze. Hlavní roli Alda výborně ztvárnil Steve Cochran.(8.5.2009)
-
huzgi
Syrový a krásně udělaný film. Čiší z něho dozvuky neorealismu, ale už je jasně patrné moderní cítění filmového vidění. Přes sociální podtext příběhu přesahuje hledání místa, cesty a důvodu žití. Film je vlastně jakousi italskou roadmovie (podobně jako Silnice) a chvilku i připomínkou "pošťáka, který zvoní dvakrát". Antonioni byl už zralý umělec, ale ty opravdové mistrovské kousky ho ještě čekaly.(28.1.2009)
-
Freak
Velice smutný a dojímavý, ale přesto nádherný film od Michelangela Antonioniho. Zřejmě jeho první dílo, kterým se zapsal do filmové historie. Svou ponurostí a bezvýchodností mi to připomnělo předchozí Felliniho filmy Silnice a Cabiiriny noci. Na rozdíl od následujích Antonioniho "experimentálních" filmů, tento by se mohl líbit i "normálnímu" divákovi.(26.11.2005)
