Fighter
Režie:
Natasha ArthyKamera:
Sebastian WinterøHudba:
Frithjof ToksvigHrají:
Semra Turan, Nima Nabipour, Cyron Melville, Molly Blixt Egelind, Sadi Tekelioglu, Behruz Banissi, Xian Gao, Denize Karabuda, Ertugrul Yilan, Özlem Saglanmak (více)Obsahy(1)
Tvrdohlavá dcera konzervativních tureckých emigrantů, usazených v Kodani, se snaží vyhovět snům svých prostých rodičů o její velké budoucnosti a zároveň zůstat věrná své osobní vášni – kung-fu. Toto výborné drama určené adolescentnímu publiku sází na sympaticky svéhlavou hrdinku a na působivé scény bojového umění v choreografii Xiana Gao (Tygr a drak). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (72)
Umění boje a touha po seberealizaci stojící proti oddanosti k rodičům a dlouholetým muslimským tradicím v dnešním světě. To jest příběh mladé studentky (Aicha), která se na doporučení školní trenérky i přes přísný zákaz konzervativních rodičů rozhodne přihlásit do kung-fu klubu, kde se jejího rozvoje ujme již zkušený Emil. Postupně se vyvíjí nejen její bojové schopnosti, ale i náklonnost k Emilovi. Mezitím se její bratr, budoucí lékař Ali zakouká do Jasmin, dívky z vyšší vrstvy a doufá, že se společně vezmou. Když se však na tréninku objeví Omar, kamarád nevěstiny rodiny, začne postupně přituhovat. Aicha a její tajemství je ohroženo, je neustále stavěna do pozice nutnosti výběru, buď poslechnout rodiče a respektovat staré zvyky nebo se oddat své vášnivé zálibě. Vede tak boj nejen se svými soupeři, ale především sama se sebou. Již od počátku se místy objevují vložené imaginární scény utíkající Aichy a souboje mezi ní a tajemnou postavou, zahalenou v černém, která se pohybuje jako kouřový stín. Nejen ve snových bojích, ale i v těch reálných máme možnost sledovat kvalitní vizuální stránku a choreografii, za kterou stojí známý Xian Gao. Fighter je dynamickou a chytlavou podívanou odehrávající se v urbanistickém prostředí dánské Kodani, která končí až společně se závěrečnými titulky. (7/10) ()
Cette Aisha n´écoute pas!! Veľmi zaujímavý kríženec. Fighter - Bojovník, aj keď v tomto prípade ja príhodnejší preklad Bojovníčka kombinuje témy dospievania dievčaťa v tureckej rodine mimo Turecka a dospievania a hľadania samej seba ako takých. Na jednej strate stojí jej rodina a zvyky komunity, na strane druhej jej túžba ísť svojou cestou - nebyť kópiou svojho brata, môcť mať rada ne-Turka, môcť byť bojovníčkou kung-fu. Hoci jednotlivé témy sa variujú v rôznych filmoch v rôznych podobách (od Karate Kid po Persepolis) (dobre, trochu preháňam. možno.), ich kombinácia poskytuje veľmi zaujímavý výsledok, v ktorom sa kung fu klub stáva miestom, kde každý zápasí s každým, aby v konečnom dôsledku bojoval so sebou. Fighter je nakrútený so zmyslom pre rytmus, či už ide o samotný obraz, alebo jeho kombináciu so zvukom (ergo strih obrazu a zvuku), s veľmi pôsobivým výsledným mixovaním tréningov, cvičení či zápasov na tureckú / arabskú hudbu. Film veľa získava aj vďaka hlavnej predstaviteľke, Semre Turan, ktorá nielenže vie udierať, kopať a skákať a ešte veľa vecí, ktoré ja neviem, ale má i veľmi prirodzený herecký prejav a pôsobí veľmi príjemne na kameru (vlastne ani to mi celkom nejde ;-). Fakt, je dobrá a má neuveriteľné oči. ()
Spíš než akční film o Kung Fu je to drama o přistěhovalecké turecké rodině v Dánsku. Zaobírá se především dcerou Aišou, která místo studování raději chodí na vyuku bojového umění. V pozadí jsou ale i jiné okolnosti, jak radostné, tak nepříjemné. Kdo na první pohled zaujme, je rozhodně hlavní hrdinka a to, jak jí to kung fu jde. Zajímavé je také pozorovat kontrasty mezi pro nás normálními a na druhé straně tureckými zvyky. Takže příběhově rozhodně Fighter potěčí, konec konců také bojovými scénami. Prostě film na relax, u kterého se dobře povavíte. Ale rozhodně nečekejte nějakej Karate Tiger, se kterým má něco společného. 70%. ()
Originalita a určitá výjimečnost Fightera spočívá v propojení evropského sociálního kritického balzakovsko-flaubertovského dramatu s kung-fu. Bol a vnitřní stavy protagonistů se tak neodehrávají uvnitř jejich duše, jak je běžně zvykem, ale jsou přeneseny explicitně ven – do tělocvičny. Co se nám tu odehrává, je striktní behaviorismus, otiskující duši do vnějších podnětů (údery, kopy, úhyby), jdoucí ve stopách Pavlova a Wattsona. A stejně jak malý prostor zabírá tělocvična vůči okolnímu světu, stojí i Aicha proti všem. Odtud význam očí, ke kterému nabádá trenér – oči představují bod (tělocvična = duše), odkud nahlížíme rozprostřenou krajinu (venek). Postavy ve filmu, hlavně rodiče a příbuzní hrdinky, sice nejsou schopny rozeznat, zda je chování a myšlení Aichy projevem pocitu, který zažívá (protože žádná myšlenka nemůže být silnější než její emocionální matrice), nebo zda jde o přetvářku a racionalizaci, za níž se skrývají opačné postoje (touha vypadnout z párty bratrovi nastávající do tělocvičny), kdežto divák takto maten a omezován není. Proč? Protože (i) Fighter chce potěšit zejména diváky a až sekundárně fiktivní postavy filmu (právě začlenění kung-fu přesouvá film z národního, levičáckého projektu, který by horoval za spořádanější živobytí tureckých exulantů, na globální, nadnárodní kinematografii); (ii) protože Fighter nutně potřebuje vnějšího pozorovatele, který by ocenil jeho pěstěnou behavioristickou konstrukci; (iii) protože jak kdysi prohlásil Schopenhauer, „zárukou dobrého stylu je mít co říct“, jenže není dvakrát produktivní volit k oslovení diváka vířivý akademický pojmový aparát; (iv) a protože Figter je zjevně jedno z těch děl, u něhož záleží, jak moc se v něm najdete vy sami. ____ Nejzásadnější námitka vůči Fighteru argumentuje přemírou klišé, z nichž je upředen. S tím nemohu souhlasit. Na většině kateder scénáristky vám sice budou každou chvíli vtloukat, že je lépe z klišé vyjít, nežli se k němu dopracovat; když vyjdete (jako Hitchcock nebo Lubitsch) z klasické situace a když ji obratně rozvíjíte, prohlubujete a vnášíte do ní prvky, které ji mohou ozvláštnit, máte větší šanci dobrat se k „originálnímu filmu“, než kdybyste začali z něčeho, co tu ještě nebylo... jenže každé takové nazírání na film – jestli z klišé vychází, nebo se k nim dopracovává, a nebo ani jedno, či snad oboje – je scestné a pohříchu zobecňující. U filmů není správné posuzovat jen to, jak dopadly a jak začaly, jestli originálně, nebo neoriginálně (protože přesně to nám zůstane v dlouhodobé paměti), podstatné jsou detaily a dění mezi koncem a začátkem (to z krátkodobé paměti, co zpravidla brzo zapomeneme). Jak by řekl Walter Benjamin, filmy jsou vždycky zároveň dokumentem jak kultury, tak barbarství. Všechno kulturní bohatství, které nás tak okouzluje a povznáší, děkuje za svou existenci nejen námaze velikých géniů, kteří je stvořili, ale i nevýslovnému utrpení jejich současníků. Kritické myšlení říká, že krásné nemusí být pravdivé. Německý filozof Adorno to vyjádřil takto: „Strom, který kvete, lže v okamžiku, ve kterém jeho kvetení vnímáme bez stínu hrůzy.“ A tak i u Aichy je podstatnější, co přetěžkého zažila v průběhu filmu, než-li závěrečných katarzních deset minut, na něž se nám film zužuje. Kriticky myslící divák tuto krásu a vznešenost narušuje tím, že odhaluje to, co na tomto závěrečném obrazu zůstalo zakryto a co mu předcházelo. () (méně) (více)
Příběh je to jednoduchý a naivní, ale přesto se tvůrcům podařilo věrohodně vykreslit jak složité to může pro muslimskou dívku být, pokud se chce vydat vlastní cestou. Je fajn, že se tady nemoralizuje, ale pouze nezaujatě poukazuje na důvody proč tomu tak je. V první půli mi vadila hudba, hlavní hrdinka mi moc sympatická nebyla ...prostě jsem se připravoval na nepříliš povedenou televizní adaptaci. Druhá půle už byla zajímavější, ale nepřičítal bych to bojovým scénám, i když uznávám, že byly velmi zručně nasnímány a nastříhány. Ten příběh o kung-fu není, je spíš o prolomení hradby, která Aishu obklopovala. Od tak zkušených scénáristů bych čekal trochu hutnější a tvrdší film, ale mohlo to dopadnout i hůř. ()
Galerie (13)
Photo © Nimbus Film Productions
Reklama