Akvabely

Některý byly vodní lilie (lekníny), ale většina celkem blatouchy. Film o dalším "podle mě zbytečným" sportu. Ale víc je to o vztazích puberťaček. Hned na začátku mě napadlo, že to bude o lesbách. A když už to začínalo vypadat, že to o lesbách nebude, tak to o lesbách začalo být. Fakt mě to nebavilo. Trvalo to jenom hoďku dvacet, ale táhlo se to jak plazící se Meresjev. Poznámka k Obsahu/Infu: Marie spíš než na 15 vypadala tak na 12. (03.10.2008)

Čekala jsem, že se bude film posouvat určitým směrem, ale byla jsem mile překvapena. Především tím, jak se režisérce povedlo zachytit na příběhu Marie, Anne a Floriane pocity dospívání. Vykreslit to mezidobí mezi dětstvím a dospělostí (scénka v McD) se všemi problémy, zmatky, touhami…bez jakýchkoli klišé a s naprostou uvěřitelností, čemuž napomáhají hodně přirozeným hereckým projevem představitelky všech tří hrdinek. Dost mě zaujala i skoro úplná absence dospělých ve filmu. Za celou dobu neuvidíme ani jednoho z rodičů, Marie dokonce jako by žila úplně sama, aneb s tímhle mezidobím se musí poprat každý sám. Závěrečných deset minut, hudba Para One (soundtrack se mu vážně povedl), prostě krása. Připomnělo mi to Smrt panen. Jen tak dál paní režisérko. (05.02.2009)

Lesbické iskrenie, ktoré sa prelína neistým rozpoložením mladých dievčat, hľadajúcich cestu zo začarovaného kruhu mladosti. Všetky tri chcú to isté (lásku, dobrú priateľku, pochopenie) a predsa majú odlišný vzhľad i odlišné zmýšľanie. Značne uveriteľné výkony len upevnili melancholickú náladu snímku, vďaka ktorému som aspoň z časti pochopil, aké neuveriteľne náročné môže byť dospievanie mladých žien. __ P.S. - záverečná skladba.. je tak prekrásna.. (29.04.2011)

Ohromující snímek mě na počátku nijak zvlášť neokouzlil, ale čím více jsem se do něj nořil, začínal jsem chápat, že nejlepší debut roku 2007 pro mě budou právě Akvabely - opravdové, syrově realistické, ale zároveň plné citů v podání herců, kterým jejich příběhy prostě nelze jinak než uvěřit. Hrdinkami dramatu objevování sexuální identity jsou tři mladé dívky nijak nezatížené vyššími autoritami, tedy relativně neomezené. Ostatní filmy na podobná témata bývají obtěžkány ještě další dějovou linkou, a to vztahy "děti - rodiče". V Akvabelách rodičovskou autoritu spatříte jen v náznacích. Dívka si zamyká pokoj a rozbitým plotem v zahradě odchází pryč - vyšší autority jsou pouze omezujícími prvky, jež se dívky již dávno naučili obcházet. Zůstává jim tedy relativní svoboda, která je však tvrdě vykoupena předčasným dospíváním a hrubými nárazy do zdí dospělého světa vztahů a pocitů. Samostatnou kapitolou je pak hudba a výborně zvládnutý závěr. Akvabely jsou pravdivým a uvěřitelným dramatem, které i v chladném a odtažitém prostředí plaveckého bazénu dokáže rozehrát vroucí hru dívčích emocí. (17.08.2008)

Hezký film o dospívání a hledání své orientace, první sexuální zkušenosti a tak. Mezi filmaři docela oblíbené téma. Příběhově i myšlenkově mi to až nebezpečně připomnělo jiný evropský film, můj oblíbený Fucking Åmål (Láska je láska). V přímém srovnání ale Water Lilies ve všech aspektech a na celé čáře prohrávají. Jediné co Švédi a (Lukas Moodysson) neměli byly krásné akvabely. Přesto není tento snímek, špatný. Ba naopak, je milý a natočený s francouzskou lehkostí... ale stejně u mě vítězí Fucking Åmål. (15.01.2009)