Až do města Aš

Obdivuji kuráž, s jakou mladá autorka vsadila na veristickou observaci, ale u toho můj respekt vůči filmu začíná i končí. Syrový styl, místy smazávající hranici mezi dokumentárním a hraným (stejně jako hranici mezi utlumenou a žádnou dramaturgií), slouží příběhu, jehož směr a (nijaké) vyústění dopředu lehko odtuší každý divák, který viděl nějaké sociální drama. Koncepčně není film úplně doladěný. Introspektivní animované sekvence, s oblibou používané v performativních dokumentech, jsou v rozporu s neempatickým sledováním protagonistky v hraných scénách. Postoj režisérky k Dorotě rozpačitě přešlapuje mezi „může si za to sama“ a „můžou za to druzí“. Václavova Cesta ven se v tomto smyslu vyjadřuje i za cenu jistých zjednodušení jasněji a úderněji. Vyjma jedné nepříjemné, ač nikterak explicitní sexuální scény nám film navíc nedává naplno zakusit svrab a hnus, do kterého hrdinka zabředla. Jako výpověď o neusměrňovaném dospívání zůstává Aš v míře otevřenosti daleko za srbským Klipem nebo izraelským Šestkrát. V kontextu slovensko-české kinematografie záslužný pokus o něco jiného, v kontextu současných festivalových dramat nic nového. 50% Zajímavé komentáře: Radko, Havenohome, Sandiego, Anderton (21.07.2014)

Až do města Aš na mě od začátku působil jako amatérský, v lepším případě jako poloamatérský film plný neherců. A tak k němu přistupuji, protože o scénaři a nějakém solidním dějovém vývoji se příliš nedá mluvit. Některé záběry jsou povedené, jiné méně, za kreativní považuji pár obrazů, které vyprávějí příběh prostřednictvím kreseb, to mi přišlo hodně pěkné. Ale celkově by film potřeboval dramaturga. A nevím, jestli bylo záměrem, aby němčina byla příšerná a plná hrubých chyb. (22.08.2015)

Veľmi pozoruhodný film, o ktorom by som nikdy nepovedal, pokiaľ som to tu nezistil, že to nie je dokument. Myslel som, že je to veľmi realisticky podaný hraný dokument alebo normálny dokument. Venuje sa veľmi smutnej téme, zlých vyhliadok dnešného Slovenska v tomto systéme kapitalizmu, vlastne vyhliadok jeho ľudí, ktorí vzídu zo sociálne slabších pomerov. Tento film sa snažil byť realistický až do krajnosti, až k téme sexu a skončil dosť smutne, malo by to slúžiť ako výstraha, ale v podstate nič nerieši. Dej a samotné postavy mi však tento film nezlepšili, je to taký viac úspešný poloamatérsky film z našej oblasti, akoby z 90. rokov. (27.02.2013)

Velmi těžce hodnotitelný film, který na každého zapůsobí jinak a snaží se jít jinou cestou. Nevyhýbá se ale nevydařeným místům a rozpačitému řešení. Předně bych asi vyzdvihl atmosféru, kterou má film velice dobrou a deprese a bezvýchodnost na diváka z plátna přímo vyskakuje. Velmi dobrým se ukázal být nápad s animacemi, které decentně zachycují vnitřní rozpoložení hlavní hrdinky. Místy zajímavá je i ruční kamera, díky níž film působí dost sugestivně a uvěřitelně. Jenomže je tu hodně ale - výběr neherců se úplně nepovedl a zejména titulní Dorota Billá se sice snaží, ale není moc výrazná a chybí jí potřebné charisma. Někdy působí hodně toporně a je bohužel vidět, že nemá průpravu. Může za to částečně i scénář, který vynechává motivaci postav (je fakt, že těm holkám ty postarší pány nikdo do postele nestrká a jde o jejich svobodnou vůli, stejně tak pochybuju, že by holčina s maturitou nenašla uplatnění v Německu jinak, než jak ho našla zde, ale dejme tomu) a ani dialogy nejsou to, co by strhlo. I z toho důvodu se délka necelé hodiny a půl jeví subjektivně dvojnásobně, což nikdy není dobře. Je obrovská škoda, že režisérka couvla z původní idey o dokumentu, který mohl být poměrně pecka (na druhou stranu ji naprosto chápu). Takhle to totiž zůstalo na půli cesty a ač je to chvílemi působivé, prostě to nemá tu sílu, aby to po celou dobu strhlo a nedalo vydechnout. Ale snaha o originalitu by se v našich končinách pořád ještě měla cenit. 50% (02.11.2012)

Až do mesta Aš je na slovenské pomery dosť odvážny a originálny projekt. Hlavne ale svojim námetom. Slovenský minimalizmus a realizmus, akým sa prezentuje mladá režisérka, ale nezakryje ten náš klasický kinematografický amaterizmus, prítomný v každom našom kinofilme. V tomto filme je to zvuk a občas aj kamera, ktorá sa snaží byť tak dokumentaristicky rozkývaná a zastrená, až občas nevieme, čo sa deje. Je to škoda, pretože taký Fassbinder a Kaurismaki dokázali svojim lacným, minimalistickým dielam so statickou kamerou dodať omnoho väčší filmový feeling. Animované vsuvky vzbudzujú vo mne pocit, že sa pozeráme na študentský avantgardný film a to rozhodne nie je pocit, ktorý by som chcel mať z filmu, s ktorým chceme súťažiť o pár mesiacov o plešatca. Nemáme šancu. Súhrn dojmov je ale nakoniec kladný. (06.12.2012)