Pusinky

Ukričané, až nezdravo prepsychologizované, často chladné ako psí čumák a vzhľadom k tomu, že hlavné hrdinky každú chvíľu ukazujú intímne partie prekvapivo málo zábavné. A tiež bezdejové. Babinská je možno talent a Muchow skvelý skladateľ ale ak sa má česká kinematografia poberať týmto smerom, tak to naši bratia veľmi nevyhrali... To už radšej Svěráka. (12.01.2008)

Babinská a Ušelová si napísali fajn indie scenár, ktorý ale bohvie prečo chceli silou mocou natiahnuť cez 90 minút , asi aby mali ľudia pocit, že film stojí za plné vstupné v kine. Pusinky sa tak občas tiahnu, tápajú, ako 70 minútová jednohubka mohli mať väčší drajv a naliehavosť. Pôsobí to trochu dojmom kvalitnejšieho študentského filmu, na čom nie je samozrejme nič zlé, ale v podstate v rámci žánru, ak by sme porovnávali s celosvetovou tvorbou tohto typu, tak by nám asi vyšiel čistý priemer. (19.01.2018)

V rámci propagace filmu Pusinky jsem viděl rozhovor s Karin Babinskou a následný trailer/sestřih filmu. Měl jsem jasno..další špatná teenagerská "komedie" typu Panic je nanic. Asi po měsíci jsem však četl recenze a pár kamarádů mi tento debut Karin Babinské doporučilo. Při první vhodné příležitosti jsem neřekl 'ne' a už jsme s přítelkyní seděli v kině. :) Klasické představení herců (v tomto případě hereček:) na začátek, zdlouhavý rozjezd..pomalu se mě začínala zmocňovat nuda. To naštěstí po pár dalších minutách pominulo. Těžko popsat, co jsem v tom kině zažil. Bylo to 'jiné', dynamické. Byla to road movie, ale přesto působila přirozeně česky. Vymkla se z klasického rámce vystavění děje - namísto postupného budování atmosféry a závěrečného rozuzlení se mi dostalo mnoha surových momentek jdoucích za sebou a končících smířením. (08.07.2007)

Myslím, že moje tehdejší nadšení z Pusinek pramenilo z toho, že se tam Sandra Nováková (moje tehdejší velká herecká oblíbenkyně) ukáže nahá. Když jsem film po letech zhlédl v telce znovu, téměř mě šokovalo, jak moc za tu dobu zastaral (sociální sítě zde neexistují, mobily jsou předpotopní, v ulicích jezdí staré kraksny a jedna z postav jezdí na Simsonu... celkově to tou šedivou pošmourností působí jako natočené pomalu za totáče), a ten výskyt nahoty mi zde nově přišel veskrze otravný (svlékne se zde totiž nejeden Sandra, ale všechny herečky, a to opakovaně). Dialogy jsou veskrze o ničem, podobně jako celý scénář, o mizerné režii nemluvě. Zbytečný film druhořadé režisérky (která se za ty dlouhé roky zmohla na jediný další film), který kromě těch odhalených koz a zadků v podstatě s ničím jiným nepřišel, což z něj dělalo ztrátu času už tehdy, natož dnes. (11.02.2019)

Pusinky jsou rozhodně nejrealističtější český film, co jsem viděl. Konečně jsem se dočkal toho, že postavy nejsou jenom loutky lámající ze sebe dialogy tak toporné (Klíne, sbalíme ňáký štěrbiny), až si člověk vzpomene na Rodinná pouta. Scénář sice má několik úletů (každý jsme nic..., závěrečný zoufalec vs. vytrvalec), ale jinak působí stoprocentně realisticky (věřte mi, výraz blbka existuje!). Dokonce se dostalo i na několik vtipů, co mě totálně odrovnaly. Osa příběhu je sice lehce kostrbatá, tedy na první pohled působí jako slepenec událostí, ale na pohled druhý je to pečlivá gradace a vývoj postav, který je tak reálný, až člověka zamrazí. Přeloženo pro lidi, fakt jsem těm holkám žral všechno, co udělaly. Vše je propojeno svižnými hudebními sekvencemi, které v podstatě fungují jako pauza mezi silnými scénami. A že jich v Pusinkách není málo. Herečky jsou naprosto bezchybné, takhle dobře hrát v českém filmu jsem už dlouho nikoho neviděl. Když jsem dnes shlédl Uvolněte se, prosím s Petrou Nesvačilovou (vřele doporučuji, geniální rozhovor), nevěřil jsem, že to opravdu byla ona, kdo to zahrál. Nijak pozadu za hlavními představitelkami nezůstal ani Oldřich Hajlich v roli Vojty, který byl do příběhu implantován velice zajímavě. Ano, čekal jsem POUZE otravného mladšího bratra, co budou tahat s sebou. Jeho úloha je ale mnohem důležitější. Režii snad není ani potřeba vyzdvihovat, protože (a teď přijde největší klišé) Karin Babinská prostě ví, co chce a umí toho dosáhnout. Je vidět (teď přijde to druhé největší), že za ty roky práce na projektu získala přesnou vizi a nemusela potom tápat. Nevím, kde se cit pro tenhle naturalismus v té na pohled křehké blondýnce bere, ale má ho. Už se těším, až natočí něco dalšího, což, jak jsem zjistil, závisí na tom, kdy se Petra Ušelová utrhne z vytížení Ulicí (chápeme, že jako obživa je to fajn, ale zachraňování české kinematografie se cení víc ;-) )a napíše něco dalšího. Minimálně jeden člověk na to půjde stoprocentně :-) (11.04.2007)