Dvojí hra

Šikovne napísaná, zručne inscenovaná a s chuťou zahraná "gilroyovka". Napriek tomu jej k dokonalosti čo-to chýba. Na rozdiel od uhrančivého Michaela Claytona stavia na odľahčenosť a vtip, čo je fajn, ale chýba jej kvôli tomu niečo hlbšie. Možno by stačilo, keby chémia medzi hlavnými predstaviteľmi fungovala na jednotku, čo však neplatí (čo si budeme nahovárať, Julia starne a vidno to, jej bývalý šarm už má isté trhliny). Druhou výhradou je istá rozvláčnosť - film má síce v niektorých scénach až bourneovské tempo, ale celkovo je možno až príliš dlhý a občas zbytočne prekombinovaný. Finálny víťaz "megapodrazu" však prekvapí a poteší. (06.07.2009)

Herečka, která je prototypem obyčejné ženské – navenek lehounce sprostá a ukecaná, přesto pořád roztomilá a ve své postavě uvěřitelná. Bez mrknutí oka navíc dokáže přidat sebeironickou notu. Občas se zdá, že si Julia Roberts moc neumí vybírat role, ale to je chyba lávky. Právě ona je hlavním tahounem téhle hry, ve které nikdo nemůže věřit nikomu. Plus znovu skvostný Paul Giamatti. Tony Gilroy a špinavé praktiky patří tak nějak k sobě. Jenže tentokrát to přepískl. S vlastním scénářem. Ten ubíjí vše, co může. Tenhle kousek je totiž sám o sobě komplikovaný dějem a vyžaduje nemalou dávku pozornosti. Jenže když už, tak se navíc pohybujeme v obřích časových skocích, což přestává být zábava. Spíš otrava. Chytat mnohé podrobnosti už moc nejde. Navíc v takhle uchopeném rozvleklém tempu. Tahle elegantní hra tak nakonec není taková, jak bychom si představovali. Je to sice ukázkové řemeslo, ale na diváka tak trochu kašle. (18.01.2015)

Příběh o tom, jak korporativní James Bond najednou zatoužil po důvěře na chladném hřišti profesionální špionáže. Nebo také příběh o rivalitě. Duplicitní. Nebo také ne. Nebraňte se, chytněte se té šarmantní ruky, u níž nevíte, co skrývá v rukávu a nechte se během dvou hodin protáhnout všemi těmi slepými uličkami. Naposledy mě takhle zábavně zatahal za nos Christopher Nolan s geniálním Dokonalým trikem. Dvojí hra Tonyho Gilroye stejně jako zmíněný Nolanův film nechce diváka ohromit „prostým“ zvratem, který postaví na hlavu předešlé události, místo toho si hraje divákovou pozorností, nutí ho k dedukcím a důmyslným dávkováním informací ho neustále překvapuje a nechává v nejistotě. V tomto případě to je nejistota totožná s tou, která sužuje samotné postavy, které v oblasti špionáže a dvojitých agentů nemůžou očekávat takový komfort, jako je důvěra. Vždyť on už samotný McGuffin tohoto filmu nabývá čistě abstraktní formy, což na důvěryhodnosti také rozhodně nepřidává. ____ Tony Gilroy napsal a zrežíroval vskutku šarmantní film, který v rovině špionážní/podrazácké navazuje na důvtipné heist-movies 60.-70. let. Vzhledem k soudobé kinematografii se nejvíce přibližuje komerčnější tvorbě Stevena Soderbergha, konkrétně Zakázanému ovoci a trilogii Dannyho parťáci. Jakožto romance je Dvojí hra poněkud krutější podívanou, neboť vzhledem k (nejen) tušenému podrazáctví postav nemůže divák zcela identifikovat pravdivost a sílu vztahu mezi postavami. Veškerá tato nedůvěra se pak stává jedním z ústředních témat celého vyprávění a moment, kdy se nedůvěra mezi ústřední dvojicí vyhrotí, zapůsobí na diváka o to více, neboť i on se vzhledem k celému konceptu díla nachází v podobné situaci…pro něho je ta situace ale nesrovnatelně příjemnější, neboť mu stačí se prostě nechat vést za ručičku a každý okamžik, kdy svému voditeli naletí, vzbuzuje spokojené ušklíbnutí. Tony Gilroy mi nabídl hru, jejíž pravidla mi zpočátku byla zapovězena, na jeho hru jsem i tak přistoupil a musím uznat, že jsem se nakonec královsky pobavil. 90% (08.07.2010)

Už název filmu jakoby napovídal, že nepůjde o poklidnou love story k odpolední kávě, místo číslovky "dvojí" by šla v názvu klidně použít i kterákoliv jiná, protože počet her, které film nabízí je takřka nespočetný... Až mi z toho soustředění šla místy hlava šejdrem, na konci mě napadl jediný vhodný a výstižný komentář: "to byla teda jízda...":-) Zdálo se mi to čím dál víc zamotanější a už jsem přestával věřit v uvěřitelný konec, ale nakonec se povedlo. Film nabízí řadu působivých a nápaditých míst, jako třeba perfektní úvodní titulky, hledání kopírky nebo závěrečnou scénu v hale... Povedený je i soundrack, který výborně ladí se svižným sledem událostí. Julia Roberts a Clive Owen odvedli skvělou práci a je radost sledovat jejich hru kočku s myší, vyloženě je to baví. Celé to na mě působilo promyšleně a energicky, ale trochu víc lidskosti by neuškodilo, někdy se mi zdálo, že sleduju roboty a ne lidi, ale v těchto "kruzích" je to asi běžné. Film mě celkem překvapil a rád se k němu zase někdy vrátím, do skupiny "jednou a dost" je ho škoda. (02.01.2010)

9/10 Rád se nechám "ojebat" (filmem), pokud má svůj styl a umí vyprávět, je chytrý. DVOJÍ HRA Tonyho Gilroye všechna kritéria splňuje a nedostavuje se u ní "syndrom prstu v prdeli" (vlastní terminus technicus, viz můj komentář k ranému Tykwerovi), kdy by divák měl pocit, že ho chtěl film VELKOU POINTOU přechytračit.______________________________________________ (Protože "nepoučený" snad ocení, nakolik do sebe vše logicky zapadá, a "poučený" odhadne VP od poloviny, ale bude nadšený důslednou formální stránkou, kdy se titulní "duplicity" odráží ve stylistickém i vypravěčském - vyprávění teď a tady + flashbacky, vyprávění teď a tady na dvou místech zároveň - systému filmu.) Srovnání se žánrově spřízněnými "podrazáckými a parťáckými" snímky je sice na místě, ale v tomto případě nejde o pečlivé plánování a poté napínavé provedení, nýbrž nedůvěru mezi postavami, která by se měla přenést i na diváka a ten by se měl ptát, nakolik jsou předkládané flashbacky spolehlivé.____________________________ (Protože se v úvodu okázale cituje Hitchcock (po INTERNATIONAL druhý film s Clivem Owenem, kde se upomíná na ZAHRANIČNÍHO DOPISOVATELE), je jasné, že se setkáme s "vracečkami, které neposkytovaly všechny potřebné informace".) Rád dám plné hodnocení filmu, který má svůj vlastní styl (dlouhé, přepečlivě komponované scény převážně v polocelcích, perfekcionistické rozmístění herců a předmětů v mizanscéně, retro hudba a příznačný odjezd v závěru), umí vyprávět a důmyslně distribuuje informace ve vyprávění, je chytrý... a má co říct. Tony Gilroy totiž opětovně sděluje něco o nadnárodních korporacích, sporech mezi nimi a jak si vůči nim stojí profesonálové, ale "pouze" lidé, nikoliv instituce. Jo, a z té práce s McGuffinem vyloženě "uchcávám". P.S. Jen bych chtěl dodat, že kdo se ve vyprávění ztrácel a nestíhal vstřebávat či vůbec vnímat, co se děje, a na zákldě toho považuje film za překombinovaný či vykonstruovaný, je "intelektuálně neprůbojný". Děkuji za pozornost. 9/10 (09.05.2009)