Nikdy to nevzdávej

Mé ego nikdy nepocítilo potřebu někoho zrubat do krve, ale tento snímek mu otevřel oči. Konečně si uvědomilo, že skutečně chce naskládat do trávy družstvo blbečků, kteří si při machrování v hummeru připadají jako nejúžasnější tvorové na světě. Přesto mu připadá, že dějové klišé (přijdu - dostanu naloženo - potrénuji - naložím) v prvním kole zmlátilo originalitu do bezvědomí, takže mu nezbývá než pochválit prima bráchu, přítulnou přítelkyni a solidní boj, i když o nekonvenční technice vykrývání kopů žebry si myslí svoje. (17.12.2012)

Děti YouTube kultury vzhlížejí k 80‘ létům, aby si mohli dát pořádně do držťky z intenzitou Klubu rváčů, jen se přitom nechávají okukovat holkama v bikinách a pouštějí si nejnovější fláky z MTV. Je to ‚no-brain‘ zábava na dlouhý letní večer, kde není scény bez klišé a postavy bez archetypu. 3 a ½, které drží před zaokrouhlením nahoru jenom stopáž - dvě hoďky je na takovýto biják zatraceně hodně. (17.08.2008)

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale podle mě to byl kýč od začátku do konce. Příběh asi milionkrát ohraný, kdy kluk přijede do nové školy a je tak trochu za outsidera, ale postupně si získává celou školu na svoji stranu a nakonec vyhraje i turnaj v mlácení. Všichni jsou tam krásní, dokonalí a bohatí, a dobro zvítězí nad zlem. Abychom měli alespoň nějaké morální dilema, tak jeho fotřík se ožralej zabil za volantem a on se viní za to, že mu v tom nezabránil. Blablabla...takové to super cool filmy, které nemají s realitou pranic společného, moc nemusím. 40% (02.03.2013)

Never Back Down poměrně zdatně klame tělem. A vrací diváky o nějakých patnáct dvacet let zpátky, i když nezapomíná, že pro současné diváctvo musí být dostatečně cool (ostatně všichni si všechno jak stádo natáčí na mobil). Mladí zazobaní Američané holt vzhlížejí k osmdesátkovým arénovkám, tak proč si jednu neuplácat? Tvůrci se se svým výplachem inspirovali u pana Miyagiho, který před lety učil své čapí skoky, a představují Jakea (naštvaného fotbalistu – utkání amerického fotbalu se asi musí vždycky hrát za deště, jinak to snad ani nejde), kterak se s matkou a mladším bratrem (talentovaným tenistou) přestěhoval do Orlanda. Nastupuje do nové školy, seznámí se sličnou blondýnou a dostane nakládačku. Pana Miyagiho vystřídá obrovitý Djimon Hounsou, který má svá pravidla a nějakou tu jizvičku na srdíčku, stejně jako chápavá dívčí-nová přítelkyně, která se taky furt stěhuje. I Jake má své bolístky (tragické úmrtí otce), stejně jako hlavní vyvolávač rvaček, jenže tyhle rodinné/vztahové kudrlinky jen natahují jinak dost jalový děj, který vyvrcholí procitnutím (zase ty americké hodnoty) a gladiátorským nebem. Výsledek ale překvapivě nenudí. I když jakoby seděl na dvou židlích – třeba jako matka, která má se synem poměrně chladný vztah, a nakonec mu bojůvky posvětí, třeba jako kamarád, který namísto, aby pomohl, vytáhne mobil a natáčí bijce, nebo třeba hlavní záporák, který je vlastně docela fajn chlapík. Divácká spokojenost může být nicméně vděčná za pečlivou choreografii, slušného záporáka, tréninkové koláže a hlavně už zmiňovaného Djimona Hounsoua. PS: Hlavní hrdina vypadá jako mladá kopie Toma Cruise!! (14.04.2013)

Karate Kid + Rocky 3 / MTV = poctivá teenage řezanice na jedno použití. Nic víc, nic míň. Hezké ksichtíky doprovází primitivní beaty, holčiny nosí sexy přiléhavé oblečení a souboje mají překvapivě říz. Navíc je vážně sympatické, že měli tvůrci odvahu přijít s alespoň náznakem jakési choreografie a neomezili se na pouhé "mlácení do pytle". Tím totiž Never Back Down povýšili o několik stupínků výš a vyvážili příšerně neoriginální duševní traumata hlavního hrdiny a celé jeho rodiny. A Djimon Hounsou je prostě borec. (07.07.2008)