Rozervaná objetí

Možná pro každého tvůrce přijde jednou chvíle, kdy zatouží vyznat lásku své práci. A bez ohledu na věk, um a zkušenosti bývá vyznání lásky spojeno s koktáním, ruměncem a rozpaky, až na ten detail, že tady nepostihlo umělce, ale diváky. Jasně, Vše o mé matce nebo Mluv s ní to není, ale neštěkali bychom v tom případě, že A.P. točí pořád jedno a totéž? Je to totéž a není; nechybí vášně, žárlivost, osudová tajemství, zničující síla tvoření, barvy, až oči přecházejí a Penelópe, ale současně výsledná koláž tvoří jiný obraz, než na jaký jsou pravidelní návštěvníci Almodóvarovy galerie zvyklí. Někdo tím bude zaskočen a bude snímku vytýkat melodramatičnost, banalitu a neoriginalitu, já ale patřím k těm typům, které víc potěší vánoční překvapení v podobě šály a rukavic než když půl roku dopředu vědí, že dostanou Rolls-Royce, a k těm potížistům, kteří si při prohlášení "tohle jsme viděli už tisíckrát" nejsou schopní vybavit jediný snímek. Zato jsou schopní úpěnlivým pohledem přimět svého spolunávštěvníka kina, aby zaplatil částku za nepřítomné další dva diváky nutné k tomu, aby se hrálo, a přispět tak k vítězství Almodóvara nad krizí (za cenu mrtvých duší). A druhý den vyhrabat z lednice poslední letošní rajčata a s domácím gaspachem se usadit na zahradě, na kterou dopadají sluneční paprsky posledního slunečného dne letošního roku. (13.11.2009)

Je možné, že nechápu Almodovara (i když předchozí filmy, co jsem od něj viděl, co si pamatuji, se mi líbily víc) a třeba ho nechápou a nadhodnocují všichni ostatní (v rámci mého ega u mě vítězí tahle teorie). Viděl jsem od něj pár filmů, ale spoustu lidí o něm mluví jako o velmi komplikovaném a hodnotném tvůrci... Dle mého názoru jsou jeho filmy mnohdy až překvapivě dějové a divácky přístupné. Co mi dal tento film? Těžko říct... Překvapilo mě, že Almodovar tolik netématizoval homosexualitu a ani se nesnažil vytvořit umělý svět, kde nenormální je být heterosexuál.. Tím se film stává přijatelnější pro konzervativnější a lehce homofóbní jedince... Čím je tedy tento Almodovar výjimečný? Setkáváme se s celkem poutavým příběhem a postupně je nám rozplétaná jakási zamotaná historie... Jenže vlastně nic, co by se nedalo vytušit a nic nebudí žádné silnější emoce... Kamera je mnohdy celkem fajn, ale i tady byla série podivných manévrů, kterým nerozumím (dlouze přejíždějící kamera v dialogu). Divák tím má být upozorněn na to, že sleduje jenom film? Jedná se o poctu filmu jako médiu a kinematografii? A právě proto z velké části sleduje natáčení filmu, úryvky z natočeného filmu, dokumentování natočeného filmu a úryvky z dokumentu? Proto nám jsou převyprávěny dva náměty (upíři mě opravdu pobavili jako dlouho nic) a proto nás Almodovar vzal na exkurzy do Felliniovsko-Bergmanovské dvd knihovny hlavní postavy? Proto ty narážky na Audrey? A lze tím ospravedlnit to, že jsem občas měl pocit, že koukám na telenovelu? Film, který ve mě bohužel nic nezanechal. Budu rád, když mi někdo vysvětlí, že chyba je ve mně a v čem spočívají ty mnou přehlížené kvality. Nejlíp, kdyby to udělala samotná porota v Cannes a vysvětlila mi čím si tento film zasloužil svoji palmu (na rozdíl třeba od poslední Jarmuschoviny)... V lecčem mi film asocioval Hanekeho, který však dokáže podobnými motivy totálně sejmout a oněmět diváka na hodiny. Tenhle Almodovarův počin je oproti tomu jiná (nižší) liga. Nuda to není, těžce stravitelné také ne, ale ani nic výjimečného. (05.09.2009)

Almodóvar mě už nemůže ničím zaujmout. Ani tím, že tam nastrčí Penélope Cruz. Ta je sice hezká (7 z 10), ale ostatní herečky vypadají jak transvestiti. Děj je dost nejapnej a připomíná mi nějakou telenovelu, tím jak je tam tolik postav, všichni vážní jak hovno a mající "zajímavé" osudy. Takže musim upozornit, že děj se hrozně táhne, je nudnej a už teď si přeju, abych ho rači rychle zapomněl (což nebude vůbec složitý) (18.07.2010)

Almódovar teď sype jeden nádherný film za druhým. Film Rozervaná objetí je typickým dílem svého autora. V začátku je divák vržen do těžce srozumitelného příběhu plného záhad, přičemč tyto záhady jsou postupně rozkrývány. Samozřejmě že nesmí chybět romantika. Natočit to kdokoliv jiný, než samotný Almódovar, byla by to asi naivní slátanina v duchu telenovely. Ale právě zpracování tohoto tématu mistrem svého řemesla činí z filmu pozoruhodné dílo. Chytrá kamera, nebo vtipný střih dodávají filmu nejen atraktivitu ale také nadčasovost. Všechny Almodóvarovy jsou si podobné, ale zároveň je každý jiný. (10.05.2010)

Každý režisér má slabé chvilky. Pedro Almodóvar občas zklouzává trošku k limonádě, ale obvykle jde spíš o záměrnou nadsázku a já si naprosto nestěžuju. Ovšem stvořit takovýhle telenovelácký paskvil přecpaný klišé odshora dolů (spoiler, pokud jste naivní: poslední kapka, kterou jsem vzhledem ke katastrofálnímu vývoji celé téhle stvůrnosti víceméně čekala, bylo oznámení: "Je to tvůj otec."). Nejstarší (Černá roucha) a nejnovější (tohle) Pedrovy filmy, co jsem viděla, si můžou podat ruku - jsou to nesmysly, přičemž první z těchto dvou je aspoň potrhlý. Snad se nám maestro nevrací do dětských let, jinak si v jeho příštím díle Penelope asi bude hrát s panenkama... (28.07.2010)